Rychleby 2015 - po šesti letech

Letošní podzim je v posledních týdnech hodně milosrdný nejen k tradičním depkařům, ale i k cyklistům. Příjemné teploty, všudypřítomné sucho a k tomu všemu ještě překrásné barvy podzimu podpořené více než častým slunkem rozhodly, že jsem vyrazil na Rychleby těsně před jejich letošním oficiálním uzavřením.

Cílem mého letošního výletu nebyla primárně "práce", ale jen pohodové poježdění s cílem zjistit, jak se tenhle vyhlášený resort změnil od svého otevření, kam se posunul a jaké jsou plány do dalších let. Průvodcem mi nebyl nikdo jiný než guru této lokality Pavel Horník, se kterým jsme klábosili nejen o stezkách a jeho zkušenostech, ale také třeba o jeho nové výzvě jménem Himaláje, nebo o církevních restitucích.

Nejdřív se ale vrátím k tomu, proč jsem vlastně do Rychleb přijel a to bylo bikování. Když jsem pátral v diáři i své hlavě, zjistil jsem, že poprvé jsem do Rychleb přijel hned po jejich otevření v říjnu 2009, kdy vzniklo také toto video, které bylo mimochodem jedním z prvních, kde jste mohli vidět, jak to na stezkách vypadá: Rychlebské stezky videoreport.

Při té příležitosti jsem si také uvědomil, že jsem od té doby byl na Rychlebách minimálně 5x, ale ani jednou jsem už pak nejel nejvýše položený trail Wales, takže byl nejvyšší čas to napravit.

Hned po ranním přejezdu z centra Čech k rychlebské základně, tedy kolem jedenácté, nasedám na kolo s cílem objet nejprve oldschool traily a teprvé poté, pokud bude čas a síla, se vrhnout na Superflow.

Po hoďce pohodového stoupání a překonání necelých pěti set výškových metrů jsem na startu technického trailu Wales. Jeden z vůbec prvních trailů na Rychlebách dnes patří bohužel k těm nejméně navštěvovaným. Dílem za to může pochopitelně jeho náročnost a umístění nejvýše, a tudíž i nejdále ze všech, dílem je to způsobeno megaoblíbeností známého trailu Superflow, který je hlavním cílem naprosté většiny návštěvníků, kteří ho brousí mnohdy i několikrát denně.

Wales byl přesně takový, jako jsem si ho pamatoval. Jen mi přeci jenom trošku vadilo čerstvě spadané listí, které zde na rozdíl právě od Superflow nikdo nevymetá, a tak byla jízda na něm o to zajímavější. Spadané listí totiž ukrývalo mnoho neviditelných kamenů a občas tak najít správnou stopu znamenalo řádně potrápit odpružení mého biku. Přesto mě docela potěšilo, že jsem krom samozřejmé zastávky na vyhlídce zvládl vyjet i sjet všechny sekce Walesu a přitom se chvilkami i kochat jeho podzimní krásou.

V cíli Walesu jsem měl jasný plán - nepodlehnout vábení Superflow a vrátit se Biskupským trailem přes Velrybu na Tajemný. A jak jsem si usmyslel, tak se táké stalo. Mimochodem vracečka na Velrybu Biskupským byla hodně intuitivní, protože trail i zde v listí téměř nebyl vidět, ale tady to vůbec nevadilo, protože kamenů a nerovností je na něm minimum, takže fičet listím mezi stromy až ke kamenitým pasážím Velryby nebylo nic složitého.

Tajemný je oproti Walesu přeci jenom frekventovanějším trailem, a proto se dočkal nejenom velké letošní údržby v podobě několika tun nového štěrku, ale také evidentního zametení od listů v jeho nejkamenitějších částech. Víkendoví návštěvníci, kteří přijeli uzavírat letos stezky, tak měli ideální podmínky na to, si Tajemný užít opravdu na maximum.

Na konci Tajemného se mi nechce šlapat nahoru, proto volím pokračovací oldschool variantu v podobě trailu Mramorový, na který pak plynule navazuje závěrečná pasáž Sjezdy. Ta mě o pár minut později vykopla u známé infocedule pod Kalnštejnem.

Je čtvrt na tři a já mám samozřejmě dilema, jestli zvládnu ještě jednou vyjet nahoru a před západem slunce si dát jen tak na pohodičku Superflow. Lenost ani výrazná bolest kolen či dalších částí mé tělesné schránky se nedostavuje v takové míře, aby mi zabránily v dneska již druhém pokusu pokořit trail Dr. Wiessnera. Jediné, co mě na chvilku zastavuje za otočkou před hlavními lávkami, je hlaďák. Vybírám si tedy nejhezčí místo v kopci a doplňujíc energii vyhlížím, zdali se neobjeví nějaký první člověk na trailech, kterého bych dnes potkal.

Středa odpoledne ale asi není dobou, kdy by se to tu hemžilo cyklisty, takže nasycen a napojen pokračuji v jízdě směr start Superfow.

Ať vzpomínám, jak vzpomínám, na Superflow jsem v minulosti byl mnohokrát, ale ani jednou jsem ho nejel plynule bez zastavení a čekání na někoho na transferech, nebo focení na cool místech. Tak dneska je konečně příležitost. Fotím dokumentační fotku u brány, že jako vyrážím a plán mám jasný, jestli to udejchám, tak nezastavit dřív než dole na základně.

Nakonec jsem zastavil, ale jenom jednou, a to proto, že jsem si chtěl na čtyřce vyfotit sluncem osvícené stromy, mezi kterými se vinul od listí odmetený trail. Těžko se mi vzpomíná, kdy naposled jsem měl takovou radost z jízdy jako právě tady.

Spodní sekce Superflow už focením nebrzdím. Fičím si to na pohodu, žádné závodění. U základny vyjíždím těsně po západu slunce. Strava prozrazuje očekávaný výsledek "PR" Superflow od brány k základně (38:01).