Seriál Kolo pro život; co se skrývá za kulisami

Rozhovor s Romanem Čermákem, ředitelem a duchovním otcem KPŽ po patnácté sezoně největšího českého seriálu horských kol....

Autor: Tomáš Přibyl
Seriál Kolo pro život; co se skrývá za kulisami

Největší seriál horských kol v Česku, některými proklínané, jinými zase opěvované Kolo pro život, završilo svým posledním závodem v Odrách již 15. sezonu. Šestnáctidílná série přinesla opět tisícům startujících, ale i jejich doprovodům, řadu zábavných víkendů. Sám generální ředitel České spořitelny, zdálo se, že i se značnou dávkou patosu, na startu posledního závodu poděkoval všem účastníkům, díky nimž se z pohledu účasti stal právě proběhlý ročník rekordní. Jsou to celkem jednoduché počty; když si vezmete, že průměrná účast se pohybuje někde kolem 1500 bikerů všeho věku na každý závod, dojdete k pozoruhodnému celkovému číslu. Ale nebudeme stavět jen slavobrány. Každá akce takového rozsahu, jakým Kolo pro život je, má své plusy, ale také nespočet problémů, které musí nutně řešit. A protože řada z nás vidí závody jen ze svého úhlu pohledu a netuší, jak obtížné a složité je některé záležitosti vyřešit ku prospěchu všech, rozhodli jsme se uskutečnit velmi otevřený rozhovor s osobou nejpovolanější; ředitelem seriálu a jeho duchovním otcem, Romanem Čermákem. Jeho nekrácenou a necenzurovanou verzi vám nyní přinášíme.


Fotka, která charakterizuje moc Romana do dnešních dnů. Co bude "zítra", to je otázkou vývoje... 

Informace o tom, že se fotbalový brankář Petr Čech chystá odkoupit společnost ČS MTB Team, jinými slovy seriál Kolo pro život pomalu prosakuje cyklistickou veřejností. V posledních dnech už však dostala jasnější obrysy, několik velkých deníků tuto zprávu potvrdilo.

Oficiálně bude ale tento fakt oznámen na pondělní tiskové konferenci, jíž se má kromě Petra Čecha a Romana Čermáka zúčastnit také ministr školství Marcel Chládek, předseda České unie sportu Miroslav Jansta a také Jaroslav Kulhavý.

MTBS:  Romane, jak se díváš na právě skončený ročník KPŽ z pohledu pořadatelského týmu?

R.Č.: Mám radost, že letošní ročník vytvořil účastnický rekord. Skvělé na tom je, že se z části jednalo o zcela nové účastníky, další skupinu tvořily děti. Z dětských závodů jako takových máme skvělý pocit, díky lidem, jako jsou Půlpánovi nebo Pepa Dressler, jsme dětská klání posunuli  na vyšší  úroveň a rapidně se zvýšil počet  aktivních závodníků a závodnic v celém dětském seriálu.  Také se nám pořád daří držet koncept KPŽ, což je cyklistika pro všechny; profíky, hobíky, rodiny s dětmi. 

MTBS: Nepřináší ale taková ambice i negativní dopady? Co třeba stále kritizované dojezdy závodů, kdy se spojují tratě zdánlivě nesourodých kategorií?

R.Č.: Máme jen jednu cyklistiku! Tohoto konceptu se budeme držet dál, ale samozřejmě budeme pracovat na vylepšení. To, že se v závodech na kratších trasách, třeba ve Fitness jízdě, mohou účastnit i začínající bikeři, hobíci a děti, přináší řadu pozitiv, která podle mého názoru převládají.  Předně je to lákavá možnost srovnání s českou elitou, pro děti možnost sejít se se svými vzory na jedné trati, je to taková příprava dětí na „velkou“ cyklistiku, registrujeme celkově větší divácký zájem. Málokdo si uvědomuje, že některým profesionálním týmům účast v KPŽ pomáhá; jejich partneři jsou spokojení, když se mohou prezentovat  v tak hojně navštěvovaném seriálu, domnívám se, že tím nepřímo podporujeme existenci řady cyklistických formací. V neposlední řadě nás těší rapidně zvýšený zájem žen o cyklistiku a jejich masivní účast v závodech.

MTBS: To všechno lze ocenit, ale pořád jsme se nedostali k těm problémům…

R.Č.: Vím, na co narážíš… Ano, nárůst účasti přináší, jak je obvyklé, nejen radosti, ale i strasti. Je tady záležitost s křížením časového programu jednotlivých tras a možnými riziky při předjíždění a hlavně těsně před dojezdem do cíle. Situace je taková, že s nárůstem počtu tratí a současně počtu závodníků s nevyrovnanou výkonností už není možné dosáhnout úspěchu a trasy dostatečně odclonit. Nemysli, že jsme se tím nezabývali. Naopak, je to předmětem jednání s pořadateli, stále jsme něco zkoušeli dělat, ale moc úspěchu to nepřineslo, ani posuny startovních časů nic nezměnily. 

