Profil: Vít Stoklasa

Asi nejrozumnější bude začít úplně od začátku. Jak jsem se dostal ke kolům. Jako každý jsem začínal u sousedního paneláku závodíce s ostatními, kdo udělá delší smyk, a kdo ujede víc než 50cm po zadním. Když jsem vyrostl, dostal jsem horské kolo. To je nepřesné, nejprve jsem si ho půjčoval od táty, ale jak z něj začali mizet blatníky a odrazky, jako by mizel i vlastnický nárok. Později i bratr dostal MTB, a my se přidali ke skupince Nejdeckých bikerů, kteří po vzoru německého časopisu Bike, začínali stavět dráhy. Tím jsme se dostali od XC k dualslalomu. Postavili jsme první dráhu. Teda vlastně dvě vedle sebe. Ty později překopali na jednu velkou a protože všichni chtěli jezdit spolu, začali jsme jezdit 4X a 5X. Možná jsme byli první J. V té době jsme založili naše internetové stránky ETbikez.com . To byl zlom. Od tohoto okamžiku jsem začal fotit kola. Nejprve analogem, a fotky se scanovaly. Čas od času si naše hodná maminka někde půjčila Digital a my vyrazili fotit jako o život. Pak přišel zlom a přesvědčili jsme doma rodiče, že naše rodina potřebuje digitální fotoaparát. A od té doby už to jelo. Tahali jsme ho skoro pořád sebou, fotili mraky fotek, do dnešního dne 34 GB. Před dvěma roky se mi opět podařilo přesvědčit rodinu, že vánoce jsou přepych a že když nebudou, tak můžeme mít nový foťák. A taky se tak stalo. Koupili jsme si Canon D10 a k němu Sigma 17-35 DG EX a Canon 75-300 IS USM. Od té doby fotíme výhradně tím. Doma jsme měli ještě nevyužívanou Praktiku s třemi pevnými objektivy a s bleskem, což se velice hodilo a doplnilo naše vybavení. Jinak obcházím bazary a sleduji, co se kde objeví. Nebo si některé věci vyrábím — abych ušetřil. Vyrobil jsem si dálkové odpalování blesku - teď dodělávám druhou verzi. Krátký život první ukončil můj bratr, když s ní spadl na kole.

Teď bych měl asi napsat o mém focení. Sleduji pravidelně internetové fotografické servery, chodím na výstavy, sbírám inspiraci. Když to jde, a mám s čím, tak se účastním soutěží. Tohle byla teda druhá. Po čase jsem dospěl ke zjištění, že mi moc nejde focení statických věcí. Baví mě fotit sport a pohyb, musí se něco dít. Nesmím mít moc času přemýšlet J. Proto rád fotím kola. Někdy ale mívám pocit, že jsem se stal zajatcem techniky, což mi bratr s oblibou připomíná. Když vezmu foťák do ruky a kouknu do hledáčku, před očima se mi objeví, vzoreček na hloubku ostrosti, graf citlivosti čipu mého aparátu, zobrazovací rovnice čočky, objektivu, a další, které pro samotné fotografování nepotřebuji, ale které do mě škola a moje zvědavost nacpaly. To se vždycky musím nadechnout, a pokusit se na to zapomenout, nebo alespoň nemyslet. Abych to měl jednodušší, vymyslel jsem si na pomoc definici zajímavé fotografie. Je to fotografie, která zobrazuje svět a dění tak, jak ho běžně očima nevidíme. Snažím se, aby moje fotografie tuto podmínku splňovaly. Z každého focení alespoň jedna J.

Rád jezdím na kole, což mi trochu komplikuje život. Bohužel nejde fotit a jezdit součastně. A když se o to pokouším, tak dopadám jako ve Strunkovicích, kde jsem dojel závod ve sjezdu, zahodil kolo a místo vydýchávání jsem vzal do ruky foťák a běžel rychle fotit ostatní. Vyběhl kopec k zajímavému místu, nafotil fotky, seběhl pro kolo běžel zpátky na kopec na další jízdu. No, alespoň jsem nebyl vystresovaný. Ještě markantnější to je u nás v Nejdku při 4X. Na pořádání závodu se podílím, závodím a ještě fotím. Tento den většinou bývá nejkratší ze všech dní v roce J.

Na závěr chci všem popřát hodně kilometrů na kole bez nehod, dobré světlo a spousty povedených fotografií.

Relevantní informace: Fotosoutěž 2006