Velo Test Fest 2011

Když jsem odjížděl před dvěma lety z prvního ročníku VeloTest Festu Velo Test Fest - palec nahoru, přemýšlel jsem o tom, pro koho zejména je vlastně tahle akce určená a zda-li ti, kterých se týká opravdu dorazili a získali zkušenosti a informace, pro které si přijeli.

Letos jsem na Velo Test Fest vyrazil v podstatě ze dvou důvodů. Tím prvním bylo zjistit, kam se během doby akce posunula, tím druhým pak snažit se tak trochu "špiclovat" testery a inkognito sledovat jejich reakce, náhodné rozhovory i to jak jsou na tom s technikou jízdy. Vybavil jsem se proto běžným oblečením, aby nikde nesvítilo logo MTBS a zaplul hned po ránu do davu návštěvníků akce.

Po dvou letech, kdy se Test Fest konal na zámku ve Svinařích se letos místo České testovací seance změnilo a nutno podotknout, že k lepšímu. Camp Valek v Chrustenicích nedaleko od Loděnice byl naprosto luxusním zázemím pro akci, na kterou přijel rekordní počet vystavovatelů s bezmála 350ti koly určenými pro celodenní testování. Něco kolem 300 registrovaných testerů, kteří přijížděli postupně až do odpoledních hodin, pak mohlo vyzkoušet na vyznačených trasách jak horské, tak silniční biky a na své si přišli i malé ratolesti, pro které byl připraven testovací park přímo uprostřed campu.

Až na malou pozdně odpolední spršku a vichřici, která ufoukla pár stánků vystavovatelům, vyšlo počasí naprosto ideálně. Slunce, teplo, opalovačka, prostě štěstí stálo letos na straně Vela.

Ale vraťme se zpět k mému špiclovacímu poslání. Shrnul bych ho do tří základních lajn. V první řadě bych zmínil zajímavou skutečnost, že velká většina testerů prahla po celopérech. Bylo to vidět i na skladbách kol na stáncích. Zatímco celoodpružené biky se neustále točily a na některé z nich se čekalo, hardtaily se většinou krčily někde stranou a jen občas bylo vidět, že na nich někdo vyráží do terénu. Většina firem tak byla připravena a díky předchozím zkušenostem měla k dispozici více fullů.

Druhá lajna spočívala pochopitelně na devětadvacítkách a zájmu o jejich testování, který byl také velmi patrný. Těch odpružených nebylo bohužel na testfestu mnoho a tak Ninery, GT, Treky, eRBéčka, kam se soustředila pozornost twentynineristů asi nejvíce, byly zřejmě největšími bestselery dne.

"Chtěl jsem si taky půjčit Rumblefishe, ale neměli ho," říká na žlutém 29" IQ od RB jedoucí tester svému kolegovi, který spolu s ním vyšlapává úvodní táhlé stoupání právě na Treku Rumblefish a pokračuje. "Ještě nikdy jsem na devětadvacítce nejel, tohle je moje první jízda". A podobných minipříběhů by se zřejmě našlo povícero. Devětadvacítky ať dnes jsou či nejsou tématem číslo jedna mezi bikery, rozhodně zaznamenávají stále větší a větší zájem nejenom od nás médií, ale také od samotných kolistů.

A konečně třetí lajnou, kterou jsem během celého dne sledoval a kvůli které jsem vyrazil s bikem i na testovací MTB okruh byla zvědavost vidět jak jsou na tom přihlášení testeři vlastně s fyzičkou a technickými dovednostmi. Představa, že si člověk z ulice zaplatí 350,- Kč za to, aby si v teniskách a civilních kraťasech mohl zajezdit na karbonovém Scalpelu mi sice nedává smysl, ale i takové záležitosti tu byly k vidění.

Velká většina testerů ale byla správně vybavena a alespoň na první pohled se tvářila, jako biků znalá. Nejvíce se ale zrno od plev oddělilo právě na testovacím okruhu. Ten byl koncipován tak, aby se dal v klidu objet za přibližně 20minut a zahrnoval v sobě jak úvodní výjezd, tak následný, velmi hezký technický sjezdík plný ostrých zatáček a následný trail úbočím kopce, na kterém jste toho bez základů techniky měli plné kecky. Těžko soudit jestli většina testerů patřila spíše ke skupině těch více, nebo méně zdatných bikerů, v každém případě jsem tak nějak podvědomě čekal, že tu bude víc těch, co to budou mít v paži a jen minimum "výletářů", kteří slejzají před každým druhým kořenem. Nebylo tomu tak, ale možná je to tak správně. Ti kdož vědí, znají a umí si totiž většinou poradí s výběrem, případně s testem kola sami a nemají logicky ambice se zůčastňovat takovýchto akcí. Oproti tomu lajkům z ulic, kteří si koupí v trafice Velo a v něm se dočtou, že je možné si někde na jednom místě po celý den vybírat a zkoušet mezi stovkama kol, může přijít taková akce zajímavá a pojmou ji klidně jako výlet s celou rodinou, aniž by měli ambice najezdit 10 okruhů během osmi testovacích hodin.

Bohužel letos poprvé se organizátoři dočkali také jednoho případu krádeže drahého kola, který byl zjevně dopředu připraven, protože řádně registrovaný člověk, který však pro svou identifikaci použil kradených dokladů už poté kolo zpět nevrátil. A "čecháčství" zaznamenali i kluci z Vela, když narazili na partičku neregistrovaných navíc arogantních bikerů, kteří si zkoušeli půjčovat kola bez toho, aby předem zaplatili. Na pohodový průběh akce to ale naštěstí nemělo žádný vliv a tak nezbývá než dodat, že i letos dávám téhle akci palec nahoru a to i přesto, že jí vlastně pořádal jeden z našich konkurentů. Kluci dík!