Představujeme: Petr Šťastný

Pětadvacetiletý biker z Brna začínal se závoděním na horském kole poměrně pozdě, přesto se během několika let vyšvihnul do širší domácí špičky. Po třech sezonách, které strávil v týmu Radima Kořínka po boku Pavla Boudného, Kristiana Hynka a Matouše Ulmana, je jeho přechod z amatérského závodníka, který jezdí pro radost, v profesionálního bikera dokonán. Petr Šťastný přestupuje do týmu Symbio+ Cycling, kde - jak doufá - bude společně s Janem Fojtíkem tvořit údernou dvojici...

Petře, začněme nějakým hodnocením tvé uplynulé sezony. Několikrát jsi se probojoval na pódium v závodech KPŽ, což se ti v předchozích letech nedařilo. Takže jsi spokojený?
Letos to bylo zase o něco lepší, takže musím být spokojený. Vždycky to ale může být lepší.

Který závod se ti z tvého pohledu povedl nejvíc?
Nejvíc mám asi radost z třetího fleku na kultovním Drásalovi, před dvěma lety to byl můj první dlouhý maraton vůbec. A pak si vážím obhájení top10 na mistráku v maratonu, který se jel letos na Malevilu. Byl to hodně těžký závod, kde jsem bojoval sám se sebou, a nakonec jsem se v silné konkurenci, doufám, neztratil.

Kontinuálně se rok od roku zlepšuješ, co za tím stojí? Navyšuješ tréninkové objemy nebo si tělo zkrátka zvyká a posunuje svůj standard?
Řekl bych, že obojí. Až poslední dva roky trénuju řekněme jako profík. Před dvěma lety jsem byl na svém prvním zimním soustředění. Teď jsem měl i skvělé podmínky a mohl jsem se věnovat jen kolu, za což Spořce moc děkuju. Pořád mám ale na ostatní kluky poměrně dost let tréninkové manko, a tak věřím, že jsem ještě nepředvedl vše, co ve mně je.

Před třemi lety, ještě než jsi šel do České spořitelny, jsi vyhrál celkové pořadí Galaxy série. Doteď máš slušné výsledky v maratónech – top10 na Author Šela Marathonu, třetí místo na Drásalovi... Sedí ti maratony víc než třeba XC nebo rychlé padesátky?
Už mi to říkalo víc lidí. Já sám si to úplně nemyslím. Spíš bych řekl, že je maraton víc o nějakém přemáhání a morálu, který mi není až tak nevlastní. Každý má v tak dlouhém závodě nějakou krizi, každého to bolí, jde jen o to, kdo vydrží víc.

Jak a kdy jsi se vůbec dostal ke kolu? Kdo tě k němu přivedl?
Vždy jsem měl ke sportu blízko. Odmala jsem lyžoval, hrál tenis, fotbálek, hokej, a hlavně několik let chodil do atletiky, což byl super základ pro všechno. Později jsem jezdil vždy jednou za rok na cyklodovolenou a tam mi někdo řekl proč nezkusím i závod. Tak jsem to zkusil. Bylo mi tehdy 19 let, když jsem oslovil brněnský tým HAKR Brno.

Čím tě zaujalo zrovna MTB?
Na kole si člověk krásně vyčistí hlavu a v terénu je to navíc i trochu adrenalin. V závodě pak většinou jede každý sám za sebe a může tak ukázat, co v něm je. Když k tomu připočtu hory a krásnou přírodu, kam se na biku dostanu, tak je to jasný.

Pocházíš z Brna, kde je pro cyklistiku výborné okolí. Kam jezdíš trénovat nejraději?
Většinou trénuju na silničce, přes zimu na jih k Novým Mlýnům a v sezoně pak nejčastěji s klukama na Kojál, což je vysílač za Jedovnicemi směrem na Drahany, a pak spadnout do “oblíbeného“ Vyškova. Rád jezdím i na sever k Vírské přehradě. A na bika je to tu vážně super, především prygltrail okolo Brněnské přehrady, který mám kousek od baráku.

V Brně nebo okolí žije a trénuje víc bikerů. Jezdíte na švihy i společně? S kým nejčastěji?
Ano, je tady hodně dobrých bikerů, což je super. Na švih jezdíme s Pavlem Boudným, Honzou Jobánkem, Honzou Fojtíkem a výjimečně i jeho bráchou Ondrou, takže o kvalitu není nouze.

Poslední tři sezony jsi strávil pod křídly Radima Kořínka v týmu Česká spořitelna – Specialized. Jak ty tři roky hodnotíš?
Bylo to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Radim si mě všiml, dal mi perfektní zázemí a já se díky tomu tak nějak dostal do světa cyklistiky.

Radim Kořínek coby dvojnásobný olympionik a několikanásobný mistr ČR určitě umí poradit.
Rádes věřil, že ve mně něco je. Vždy říkal, že nejdůležitější je tvrdě makat a hlavně vydržet. Byla to pro mě čest jezdit v jeho týmu.