 
Roman Čermák často sedá na bike a svých závodů se účastní aktivně!

MTBS: Dobře, necháme to pro tuhle chvíli být, ale jen tak mě neodbudeš… Nemáš tak trochu pocit, že si lidi ani pořádně neuvědomují, jaký komfort jim KPŽ přináší a dost často si na něco stěžují? Popiš nám trochu zákulisí…

R.Č: No, tak trochu mě to někdy mrzí, ale všem se nedá zavděčit. Faktem je, že dneska je KPŽ takový kolos, že mnohé nápady nelze realizovat. Pokusím se to trochu popsat. Všechno je to dneska otázka prostoru. Narůstá počet partnerů seriálu, to je potěšující. Nicméně jsme nuceni jim poskytovat jistý komfort a to není možné všude. Jde o logistiku; máme dneska už 11 kamionů, které přepravují vše potřebné pro hladký chod každého závodu. Jsme limitování přívodem vody, dostatečnou kapacitou elektrických vedení  a podobně. Pro jistou autonomii jsme udělali v posledních dvou letech hodně a to nejsou věci, které jsou vidět na první pohled. S našimi partnery jsme vložili prostředky do záložních generátorů elektřiny, ozvučení areálu, pořídli jsme vlastní nádrže na vodu a čerpadla, protože tlak v mnoha lokalitách nebyl dostatečný.  Nároky na catering jsou také velké, máme výběr z několika jídel, atrakce pro doprovody jsou na takové úrovni, že se nemusí nudit, pokud čekají na někoho, kdo je na trati. To všechno stojí velké úsilí a my chceme pořád jít dál, i když je to už těžké něco výrazně zlepšovat.

MTBS: A co výše startovného? Jak se k ní staví účastníci?

R.Č.: Nemyslím si, že by se zvedala nějaká vlna odporu proti jeho výši. Kromě toho jsem toho názoru, že současná úroveň startovného odpovídá tomu, co nabízíme. Startovné, to přece není jen vlastní závod a jeho zajištění. Máme nejpokrokovější čipovou technologii, nikdo se už nemusí o nic starat. Je tady kvalitní jídlo s možností volby po závodech, sprchy, mytí kol, bezpečná zóna a řada dalších vymožeností, jako je  například prádelna. A  na tomto místě je třeba zdůraznit, že startovné nejde do kapsy naší organizaci ČS MTB TEAM, ale jednotlivým lokálním pořadatelům závodů. A jestli oni dokáží z těchto peněz ušetřit, vrací je obvykle zpátky do cyklistiky na činnost svých cyklistických klubů, na mládež, ve prospěch existence malých týmů. Našinec často raději bez reptání zaplatí 50 Euro za startovné na závodech v cizině, kde většinou takovou úroveň služeb nenajde.


Roman Čermák

MTBS: A co takhle problém zdlouhavého vyhlašování výsledků závodů…

R.Č.: Jako problém to nevidím. Jiný koncept, než ten současný, vlastně ani není možný. Předně musíme počkat na dojezd všech kategorií aspoň tak, abychom měli medailisty. Musíme umožnit předávajícím osobnostem z místních kulturních, obchodních, či jiných oblastí předávat ceny dekorovaným v jednom časovém bloku a nezdržovat je přespříliš. Netřeba zdůrazňovat, jak jsou tito lidé pro místní závody důležití. Je potřeba eliminovat maximálně souběh vyhlašování s dojezdy, protože moderátor není schopen obsluhovat dvě aktivity najednou. V neposlední řadě musíme závodníky nechat v klidu se umýt, najíst, třeba i vyjet únavu. Nebudeme si nic nalhávat. Každý oceněný si té chvilky na stupních vítězů váží a my mu ji chceme umožnit v klidu a pohodě. 

MTBS: Dobře, to bychom měli letošek; a teď se spokojeně uložíte ke spánku a po vánocích začnete přemýšlet o novém ročníku…

R.Č.: Tak to je veliký omyl! Pro nás práce zdaleka nekončí. Teď už jsme zahájili přípravu vyhodnocení celého ročníku pro naše partnery. To není práce ani jednoduchá, ani blesková. Pak začínáme jednat s novými partnery o spolupráci na další sezonu, dokud mohou ještě zasahovat do svých finančních plánů na příští rok. V plném proudu je příprava Finálového večera. Kromě toho stojí mnoho úsilí údržba používané techniky, nemůžeme věci nechat hnít v nějakém skladu bez odpovídajícího servisu. Dále tady máme sestavování termínové listiny, organizaci Stopy pro život a v neposlední řadě hodnocení nových potenciálních lokalit; uvažujeme například o změně pro rok 2015, možná ve dvou případech.

