Nissan Desert Race #1

Dneškem počínaje až do pátku pro vás máme třídílný seriál zážitků z velkého dobrodružství, které se odehrálo v dalekých afrických pouštích ...

Autor: Petr Bureš

20.05.200909:00:00

Když se řekne Afrika a bikeři, možná se vám vybaví letošní první světový pohár (XC report: Africké vítězství pro Hermidu a Osl

, DH report:

Minnaar doma nezaváhal

4X report:

Kovový začátek fourcrossové sezóny

), nebo maratónský etapák

Cape Epic

. Zapomeňte na ně. Pravá Afrika jsou drsné

písečné pouště, kamenité prašné pisty a fata morgána na obzoru. Možná jste o závodě v těchto podmínkách a extrémním prostředí již něco zaslechli. Pokud ne, přijměte prosím pozvání na třídílnou reportáž z "Dakaru na kolech" ústy jednoho ze dvou českých bikerů, kteří se zúčastnili letošního Nissan Titan Desert Race, Honzy Kubíčka. Ten se do dalekého Maroka vydal společně s Honzou Kopkou, specialistou na extrémní závody, aby společně okusili jak chutná africký písek. Jen pro upřesnění. Pokud byste náhodou nevěděli, tak Honza Kubíček je úspěšným triatlonistou, duatlonistou a majitelem mnoha prvenství v závodech XTERRA. Několikrát bojoval i na známém triatlonu na Hawaii a patří mezi Red Bull podporované sportovce. Ale teď již pozor, Honzovo povídání právě začíná ...

Souboj Titánů, aneb pouštní peklo
Díl první- Řetěz vrže už po hodině jízdy

Casablanca - Výjev jako ze známé mayovky. Jen pouští a prérií tentokrát nepluje rozvážná karavana osedlaných velbloudů. Místo nich tu stokilometrové úseky polykají odvážlivci na kolech z celého světa. Jsem mezi nimi. Mám s extrémními závody čerstvou zkušenost. Po australské Tasmánii mě čeká další chuťovka v podobě etapového závodu na biku marockou pouští. Takový Dakar na kolech.

Než jsem odlétal , matně jsem hledal v paměti, co se mi vybaví: kebab, marocký hašiš a taky výborní atleti-mílaři. Teď už jsem v Casablance na obhlídce centra, máme osm hodin , než odletíme do Qaurzazate. Využili jsme místního taxíka, starý Mercedes, který měl najeto osm set tisíc kilometrů. Po dálnici chodí lidé, osli, všechno možné. Sice jsou namalované dva pruhy, auta tu ale jezdí vedle sebe hned čtyři. Jako všude jsou čtvrti nuzné nebo naopak přepychové. Lidé ošlehaní od sluníčka, v dlouhém oblečení, na první pohled nepřístupní.

Ihned jsem okoštoval místní čaj z čerstvé máty, vynikající! Pak už jsme nabrali směr poušť. Hodinu letadlem, tři hodiny jízdy mikrobusem přes hory.

Všude samá pustina, balvany. Nocovali jsem v haimasu, což je takový stan postavený z tlustých dek a kůlů. Do půlnoci čekám na svojí tašku, kde mám tretry s pedálama, lehký adrenalin před závodem.

Místo projetí jsem se šel proběhnout. Vzduch je suchý. Ráno v pět budíček, v sedm to vypukne. První etapa 80km pouští, po vyjetých cestách od džípů. Docela to odsejpá, kolem krásná scenérie hor. Jedinou orientací je pro nás mapa a navigace přes GPS. Já GPS nemám, mapu ztrácím po kolizi ihned na začátku. Pro mě tedy velká motivace udržet se v balíku. Občerstvovačky jsou po čtyřiceti kilometrech, pouze voda, vezu vak s ředěným RedBullem, ionťák v bidonu a v náhradním pytlíku, 4 gely a 2 tyčinky. Od třicátého kilometru začíná tvrdá selekce startovního pole.

Vjíždíme do pískových polí, začíná to být cyklokros. Na padesátém nás jede vepředu 16. Terén je fakt hardcore, zlatá Havaj. Můj Epic dostává pěkně zabrat.

A já taky, necítím už ruce. V závěru jsem si i zaspurtoval, náhodou jsem chytil dobrý pevný povrch a bylo z toho 5. místo. Matador a ostřílený to borec Honza Kopka si profesorsky dojel pro 22. místo. Po první štaci v česko-polském táboře panovala spokojenost. Nejhorší je však čistění kol. Ve všech komponentech je písek, řetěz vrže už po hodině jízdy.

Pokračování zítra ...

Foto : Pawel Urbaniak, Jan Kubíček, Jan Kopka
Text : Jan Kubíček, Pavel Mrhálek/MFDnes
Další info na www.titandesert.com

Přečteno - 5740x Tagy: etapaky