Mistr světa Tomáš Slavík: zlato, limuzíny, tetování a kapříci

Tomáš Slavík - Datel - 23 let - student Masarykovy University Brno - RSP 4cross team - mistr světa 4X 2010 - 2. místo SP 4X 2010

Jsou dva týdny po tvém úspěchu na mistrovství světa. Co se ti v životě změnilo?
"V první řadě si přes noc vypínám telefon. Od časnýho rána mi zvoní a všichni mě naháněj. Počínaje různýma rozhovorama, pozvánkama do různých pořadů a tak dále. Je až strašně zvláštní, jak jeden okamžik, jeden výsledek dokáže ovlivnit tvůj, nějakým stylem zaběhnutý život, který si do té doby vedl. Myslím, že když člověk vyhraje svěťák, tak se tohle neděje, ale mistrovství světa je jinej level. A o to víc si toho vážím!"

A jak se v té své nové roli cítíš? Dělá ti to dobře nebo spíš naopak?
"Samozřejmě, že mi to dělá dobře, protože jsem se k tomu celý život směřoval. Od malička jsem chtěl být mistr světa a být v povědomí lidí. Teď se mi to podařilo a užívám si to. Jsem spokojenej."

Jak proběhly oslavy?
"Přijetí bylo už na letišti, když za mnou nečekaně přijela přítelkyně s kamarádkama. To bylo takový první překvapení. A druhý bylo hned potom na tiskové konferenci, když jsme tam seděli před novinářema a do toho tam vtrhli moji kamarádi z Brna v dresech a s vlajkama, skandovali, řvali a mně v ten moment vlítly slzy do očí. Pak jsem přijel do Brna a měl na páteční večer naplánovanou poklidnou večeři s přitelkyní... Jenže jsme došli na autobusovou zastávku a tam čekala krásná dlouhá bílá limuzína! A vyhodila mě před hospodou, kde na mě čekalo sto kamarádů v tričkách s duhovýma pruhama... Bylo to parádní! Složili pro mě neskutečnou básničku!"

Kdo ti všechno gratuloval?
"Snad všichni, starý kamarádi, co jsem je deset let neviděl, i lidi co neznám. Lidi z naší ulice, ze Starýho Lískovce. Nejvíc mě potěšilo, že na oslavu přišel i pan Rovný, který byl vlastně můj první trenér, když mi bylo asi pět. To byla taková srdcovka."

Jaký nejzajímavější rozhovor jsi zatím dělal?
"Hmm, hmm ... No asi teď ten s tebou! (výbuch smíchu). Sem tu jak ve třetí řísi!"

Dotkl jsi se svých začátků, můžeš nám je přiblížit?
"Začátky byly jako u každýho tvrdý. Byl jsem hodně hyperaktivní dítě, takže mě mamka poslala do tělocvičny cvičit do nějaké rádoby přípravky na bikros. Na jaře nám řekli ať si vezmem bikrosový kola a začali jsme lítat po dráze. Tam se přišlo na to, že mám asi nějaký talent. Hned první závod jsem vyhrál. Pamatuju si, že to bylo na růžovym teréňáku RMX20, takže speciálka! No a pak už jsem se v tom vezl, i když v těch dalších závodech jsem spíš hlídal vocas. Začal jsem se průběžně zlepšovat a v šestnácti jel svůj první fourcrossovej závod. To bylo mistrovství republiky v Litoměřicích, na půjčeném kole a v kategorii Hobby. Tam jsem taky dokázal vyhrát a nakoplo mě to do fourcrossu. V tu dobu jsem byl chycenej v českém GT, takže jsem měl podporu a kombinoval jsem půl na půl fourcross a bikros. Začal jsem se soustředit na olympiádu a když to neklaplo, tak v ten moment jsem si uvědomil, že nejde dělat dvě disciplíny najednou na top úrovni a rozhodl jsem se pro fourcross. No a asi jsem udělal dobře!"

Takže s bikrosem už nepočítáš?
"S bikrosem počítám jakou se součástí mého tréninku. Občas si sjedu nějaký závod, hodně rád mám závody světového poháru v supercrossu, protože tam je to o velkých skocích a rychlosti, ale závody na malých tratích v Česku mě vůbec netáhnou."

Díval jsi se zpětně na svůj mistrovský závod v Mont Sainte Anne?
"Spoustukrát a ještě asi spoustukrát budu. Je to zlomovej bod v mojí kariéře a ten závod měl super atmosféru. Dobře se mi na to dívá."

Co je na Jaredu Gravesovi tak super, že pořád, tedy skoropořád, vyhrává?
"Je to jedinej jezdec, který má obě obrovské výhody. Má obrovskou sílu, výbušnost a rychlost odpovídající nejužší světové bikrosové špičce a vzhledem k jeho downhillové minulosti má i super techniku skoků, průjezdů různých sekcí a zatáček. To jsou věci, které vždycky někomu alespoň trochu chybí, ale on umí vše skvěle. Jediné, co se mu dá vytknout, je taktika. Je zvyklý jezdit pořád první a tak s ostatníma nepřijde tolik do kontaktu. Když se potom před něj náhodou někdo dostane, tak mu to potom chybí a dělá chyby. Ke konci otevírá zatáčky, už to letos udělal čtyřikrát a zbytečně prohrál."

