"Šestkrát na Křivoklát a nepotkat jediný strom“ - příběh hobíka na Titan Desert
- 13. 05. 2026
- Jan Tejnor a Jan Němec
- XCM Ostatní závody
- Foto: Titan Desert / Aitzol Bilbao, archiv Petry Pláničkové
Vyprávění Jana Tejnora o své účasti na šestidenním Titan Desert v Maroku. Co všechno zažíval, jak vnímal okolí, prý je to jako jet šestkrát na Křivoklát a nepotkat ani jeden strom...
Už jsou to bezmála dva týdny, co v Maroku skončil etapový závod Titan Desert. Na jubilejním 20. ročníku nechyběla ani 13členná česká skupina v čele s Ondřejem Fojtíkem, který na Titan Desert startoval už před osmnácti lety vůbec poprvé. Tentokrát se do marocké pouště vydal v roli „hrajícího“ trenéra a společně s ním odcestovalo několik jeho svěřenců a jejich kamarádů. Jedním z kamarádů je Jan Tejnor, který sepsal následující řádky...
Jan Tejnor (vlevo) a Jan Jelínek...
Kladete si otázku, zda jet na etapový závod někam, kde jste nikdy nebyli? Tak tam žádná otázka není, jeďte. Protože jestli už o tom uvažujete, tak uvnitř chcete, jen si hledáte výmluvy sami pro sebe. Bojíte se promluvit na holku, co se vám líbí, bojíte si v pekárně říct o buchtu z prostředka pekáče. Přitom to všechno můžete mít. Život není taková věda, Titan je krásný a není to žádné drama.
Titan Desert 2026 vyhráli Maté a Kortekaas, Fojtík v top 10Letošní jubilejní 20. ročník etapového závodu Škoda Titan Desert Morocco nabídl šest etap, 589 kilometrů a více než 6 000 nastoupaných metrů v marocké poušti. Celkové vítězství vybojovali Španěl Luis Ángel Maté, někdejší profesionál stáje Euskaltel, a nizozemská bikerka Tessa Kortekaas. Kortekaas byla jednou z hlavních postav závodu, když dokázala dojet sedmá absolutně a třetí v závěrečné etapě, což jsou historicky nejlepší ženské výsledky v historii Titan Desert. Výraznou stopu zanechali v Maroku také čeští závodníci. Na skvělém 9. místě celkového pořadí dokončil závod Ondřej Fojtík, vítěz Titan Desert z roku 2014. Na trati strávil celkem 23 hodin, tedy zhruba o hodinu a půl více než vítězný Maté. České barvy byly vidět i v dalších kategoriích. Petra Pláničková ovládla kategorii žen 40+, a rozšířila tak českou medailovou bilanci na jednom z nejnáročnějších etapových MTB závodů světa. Výsledky zde: www.skodatitandesertmorocco.titanworldseries.com |
Long story short, jsem na letišti v Madridu a čekáme na charter do Maroka. Znám tam pořádně jenom Jendu, který mě k akci zlákal. Na kole jsme spolu byli za dobu, co se známe, jednou. Nijak zvlášť jsem se nepřipravoval, byl jsem tak desetkrát na kole a za poslední půlrok najel do tisíce kilometrů. Ale běhám a cvičím pořád, tak věřím ve svou celkovou kondici. Od začátku byl cíl Titan Desert bez problémů zajet a když zbydou síly, na konci na to trochu šlápnout.
Na letišti začala trochu depka. Všichni jsou vysekaní, většina lidí jsou Španělé, jsou hluční, vypadají jako cyklisté a já se svými 92 kg si připadám, že jsem si spletl letadlo. Najednou se objeví nějaký Bohouš, na pohled k šedesátce, trochu bříško, pleška na hlavě, úsměv ve tváři a povídá: „Tady jsou první tři dny všichni závodníci a pak dají pokoj.“ Nakonec mu to můžu podepsat, velmi mě tehdy uklidnil.