Do týmu jsi přišel jako ambiciózní hobík a opouštíš ho jako profík. V čem byly ty tři roky ve „spořce“ pro tvůj růst největším přínosem?
Za ty tři roky jsem poznal o čem vlastně cyklistika je, co je potřeba aby se člověk zlepšoval. V týmu jsem jezdil s nejlepšími u nás, poprvé najížděl důležité kilometry na soustředění. To jsou věci, ze kterých budu čerpat pořád.

Vždycky jsi měl kolem sebe borce, kteří patřili a patří do nejužší špičky – Pavel Boudný, Kristian Hynek, letos Matouš Ulman. Asi je to motivace když vidíš, kam se dá dostat.
Určitě se dá od kluků spoustu naučit. Především, když jsou to tak pohodoví borci. Asi jsem si vzal od každého něco. Velkým vzorem byl pro mě Kristián Hynek, který začal závodit na kole někdy ve dvaceti, tak jako já, a teď je na vrcholu.

Jak už zaznělo, několikrát jsi se letos dostal na pódium a na stupně vítězů v KPŽ. Chybí hodně k tomu, abys už nějaký závod i vyhrál?
Na KPŽ se hodně lidí dívá jako závod pro hobíky, ale pravdou je, že se tam schází obrovská konkurence, která se neztratí ani ve světě. Vyhrát KPŽ dokáže jen pár lidí u nás. Pro mě je to ještě velký kus práce, ale věřím, že to tam do pár let spadne.

Přestupuješ do týmu Symbio+ Cycling k Honzovi Fojtíkovi. Kdy jsi začal o změně týmu uvažovat? A jak se to celé událo?
O tom, že se hledá někdo další k Honzovi, jsem věděl už dřív a popravdě mě to docela lákalo. V září mi pak Radim Kořínek řekl, že mi zatím nemůže slíbit stejné podmínky jako letos a poté mi dokonce domluvil první schůzku s šéfem Symbia. Pak už to bylo na mně.

Proč jsi na přestup kývnul? V ČS MTB ti zdánlivě nic nechybělo – měl jsi zajištěnou kvalitní přípravu, kvalitní materiál a zázemí na závodech…
Chtěl jsem prostě změnu, novou motivaci. Ve Spořce byl jasně daný kalendář závodů, a přestože byly kvalitní, nebyla tam možnost jet něco jiného, kde bych se mimo jiné mohl třeba i víc ukázat.

A proč zrovna Symbio+ Cycling? Polepšíš si v něčem?
Když jsem poprvé začal jednat se Symbiem, zaujala mě především skvělá parta lidí, ta je vždy hodně důležitá. Honzu Fojtíka navíc dobře znám, bydlí kousek ode mě, jezdíme spolu na švihy, chodíme do sauny, bude to dobrý parťák do závodů. Podmínky budu mít podobné, snad jen ten závodní program bude více záležet na nás s Honzou.

Jak by měl vypadat kalendář sezony 2014? Budou to především závody KPŽ nebo i jiné akce?
Na KPŽ budeme určitě vidět, ale nemusel bych objet kompletní seriál. Dál pak pár závodů, co bude pořádat tým Symbio+ Cycling, samozřejmě mistrovství republiky a pokud bude možnost, třeba si s Honzou střihneme i nějaký etapák, což by mě hodně lákalo.

Nebude to trochu nezvyk když se z týmových kolegů stanou soupeři?
Nezvyk to určitě bude, ale zas tak moc se nezmění. Věřím, že s Honzou Fojtíkem kluky ze Spořky ještě pěkně potrápíme.

Pokud vím, ty kromě cyklistiky ještě pořád studuješ. Jak to stíháš?
Skloubit kolo a školu není tak jednoduché, jak si možná hodně lidí myslí. S časem by to ještě šlo, ale pokud se chcete věnovat kolu pořádně, musíte kromě tvrdého tréninku pořádně odpočívat, a tam už je to horší. Já už mám naštěstí na Fakultě informatiky na MU vše hotovo a chybí mi jen tuto zimu odstátnicovat, tak doufám, že to klapne a budu se moct věnovat kolu úplně naplno.

Nová sezona je ještě daleko, ale přesto: jak teď bude vypadat tvoje zimní a jarní příprava před prvními závody nové sezony?
Po sezoně jsem si dal dva, tři týdny úplný oraz a teď už jsem začal pomalu zase trénovat. Na kolo jezdíme v obvyklé sestavě a já k tomu chodím běhat, do posilovny, příležitostně na tenis nebo badminton. Od února pak pojedeme určitě na soustředění, nejspíš na Mallorku nebo na Kanáry.

Jaká máš přání s výhledem na příští rok?
Rád bych se v novém týmu dobře uvedl, stal se platným členem a výkonnostně se zase posunul o něco výš. Určitě budeme chtít na bednu v týmové soutěži na KPŽ. Sám bych pak rád uspěl na mistrovství republiky v maratonu, které se pojede na Sudetech. Bude to pro mě premiéra, ale je to hodně těžký závod a to by mi mohlo sedět, tak uvidíme..

Díky za rozhovor a hodně štěstí!

Foto: Miloš Lubas