Na kolo, zmrzlinu a zážitky jedině na Gardu!

V následující reportáži se dočtete o proslulém festivalu (29.4.-1.5.) v Rivě u jezera Garda ležícího na severu Itálie, jehož součástí byl Rocky Mountain Bike Marathon – úvodní díl série Syncros MarathonMan-Europe 2011.

Po dvou letech ve třech (český Malevil Cup, rakouská Salzkammergut Trophy a německý Erzgebirgs-Bike-Marathon) se seriál MarathonMan-Europe rozrostl o dva další závody z produkce největšího evropského MTB časopisu Bike a organizátora Plan B – Rocky Mountain Bike Marathony v italské Rivě a německém Willingenu. Smělý sen o dvou stech účastnících byl záhy překonán, do série se nakonec přihlásilo 392 bikerek a bikerů z 12 zemí.

Pakli sport klub se společně s partou z Elevenu vydal na Gardu již ve středu večer, aby po necelých devíti stech kilometrech dorazil ve čtvrtek ráno na místo činu. Gardské jezero patří mezi velmi populární destinace českých cyklistů, proto je asi velmi těžké ohromit čtenáře MTBS něčím novým. Autor těchto řádek se tam však ocitl poprvé a realita předčila jeho očekávání, takže jen ve zkratce:

- Středomořské klima - dosud jsem myslel, že palmy rostou jen u moře.
- Čilý turistický ruch, cyklisté všeho vyznání všude a cykloobchody na každém rohu, bezpočet cyklostezek vedoucích kolem jezírek a skoro až do nebe.
- V každé zapadlé italské vesnici najdete spoustu zajímavých památek.
- Nádherné přírodní scenerie - vinice a olivové háje, výhledy na sněhem pocukrované až dvoutisícové vrcholky hor.
- Prvotřídní káva, obří zmrzliny, chutné víno, které se dalo pít do „úmoru“. Pizza také nebyla marná, ale prý není typická pro Itálii.
- A tak dále, a tak dále…

Ve čtvrtek a pátek jsme podnikli řadu výletů – do Arca, k jezeru Tenno a Ledro nebo po břehu Gardy do malebného Malcesine – lanovku na Baldo a poté přívoz do Limone jsme propásli, a tak jsme jen tak zevlovali po restauracích v uličkách tohoto charismatického přístavního městečka.

Kamarád řečený Šváca vyznačující se tím, že absolvoval dosud všechny ročníky Malevil Cupu, se osmělil a vydal se na Passo Tremalzo – výlet z 65 m.n.m. do cca 1800 m.n.m. byl úctyhodný výkon, nahoře na něj nejen pršelo, nýbrž i sněžilo.

S počasím jsme jinak měli kliku – teploty ještě snesitelných sedmnáct osmnáct stupňů, dešti jsme se vyhnuli a v sobotu vysvitlo příjemné sluníčko, které naštěstí maratóncům nepřineslo žádné vedro.