Na návštěvě u Ibis-ů

Každý den není posvícení a stejně tak se každý den nemáte možnost dostat do prestižní fabriky, jako je ta s ptákem ve znaku...

Autor: Dušan Mihalečko
Na návštěvě u Ibis-ů

Úvodem tohoto článku musím laskavého čtenáře upozornit, že se nejedná o objektivní novinářskou práci, ale o subjektivně zabarvený report z návštěvy společnosti Ibis Cycles. Nemá cenu zastírat, že jsem v tomto ohledu neobjektivní, protože by to z následujících řádků bylo stejně zjevné. Takže na rovinu: pro Ibise mám slabost, takže všichni škarohlídi a notoričtí hledači problémů a nedostatků nechť k tomuto článku přistupují tak, že jsem jim hned na počátku ulehčil práci s odhalováním protekce.

Když jsme vloni v létě po absolvování ultramaratonu Race Across America vraceli obytné auto do San Francisca, jedním z našich cílů bylo i kalifornské městečko Santa Cruz. Vzhledem k tomu, že se v této lokalitě zrodila horská cyklistika, není divu, že je tu hustá koncentrace bikových firem. Kromě výrobců rámů, jako je Santa Cruz, zde sídlí i hlavní centrály Fox a X-Fusion. A také zmíněný Ibis Cycles.

V půlce července jsme zaparkovali před obří halou někdejší balírny čaje, ležící pár kroků od útesů na pobřeží Tichého oceánu. Přímo od firmy také vede stezka, které jezdce dovede na luxusní bikové tratě, kterých je v okolí města bezpočet.

Na rampě nás přivítal zakladatel a spolumajitel Ibisu, Scot Nicol, společně s druhým „šéfem“ Tomem Morganem. Oba pohodáři od pohledu, kteří svoji práci dělají z lásky k cyklistice…

Tom se nás hned ujal a provedl celou halou, ve které se pohybovalo asi pět zaměstnanců, kteří v tichosti procházeli mezi regály plnými různobarevných rámů. Tom nám ihned objasňoval svou strategii prodeje: „V době obnovení značky Ibis jsme se museli rozhodnout, jestli vybudujeme novou továrnu, nebo se budeme věnovat vývoji kol. Vydali jsme se tou druhou cestou. Dává nám to vysokou míru svobody. Ve velkých firmách to totiž funguje tak, že v krabicích dostanou z devadesáti procent kompletní bike. Mají roční modelové řady a každý rok se od nich očekává, že přijdou s něčím novým. Na konci roku se snaží doprodat starou řadu a nahradit ji novinkami. Z toho pramení jistý tlak uvnitř té které firmy, který má nepříznivý vliv nejen interně, ale i na bikeshopy a v konečném důsledku i na zákazníky. Nesnažíme se každý rok přijít s nějakou novinkou. Naše karbonové Mojo bylo uvedeno na trh v roce 2005 a i přesto, že se rám dočkal drobných úprav, má mnoho společného s původním modelem a vypadá pořád skvěle. Takže zákazníci, kteří si koupili Mojo v roce 2005, nemají důvod se cítit nějak špatně, že mají zastaralé kolo.“

Rámy dorazí od výrobce po částech, zde je kompletujeme a provádíme poslední kontrolu kvality. Jednotlivá kola sestavujeme na zakázku, což s sebou nese značnou dávku flexibility. Můžeme zákazníkovi klidně rám na přání osadit jinou vidlicí a podobně. Zároveň s našimi zákazníky komunikujeme i po prodeji kola, protože nás skutečně zajímá, jak jsou lidé s našimi biky spokojeni.“

O tom, že Ibis patří mezi pionýry horské cyklistiky, podává svědectví i výstavka jeho historických počinů uvnitř firmy. Nad některými kreacemi zůstává rozum stát, ale byli to právě pionýři horské cyklistiky, kteří stylem "pokus - omyl" odhalili slepé vývojové větve. A práve Scott a Tom patří mezi tyto nekonvenční nadšence, kteří stavěli rámy podle vlastních nápadů a představ.

