TEST: Na Ještědu s "tajným" Rock Machinem

Téměř tropický letní den začal hned ráno kolem deváté hodiny na horním parkovišti těsně pod Ještědem, kde jsme se po neformálním přivítání nakonec sešli ve složení mtbs, dolekop a bikeandride. Rock Machine dovezlo poměrně slušný ansámbl nejenom kol, ale také svůj pojízdný rozkládací stánek, který sloužil po celý den jako základna, u které se nastavovalo, opravovalo, jedlo, pilo a debatovalo.

Vybírat jsme mohli z poměrně slušného arzenálu novinek Rock Machine na rok 2017, kterému dominovaly nové celoodpružené Blizzardy v obou zdvihových variantách, ale bylo také možné se svézt na jejich nesériových 29" alternativách i na prozatím ještě neoficiálním devětadvacetipalcovém modelu. Na skladě bylo i pár pluskových hardtailů Blizz, na kterých se moc nejezdilo, protože všichni chtěli především vyzkoušet, jak chodí nové rockmachiňácké odpružení.

Na nové enduro eRZetě

O trať, na které se po většinu dne brousilo a testovalo, se postarala partička domácích bossů v čele s Honzou Tandlerem, který navíc kromě průvodcování fungoval také jako fotograf. Občas jsme kvůli tomu měli mírné jezdecké prodlevy, ale ty k podobným akcím prostě patří, a nikdo si na ně proto nestěžoval.

Samotná trať, na které jsme strávili většinu dne, ale nebyla situována v rámci bikeparku na východní staně Ještědu, ale na jeho západním svahu, kde hoši vyrobili novou eRZetu v rámci enduro závodu, který se tu jel před nedávnem. Bezmála tříkilometrová trať nabídla různé povrchy i profily a dalo se na ní velice dobře testovat odpružení jak v rychlých pasážích, tak v technických zatáčkách.

Hned po startu prověřilo duše, pláště i jezdecký um množství kořenů následované kamenitým korytem a high speed úsekem. Střední část byla o kličkách mezi stromy a technických sjezdech v prachu a jehličí a závěr trati pak patřil několika serpentinám vyježděným mezi stromy. Krásně se tu daly porovnávat různé zdvihy i průměry kol, přičemž rozdíly mezi nimi nebyly zdaleka tak velké, jak by se mohlo zdát.

Vývoz na kopec jsme měli oproti enduro jezdcům podstatně ulehčený, protože abychom ušetřili čas a síly, měli jsme k dispozici dvě auta, která nás vždy vyvezla zpátky na kopec. I díky nim jsem od desáté dopolední do druhé odpolední mohl zvládnout dát testovací trať celkem sedmkrát, což zejména v závěru, kdy jsem jezdil erzety v kuse bez zastavování nebylo úplně zadarmo :-).