Roman Čermák s defektem 

MTBS: A to jsi mi právě nahrál na smeč! Jsme znovu u zmíněného palčivého problému dojezdů jednotlivých tras do cílového prostoru. Něco se bude dít?

R.Č.: Bezpečnost je pro nás na prvním místě! Chystáme se na radikální zásah a když to nejde na startu, řekli jsme si, že se to pokusíme řešit tak říkajíc od konce. Ve spolupráci s partnery bychom rádi zcela nově designovali  dojezdy tras, úplně rozdělili koridory a umožnili kratším trasám samostatnou existenci. Ale není to nic jednoduchého. Máme zakotveno ve smlouvách, jak mají vypadat například reklamní oblouky, cílová brána a podobně. Bude muset dojít k jejich novému nadefinování, budeme měnit naše ujednání s partnery o způsobu reklamy, atp. Nicméně věřím, že v duchu zvýšení bezpečnosti budou jednání méně komplikovaná.   Je to naše největší priorita pro následující rok.

MTBS: Díky za všechny odpovědi, za naší redakci Ti přeji, aby se všechny vylepšení podařilo realizovat, myslím, že to všichni ocení.

Tak, to byly názory ředitele KPŽ Romana Čermáka. Na závěr jsme  oslovili i několik našich elitních riderů, kteří na Kole pro život vyrůstali, jezdili ho v různé době více či méně, nebo je to jejich „denní chlebíček“ právě teď...  

Seznam stránek článku:

  1. Seriál Kolo pro život; co se skrývá za kulisami
  2. Jak vidí KPŽ závodníci?
Přečteno - 13611x Tagy: rozhovory kolo pro život roman čermák
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Týmy a klubyJe čas Kapitáne, odplouváme! Nová životní cesta Ondry „Lampíka“ Paura
    Je čas Kapitáne, odplouváme! Nová životní cesta Ondry „Lampíka“ Paura
  2. Mistrovství EvropyČeské želízko v ohni Jana Czeczinkarová doufá v další medaili
    České želízko v ohni Jana Czeczinkarová doufá v další medaili
  3. Týmy a klubyJiří Novák: Závodění miluju, ale končím!
    Jiří Novák: Závodění miluju, ale končím!
  4. Kolo pro životOsmnáctý ročník seriálu Kolo pro život vyvrcholil mejdanem
    Osmnáctý ročník seriálu Kolo pro život vyvrcholil mejdanem
  5. ZávodyFotogalerie: INSTA Gravel Bike Race 2017
    Fotogalerie: INSTA Gravel Bike Race 2017
  6. ZávodyFotogalerie: Kolo pro život 2017 - Nové Město na Moravě
    Fotogalerie: Kolo pro život 2017 - Nové Město na Moravě

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #1 karllos74 - vloženo: 07.10.2014 v 19:28:45

    Kolo pro život mám rád a letos jsem dal rekordních 7 účastí, respektive dali, jezdíme celá rodina a to nás na tom právě baví; tedy v Chrudimi jela jen dcera. Je otázka jestli závod směřovat jen na "eliťáky" a těm vytvořit max. podmínky, nebo to nechat hodně otevřené jako dosud a počítat s určitými problémy při střetu tras. Ty by myslím ani nemuseli být, kdyby byli bajkeři vzájemně ohleduplní a neměli hlavu jen na okrasu, uměli předvídat a jak včas udělat místo, tak chytře předjet. Vzhledem k tomu že jezdím "B" trasy, tak se mi málokdy stane nějaké předjíždění z jiné tratě, a když už, např. na Drásalovi z dlouhé nebo teď v Odrách kde mě špička "C" dojela ještě před Luboměří, tak pokud včas zezadu slyším adekvátní hlášku tak bez problémů prostor udělám; stalo se mi také ale že mi někdo zezadu začal nadávat, přitom jsem netušil že mám za sebou někoho kdo se tlačí dopředu a zřejmě mu jde o sekundy. Další věc je pak sjíždění s trasou "D" - fitneskou kde jezdí rodiči s dětma. V Odrách ji jela poprvé dcera s manželkou a v podstatě obě byly nadšené, pro děti je to něco jiného než kolečka v "Junior Trophy", jet v podstatě po trase XC. Holkám jsem říkal, že celkem jistě budou mít do protisměru delší trasy ať si dají pozor a prostor, snad nebyl žádný problém. Nicméně si myslím, že je to i věc pořadatelů, aby hlavně jezdce na "D" trase upozornily na místa, kde se budou míjet nebou budou předjížděni bajkery z delších tras, což se bohužel moc neděje a myslím, že někteří z rodinných týmů vůbec neočekávají, že se na trase potkají se závodníky z delších tras. Karel Schiesser, č. KPŽ 4927

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744