Nálepka Made in USA, která vždy patřila k puncům nejvyšší kvality, je na všech kolech v muzeu, ovšem na současných rámech Mojo byste ji hledali marně. „Rámy se vyrábějí z pochopitelných důvodů na Tajwanu, kde je v současnosti nejvyspělejší výroba karbonu na světě. K nám do firmy pak přijdou hotové přední rámové trojúhelníky a zadní stavby, které zde osadíme ložisky, čepy, vahadly, objímkami a patkami. Zkompletovaný rám pak upneme do držáku a testovací pracovník ho zatíží svou celou vahou. Pokud by v materiálu byla jakákoli vada, projevila by se hned. Může to vypadat na první pohled dost drsně, takto rám zatížit devadesáti kily, ale od té doby, co jsme začali rámy testovat tímto zcela „nesofistikovaným“ způsobem, neměli jsme žádnou reklamaci z důvodu vady materiálu.“

Propagaci karbonu jako materiálu vhodného pro horská kola hodně pomohl i Brian Lopes. O něm Tom mluví jen v superlativech: „Ani Scott ani já jsme Briana osobně neznali, ale náš dobrý kamarád nás seznámil asi před pěti lety. Brian si půjčoval nějaké Ibisy z bikeshopu v jeho městě a byl nadšený. Spojení s Brianem je pro naši společnost velmi příznivé. Můžete totiž lidem dokola vysvětlovat, že karbon je dostatečně odolný, ale pokud řeknete, že Brian Lopes závodí na karbonových Ibisech, hovoří to samo za sebe. Brian sám se začal odklánět od fourcrossu směrem k závodům typu enduro, což ladilo s naší vývojovou linií. Ale v podstatě je milovníkem jakýchkoliv kol, ať se jedná o závodní speciál či cruiser.“

Uprostřed firmy ještě kromě regálů s koly stojí obytný přívěs z padesátých let Airstream. Tom opět prokazuje svou nadčasovost a smysl pro jednoduchá a zároveň netradiční řešení: „Scott i já se pohybujeme v bikovém průmyslu už mnoho let. K tomu patří cestování po veletrzích, jako je Interbike, a potřeba mít „hustě“ vypadající stánek, který by přitom byl nenáročný na údržbu. Stalo se pro nás téměř posedlostí, něco takového vymyslet. Zkoušeli jsme různé formy, i obyčejný nafukovací stánek s umělou trávou místo koberce, ale pak jsme na e-bay našli tenhle přívěs. Byl v docela špatném stavu, když jsme ho koupili. Nechali jsme ho kompletně zrenovovat, máme novou podlahu, polstrovaný gauč, nábytek v původním stylu… je to opravdu nádhera. Byl pravidelnou součástí naší prezentace na Interbiku a spousta obchodních jednání probíhala právě v něm. I teď s ním každý rok objedeme pár akcí, jako je Sea Otter Classic, MTB festival v Oregonu, Donneville a podobně. Pro obchodní prezentace ale máme velkou dodávku s testovacími biky, se kterou objíždíme naše prodejce po celé zemi, což se jeví jako efektivnější způsob oslovení zákazníků než vystavování na Interbiku.“

U vstupu do Tomovy kanceláře stojí černé, netradičně vypadající kolo na 29“ kolech. Musím slíbit, že když mi dovolí si ho vyfotit, že fotku do oficiálního představení neuveřejním. Jedná se o první devětadvacítku Ripley, jejíž vývoj zabral poněkud delší dobu, vzhledem ke složitosti odpružení, kdy čepy jsou uloženy na excentrech. Ripley, jak se nový Ibis jmenuje, však již představen byl, takže se můžete pokochat ještě pohledem na jeden z jeho prototypů.

Pro rok 2013 byl také přepracován standardní a nejprodávanější model Mojo a dostal přídomek SL-R, pod nímž se skrývá Super Light Racing. Ano, i na kole se 140 mm zdvihu se dnes dá závodit. Rám totiž atakuje dvoukilovou hmotnostní hranici, na čemž se podílí nová technologie výroby karbonu.

Spodní část hlavové trubky byla rozšířena na 1,5“, takže rám pojme vidlice se sloupkem rozšiřujícím se z 1 a 1/8“ u představce do 1,5“ u korunky. Zadní stavba dostala pevnou osu Maxle délky 142 mm, což opět zvyšuje pevnost celého rámu. Středová část pro press fit BB92 opět oproti staršímu modelu Mojo nabízí zvýšenou pevnost a tuhost, na čemž se podílí i větší průměr sedlové trubky, disponující vsazeným úchytem pro Direct Mount přesmykač, takže trubku není třeba zeslabovat kvůli objímce klasického přesmykače.

