Pells F9 Race 1 TEST

Maximální zážitek a radost z jízdy, jistota jezdce za řídítky a dobrá průchodnost terénem – to byly dozajista hlavní cíle konstruktérů české značky PELL´S, když připravovali model univerzální celoodpružené devětadvacítky F9. V podstatě se jim to podařilo a většina výše zmíněných proklamací se s menšími výhradami potvrdila i v jízdním testu.

Modelová řada F9 je v nabídce značky také pro nadcházející sezonu a je reprezentována třemi modely, z nichž námi testovaný F9 Race 1 zaujímá prostřední příčku. Od obou sourozenců jej dělí rozdíl přibližně dvaceti tisíc korun v ceně a plus mínus jednoho kilogramu hmotnosti.

Barevné ladění pro estéty
Je to jako ve výtahu nebo při přijímacím pohovoru – první dojem rozhoduje. A jestliže si někdo může podle webu nebo katalogu myslet, že z krabice vytáhne celkem fádní černo-zeleno-bílý rám, skutečnost je mnohem barvitější. Ano, barva nejezdí, ale estéti by měli skutečně zpozornět! Protože to, co se za šera nebo na monitoru jeví jako černý lak, je ve skutečnosti promyšleně namíchaný odstín tmavé fialové.

V kombinaci se sněhobílým základem a navíc doplněný světle zeleným hráškovým motivem na několika částech rámu to opravdu nemá chybu! K tomu přidejme hydroformingem tvarované trubky a máme tu opravdový skvost. Snad každý se za kolem ohlédne anebo minimálně zaznamená, že právě prohučelo něco mimořádného.

Bohaté tvarování rámu
Hodilo by se popsat tvar konkrétních partií rámu, například horní trubky, ale není to lehký úkol. Je prostě a jednoduše „bohatě tvarovaná“ a s proměnlivým profilem! Na horní trubku vpředu navazuje robustní kuželovitá hlava se spodním ložiskem o průměru 1,5 palce. Mohutným svarem je k ní přichycena dominantní spodní roura (tedy pokud se něco, co je v řezu zhruba komolý jehlan, dá pojmenovat termínem „roura“).

Když jsme u svarů, tak ty jsou všude přiznány, tedy nejsou zabroušeny a upozorňují na sebe pěknou housenkou – proč ne. Za kruhovou sedlovou trubkou na nás juká trochu nevzhledný pahýl nebo pařez (zdobený housenkou) sloužící jako držák přesmykače. Netají se tím, že byl dodatečně navařený do hlavního rámu. Při pohledu z boku vidíme, že tento unašeč přesmykače jakoby vytlačil sedlovou trubku dopředu mimo osu protínající střed šlapacího ústrojí. Že by se tím i prodloužila spodní šavle? Nikoli – s metrem v ruce zjišťujeme, že ve stejné třídě a u srovnatelné velikosti rámu existují ještě delší spodní zadní vzpěry. Přesto se zadní stavba jeví jako hodně dlouhá, ovšem ani na rozvoru kol jsme nenaměřili žádnou rekordní hodnotu. Proto se těšíme, že nám tato konstrukce nabídne citlivost na drobné nerovnosti a příkladné kopírování terénu.