BC Bike Race 2025 na vlastní kůži - den pátý – Cumberland je nejvíc! (zatím)

Včera jsem vám slíbil, že se pokusím vylíčit atmosféru, která vládne v tomhle bikovém městečku. Přijdeš na hlavní třídu a trochu si připadáš jako na Divokém západě. Malé, veskrze dřevěné baráky podél ulice, která se táhne v dokonalé přímce mírně do kopce. Ulice je čtyřproudová, ale na kilometru, který vidíš před sebou, není ani jeden semafor. Na křižovatkách se jen střídají značky „Stop, dej přednost v jízdě“, z různých směrů. Jezdí se tu pomalu a všichni si dávají bacha, když má řidič pocit, že chceš přejít, okamžitě ti kyne rukou, abys šel, i když tam zrovna žádný přechod není. Střídají se to hospůdky, baříky, obchůdky, centrem je Dodge City Cycle, zkrátka místní bikeshop. Sídlí v otlučeném, rohovém, dřevěném baráčku, ale vevnitř je to pohádka a hrabal bych se tam ve všemožném bikovém zboží hodně dlouho.

Na ulicích stojí v dlouhých zástupech pickupy, většina z nich nepostrádá nějaký druh ochrany na zadní části korby, protože tady se vozí kola jinak, předním kolem zavěšeným na sajtně a čumícím ven z auta. Do toho před obchody a hospodami u dopravních značek nebo laviček odstavené veskrze trailové biky, protože na nějaké XC se tady moc nehraje. Jsou to pořádné mašiny, mnohdy poměrně pochybné údržby s orezlými šrouby nebo rozpletenými lanky přehazovaček. Nikdo to neřeší, tady se hlavně jezdí. Až se něco podělá, bude čas se tím zabývat.

No a tady se tedy odehrála pátá, královská etapa BC Bike Race. Měřila rovných jednačtyřicet kiláků a v podstatě se celá odehrávala na trailech, jak jinak. Odstartovali jsme z kempu, kilometr po šotolině a pak začaly vracečky do nebe. Z nějakých sedmdesáti metrů nad mořem jsme vystoupali na skoro sedm set a první stoupání trvalo přesně hodinu. Tedy v našem podání. Do kopce nám to s Markusem docela šlo, nicméně to horší teprve přišlo, zhruba v půlce jsme se doslali na traily označené EXPERT UNLIMITED a to už na nás oba bylo moc. To je čtvrtá, nejvyšší kategorie v jejich pojmenování. Ty nejlehčí jsou označeny cedulkou EASY, ale u nás by na ně plno lidí ani nevkročilo. Dvojka, to jsou MORE DIFFICULT, trojka MOST DIFFICULT.

No nebudu to protahovat. Na UNLIMITED jsme byli za totální blbce. Řekl jsem Markusovi, že radši přežiju do neděle a budu za idiota, než to zkoušet a být hrdinou někde v místní nemocnici. Takže jsme raději mnohé pasáže chodili, nebo klouzali po skále dolů, občas zkusili něco sjet, pokud jsme nebyli zezadu pod tlakem těch lepších. Takřka na závěr téhle sekce jsem tam vystřihl parádního hlavana, to když přede mnou zabrzdil jiný nebojsa, mě se přední kolo dostalo do rigolu a už jsem šel. Nikdo se ale nesměje, všichni ti pomáhají. Je to prostě komunita.

Poslední hodinu už jsme toho měli fakt dost. Jedeš na trailový etapák a chceš, aby už ty šílené traily skončily. No není to komický? Poslední hodina byla více méně dolů, ale za odměnu to nebylo. Stovky obnažených kořenů, místy bych to nazval rolety kořenů, to zkrátka nechceš. Bolí tě dlaně, zápěstí, předloktí, ramena, za krkem… co jsem ještě nevyjmenoval? No ale pak se najednou trail otevřel do širší cesty a co se nestalo; byli jsme zpátky na bázi, projeli cílovým koridorem a konstatovali, že jsme opět přežili. Tělo je zdevastované, jako kdyby mě někdo zavřel do pračky a zapnul ždímání na 1000 otáček.

Zítra je to prý bližší XCéčku, to jsem na jejich podání XC fakt zvědavý. Vyjíždíme tentokrát mimo Cumberland do Campbell River. Co se odehraje tam, se snad zase dozvíte z mého reportu.

V kategorii žen i po pátém dnu stále vede Kanaďanka ve službách českého celku Cabtech Racing Sandra Walter, druhá v etapě i v průběžném hodnocení je Katka Nash - obě společně na fotce níže ⏬️ Mezi muži stále vede domácí Sean Fincham před Novozélanďanem Mathew Willsonem. 

Kompletní přehled výsledků zde.