291 tisíc šlápnutí a 250 km denně - Dan Polman přepsal rekord 1000 Miles

15. 07. 2026
Jan Němec
XCM Ostatní závody
Foto: Tomáš Srba a 1000 miles

Vítěz 16. ročníku 1000 Miles poprvé absolvoval jižní trasu a po 1 635 kilometrech přiznal, že byla možná ještě náročnější než severní varianta, na níž triumfoval v roce 2024...

Šestnáctý ročník ultramaratonu 1000 Miles Adventure je v cíli. Respektive ti nejlepší jsou touto dobou v cíli, s tratí se totiž stále pere drtivá většina z téměř tří stovek účastníků z pěti zemí. Například nejrychlejší žena předpokládá dorazit do cíle do západočeské Třebeně zítra, tj. ve čtvrtek odpoledne. Letošní míle ale byly opět rekordní, znovu se přepisovaly nejrychlejší časy a znovu u toho byl Dan Polman. Svůj rekord z roku 2024 posunul o bezmála 4 hodiny.

Po předloňském triumfu na severní trase se novopacký biker Dan Polman aka UltraPako letos rozhodl přijmout novou výzvu a poprvé absolvovat jižní variantu legendárního ultramaratonu 1000 Miles Adventure. A přestože před startem panoval názor, že jižní trasa by mohla být rychlejší a o něco jednodušší, zkušený ultramaratonec po více než 1 600 kilometrech dojel k opačnému závěru.

„Obě trasy mají úplně jiný charakter, ale rozhodně se nedá říct, že by jedna byla lehčí než druhá,“ shrnul Polman po dojezdu do západočeské Třebeně.

Přiznává, že pokud by šlo čistě o výsledky, zvolil by znovu severní variantu. Znalost trasy je podle něj v tak dlouhém závodě obrovskou výhodou a coby vrchaři mu více vyhovují i horské pasáže severní trasy. Touha poznat nová místa a zažít další dobrodružství však nakonec převážila.

Na startu patřil společně s Tomášem Novotným, jenž mimochodem nasadil na svůj Pells berany!, k největším favoritům. Sám ale podobné prognózy odmítal. Na trase dlouhé 1 635 kilometrů totiž podle něj rozhodují maličkosti – únava, technické problémy, zvěř na trati nebo prostá smůla mohou během okamžiku změnit celý průběh závodu.

Právě podmínky na trati považuje Polman za hlavní důvod letošních rekordních časů. Oproti loňsku panovalo převážně sucho, které umožňovalo mnohem rychlejší průjezd technickými úseky. Přesto přiznává, že ho jižní trasa svou náročností překvapila. „Slovenská část jižní trasy je vůbec největší masakr, jaký jsem kdy na horském kole absolvoval,“ hodnotí.

Nakonec se mu větší komplikace vyhnuly, přesto ho tři defekty připravily o cenný čas i klid. Největší problémy přišly hned druhý den, kdy rozřízl zadní plášť. Knot umístěný těsně u ráfku nedokázal otvor utěsnit, a tak po několika zastávkách na dofukování nezbylo než nasadit duši. Protože další náhradní neměl, musel si udělat neplánovanou zajížďku do cykloprodejny v Rožňavě, kde pořídil dvě obyčejné duše a doplnil energetické gely. Ztracených zhruba 45 minut se nakonec ukázalo jako velmi nepříjemných vzhledem k večernímu zákazu průjezdu medvědími oblastmi před Detvou. „Nevěděl jsem, jestli to ještě stihnu projet. Nakonec to vyšlo, ale byly to pořádné nervy,“ přiznává. Další defekt v Česku způsobil obyčejný trn, v závěru závodu pak ještě zachránil roztržený přední plášť knot a elektrický kompresor, který mu ochotně půjčili němečtí bikeři v Českém lese.

Polman projel jižní trasu za 6 dní a 16 hodin, čímž vytvořil nový rekord této varianty závodu. Poprvé v historii se zároveň průměrná rychlost vítěze přehoupla přes hranici 10 km/h. Rekord padl také na severní trase, kde Michal Ozogán překonal právě Polmanův loňský čas o více než hodinu a půl.