Po prohlídce společnosti jsme nafasovali dvě Mojo – SL a SL-R, abychom mohli porovnat obě kola v přímém souboji. A vzhledem k tomu, že Tom a Scott nejsou žádní „kravaťáci“, ale bikeři tělem i duší, oblékli se a vyrazili na projížďku s námi. Scott si vzal na testování prototyp cyklokrosového rámu a vyrazil jen v kostkované košili podél moře, Tom nás pak vytáhl na vyhlášené tratě nad městem v areálu místní univerzity. K rozdílům mezi jízdím projevem obou kol můžeme napsat tolik: Pořád je to starý dobrý Ibis, ovšem rozšíření hlavové trubky, středové partie a zadní stavby má na ovládání zcela rozpoznatelný vliv, hlavně když si na témže úseku sednete zpět na starší verzi rámu. Ačkoliv Mojo vždy patřilo k jedněm z nejtužších rámů na trhu, nový SL-R bere tuto tuhost o řád výše. Umělé klopenky či zatáčky v kamení, to byla na novém rámu neuvěřitelná paráda.

Naše testovací kola se kromě rámů lišila také odpružením – měli jsme tedy možnost otestovat Fox versus X-Fusion. U Foxu nám přišlo, že je při přesném nastavení tlaku podle hmotnosti jezdce o něco tužší a méně citlivý, na čemž se podílí přítomnost propedalu, zatímco X-Fusion se jevil mnohem citlivějším dojmem. Po přitvrzení tlumičů do výjezdu se však z obou rámů staly doslova rakety a není divu, že pokud se odpružení uzavře, není problém na takovémto rámu na těžších maratonských tratích klidně i závodit.

Mojo SL-R osazené vidlicí a tlumičem s jedním ovladačem pro obě jednotky z řídítek, teleskopickou sedlovkou a sadou s jednopřevodníkem a nejvyspělejšími komponenty se ve velikosti M hmotnostně pohybuje na hranici deseti kilogramů. Takže se skutečně jedná o dokonalé kolo na jakýkoliv terén, které jezdce ve výjezdu neotravuje, dovolí mu spoustu zábavy ve sjezdu a navíc přinese blažený pocit z pohledu na umělecké dílo. Odvrácenou stranou je samozřejmě cenovka takového stroje. Takže pokud nám prasátko odpovídající obnos nevydá, pak alespoň tu poslední část o pokochání smyslů si můžeme splnit v české výkladní skříni Ibisů - u Dlouhána v 9395bikes.cz. Kompletní info o značce pak najdete na webu firmy www.ibiscycles.com.

Pokračovat na: Fotogalerie

Seznam stránek článku:

  1. Na návštěvě u Ibis-ů
  2. Fotogalerie
Přečteno - 12302x Tagy: ibis
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Testy - RecenzeIbis uvedl nové Mojo HD4
    Ibis uvedl nové Mojo HD4
  2. Tech newsIbis Ripley uvádí 3. generaci
    Ibis Ripley uvádí 3. generaci
  3. Tech newsIbis představil revoluční Mojo 3
    Ibis představil revoluční Mojo 3
  4. TechnikaFotogalerie: Ibis Mojo HD 3 Ondry Kinkora
    Fotogalerie: Ibis Mojo HD 3 Ondry Kinkora
  5. PreviewBike Check Ibis Mojo HD3
    Bike Check Ibis Mojo HD3
  6. TechnikaFotogalerie: Ibis Mojo HD3
    Fotogalerie: Ibis Mojo HD3

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #2 franta.rakos.9 - vloženo: 24.05.2013 v 07:53:12

    Puvodni Rocky Mountain Factory uz neexistuje, byli jsme tam a je to spis sklad s kancelarema. Hlavni konstrukter Darcy O´Connor sice stale ma svuj stul s pripravky pro ramy, kde si vari prototypy, ale jinak se vse uz dela na Taiwanu.

    odpověz na tento komentář
  2. avatar
    #1 Lukáš Běhal - vloženo: 23.05.2013 v 09:15:32

    Super článek, jen tak dál :-) K Rocky Mountain se nechystáte? :D

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744