Říkat mu to asi nebudeš, viď?
"Ne, to nebudu. On to ale dobře ví."

Jaké jsou tvoje silné a slabé stránky?
"Myslím, že mou nejsilnější stránkou je start a taktizování na trati. Nejslabší potom kvalifikace - ta se mi nedaří zajet dobře a čistě."

Co se u tebe změnilo po mistrovství světa po profesionální stránce? Dostal jsi nějaké nabídky, nové smlouvy a tak?
"Zatím ještě není ve všem jasno, takže bych nerad nečemu předcházel, ale maká se na tom a jednoznačně to bude smlouva, která bude o dost lepší než ta letošní. Zajistí mi, abych se mohl fourcrossu věnovat na 100 %. Prozradím jen, že zůstávám u rakouského týmu RSP 4 Cross Racing. Nemám důvod měnit tým, který mě dokáže ve fourcrossu poskytnout nejlepší podmínky. A hlavně jsme tam skvělá parta, počínaje manažerem, přes realizační tým až po jezdce. Rozumíme si a každej závod si užíváme."

Už jsi přemýšlel, co budeš dělat až se závoděním jednou skončíš?
"Nad tím radši ani nepřemýšlím. Dělám si zadní vrátka a i když se snažím jezdit na nějaké úrovni, tak nezanedbávám školu. Chcí být vzdělanej a mít nějaké zkušenosti do života. Studuju v Brně Sportovní fakultu na Masarykově univerzitě, obor trenérství."

Z kamarádů ti nikdo neřekne jinak než Datel...
"Je to hodně starý... Bylo mi snad deset let. Byli jsme ve Švýcarsku na mistrovství Evropy. Šli jsme se s kamošema jen tak projet. Lákal jsem je do nějakýho trailu v lese. Jedem, volám na ně a pak se v tý rychlosti otočím a přede mnou tlustá větev. Tak jsem to tam v plnym nasolil. Měl jsem otřes mozku a celej ksicht fialovej. Pak se mě na stadionu ptali, co se mi stalo a někdo řek, že nejsem Slavík, ale Datel, že jsem to tam prostě nadatloval. A bylo. Chytlo se to a když na mě teď na závodech někdo volá "Tome!", tak na to ani neslyším."

Co děláš mimo kolo?
"Hodně času trávím s přitelkyní Hedvikou. Pak s kamarádama a taky chodím na ryby!"

Tvůj kapitální úlovek?
"Kapr, 18,5 kilogramů. Nejsem žádný béčko! Vždyť letos jsem s prutem u vody strávil dohromady tak dvacet dní!"

Jak vypadá tvůj trénink?
"Mám nějaký koncept, který v posledních letech dodržuju a který funguje. Trénuju sám podle svýho plánu. Spolupracoval jsem se spoustou dobrých trenérů a vzal si z toho nějaké zkušenosti a rady. Snažím se poslouchat svoje tělo a když pak člověk ví, co to tělo potřebuje, tak je to pro něj to nejlepší a dokáže se posunout. Hodně mi v tréninku pomáhají také znalosti ze školy.
Snažím se, aby můj trénink byl pestrý, takže tam patří bikros, silnička, plavání, posilovna, trenažér a další aktivity. Netuším, kolik za rok najedu kilometrů, ale na silnici ujedu vždycky tak čtyřicet kilometrů regeneračně. Víc ne, jsem sprinter, ne silničář."

Po šampionátu máš taky nový tetování. Byl to tvůj nápad?
"Kdysi dávno, třeba v roce 96 si to nechal vytetovat tehdejší bikrosovej šampion Dale Holmes a všem nám to přišlo úplně skvělý. Je to věc, co si sebou táhneš celej zbytek života a až budeš starej s plínkama a sklerózou, tak se na to podíváš a připomeneš si, že si bejval kdysi dobrej."

Jak dlouho na tobě tatér řádil?
"Trvalo to asi tři hodiny. Mám to na takovém místě, že to bylo docela peklo. Bolelo to dost. Dělal mi to kamarád a bývalý biker Robin Daněk v salonu Planet Tatoo. V zimě jsem si nechal vytetovat stupně vítězů se šaškem s korunou a kytarou, a k tomu nápis Taste of Victory. Pak jsem si kvůli sluníčku nechtěl nechávat dělat kérku na léto a měl jsem nějaké plány na podzim. Jenže to mistrovství světa mi pomohlo a nový obrázek tam prostě sedí jak prdel na hrnec!"

Jak vypadají tvé nejbližší plány? Co tě čeká? Dovolená?
"Bude spousta veletrhů, počínaje Bike Brnem, takže budu hodně lítat pro sponzory a pak už bych chtěl na vytouženou dovolenou, protože sezóna byla hodně dlouhá. Vidím to, že se v prosinci vydáme někam k moři, vyvalit se do tepla na pláž!"