Přestože průměrně urazil kolem 250 kilometrů denně, nešlo o předem daný plán. Rozhodující byla především logistika spojená s nočními zákazy pohybu v oblastech s výskytem medvědů na Slovensku. Ještě před startem si proto připravil itinerář míst, kam bylo nutné dojet před 21. hodinou. Zatímco na Slovensku volil kvůli povinným přestávkám apartmány, kde se mohl osprchovat a vyspat v posteli, po přejezdu do Česka už spal většinou jen krátce v turistických přístřešcích nebo na lavičkách. „Obvykle to bylo maximálně na hodinu a půl, pak jsem pokračoval dál,“ popisuje. Díky přesnému plánování se mu nakonec podařilo projet slovenskou část pouze se dvěma noclehy, což se dosud nikomu na jižní trase nepovedlo.

Ani rekordní výkon ale zkušený ultramaratonec nepovažuje za to nejdůležitější. „Na takové trase je největší vítězství vůbec dojet do cíle. Každý, kdo zvládne 1 635 kilometrů bez podpory, si zaslouží obrovský respekt,“ vzkazuje.

Vedle sportovního výkonu si z letošního ročníku odváží především množství silných zážitků. Mezi nimi setkání s rysem ve volné přírodě, několik momentů na hranici spánkové deprivace i nečekaná setkání s kamarády, fanoušky a rodinou přímo na trati. Právě podpora jeho blízkých podle něj patřila k nejsilnějším okamžikům celého závodu.

Ani během závodu dlouhého téměř týden podle něj nezmizel prostor vnímat okolní krajinu. Nejvíce si užíval okamžiky při východech a západech slunce, které označuje za téměř magické. Ze slovenské části mu nejvíce utkvěl výjezd na nejvyšší bod jižní trasy – vrchol Vtáčník (1 346 m), odkud se otevírají výhledy na Tatry i další slovenská pohoří. V Česku na něj největší dojem udělal opuštěný Český les s pozůstatky vysídlených obcí a divokou přírodou. K nezapomenutelným momentům ale patřilo i setkání s rysem, chvíle na hranici spánkové deprivace nebo překvapivá podpora přátel, fanoušků a především jeho rodiny, která ho přijela povzbudit na trať i do cíle.

1000 miles Dana Polmana v číslech

Najeto 1670 km (včetně zajížděk k ubytování, do bike shopu a bloudění)
Nastoupáno: 30 100 m
Průměrně denně cca: 250 km / 4500 m
Spáleno celkem: 59 700 kcal
Počet šlápnutí: 291 tisíc + hromada kroků pěšky

Vybavení

Kolo: 29" full – CANNONDALE Scalpel 3, zdvih 120 mm
Řazení, brzdy, kliky, kazeta (10-51), převodník: SRAM 34z
Vidlice: RockShox SID Select, zdvih 120mm
Sedlovka: Cannondale DownLow Dropper
Kola: MAVIC Crossmax
Pláště (bezdušové): Tufo XC12 TR (vpředu i vzadu)
Řetěz: KMC X Flattop Gold
Pedály: Shimano XTR
Sedlo: Selle San Marco – Aspide Short Carbon
Wattmetr: Quarq
Gripy: ESI Chunky
Brašny: Acepac
Časovkářské nástavce na řídítka: Syntace XS
Láhve: R&B Mědílek (1 L & 0,75 L)
Osvětlení: cyklosvítilna Fenix BC26R na kole, menší HM51R na helmě, vzadu blikačka.
Navigace: Garmin 1040 Solar
Powerbanka: 10 000 mAh Nitecore + kabely
Nabíječka: INVZI 65 W
Sluchátka: Shokz
Spacák: Cumulus Magic 100 Zip (pouhých 240 g)
Dres, návleky, tubus, čelenka, ponožky: ATEX
Tretry: FIZIK Vento Ferox 2.0
Helma: Giro Aries Spherical
Rukavice: Giro Supernatural
Goretexová bunda GORE Shakedry
Brýle: 3F Vision s čirými skly
Výživa: GU (gely, želé bonbony, ionťák, elektrolyty a regenerační nápoj), tyčinky MANA

Po absolvování obou variant 1000 Miles Adventure má dnes jasno. Sever i jih jsou podle něj obtížností srovnatelné, jen každá trasa prověřuje závodníky jiným způsobem. Sever nabízí více dlouhých horských stoupání, jih naopak technické úseky v hlubokých údolích, hustou vegetaci a delší průjezd slovenskými oblastmi s omezeními kvůli výskytu medvědů.

„Kdo tvrdí, že jižní trasa je lehčí, ten se podle mě mýlí. Já si na ní sáhl na dno sil možná ještě víckrát než na severu,“ uzavírá rekordman, který letos přidal do své sbírky nejen další vítězství, ale především jednu z největších výzev své ultramaratonské kariéry.