Všechno je jinak od výstupu z letadla. Maroko vypadá jak ve Star Wars, taky se tu natáčely. Všude písek a šutry, špatné cesty, povětšinou prašné. Na závodě se nocuje v něčem, čemu se říká haima, pro nás skautíky prostě celta. Záchody a sprchy jsou taky v celtách, ale proč ne, účel světí prostředky. Každý den má podobný rytmus. Ráno budíček veselým moderátorem v šest, snídačka, hygiena, převlíkačka, odevzdat zavazadla do náklaďáku a nástup na start. Etapy mají kolem sta kilometrů, občerstvovačky jsou pravidelně rozmístěny a etapa zabere od tří do deseti hodin šlapání. Pak se najíte, jídlo je pestré, rozumně sportovní a je ho přehršel. Umyjete kolo, sebe, ofrknete, večer je rozprava o další etapě, večeře a jde se spát.
Všechno je jinak v hlavně. Rytmus akce moc nedovolí myslet na cokoliv kromě závodu, spím jak špalek, baštím jak říkal trenér, hodně piju a šlapu volně, abych mohl jet pořád a nedošlo mi. Hlava je na Titanu a odpočívá od domácí rutiny, paráda! Trasy jsou perfektně značené, povinnou GPSku prakticky nepotřebuju. Ta jedna etapa, co se naviguje, není tak děsivá. Trochu si podvakráte zakufrujeme, ale to přece ke kolu patří.
Všechno je jinak každý den. První dvě etapy jsou horské, trasy pestré, výhledy dechberoucí, krajina liduprázdná. Další dvě etapy jsou skoro bez převýšení, ale dají zakusit poušť, která má mnoho podob. Představoval jsem si to jako písek, ale je to jinak. Chvíli je povrch žlutý, chvíli bílý, někdy uhelně černý, jindy jak jantar. Někdy jsou všude kameny, někdy se povrch boří, jindy je pevný. Někdy s kolem mlátí jak sbíječka, jindy je to jak asfalt. Prostředí je k mému údivu velmi pestré a pořád se mění. I na Sahaře je velmi živo, plno mravenců, brouků, kdejakých malých příšerek, tutam dromedár.
Všeobecně hodně pozoruju lidi a tady je to pastva pro moji zvědavost. Občas někoho rozpovídám a co příběh, to originál. Padesátnice Gemma jede parádně, doma má pět dětí, továrnu na chorizo a jede dvanáctý Titan. Juan Carlos je šedesátník, vypadá absolutně nesportovně, jak úředník z banky, ale doma valí Ironmana a umí valit konstantní tempo celý den ve slušných časech. Velmi přesně mi popíše, jak jezdit přes „arenas“, pískové rybníky. Poslechnu ho a letím přes ně bez ztráty kytičky. Miriam je tak do pětadvaceti, je celá potetovaná, má asi 45 kilo, svaly jen na nohou a 180.000 sledujících na instáči.
V naší české sekci je také každý jiný a brzy se vytříbí společenské i jezdecké role a hezky to zapadne. Dokonce máme mezi sebou šampiónku Petru a kluci jí ochotně dělají domestiky. Já jsem na ní s Jendou tak hodný, že jsem na etapách dlouho, a tak má ve stanu nerušené soukromí.
Vítězka PetraNa startu jsem měla jediný cíl. Dojet. Užít si to. Vrátit se zdravá domů. Nic víc jsem si nepřipouštěla. Vedle mě stáli profíci, závodníci s obrovskými zkušenostmi, lidé, kteří podobné závody jezdí pravidelně. A já? Holka z Moravy, která ještě před pár měsíci říkala, že poušť rozhodně není nic pro ni. První etapa byla jeden velký stres. Odstartováno. Nervozita. Prach. Lokty kolem sebe. Snaha neztratit kluky a hlavně nespadnout. Jenže pak jsem dojela do cíle první etapa…a zjistila, že jsem vyhrála svoji kategorii. Nevěřila jsem tomu. Říkala jsem si, že to byla náhoda. Že další dny budou jiné. Jenže druhá etapa dopadla podobně. A tehdy se něco změnilo. Došlo mi, že už nejde jen o dokončení závodu. Že najednou bojujeme o něco víc. A s tím přišla i nervozita. Najednou člověk nechce udělat chybu. Nechce ztratit to, co si vybojoval. V hlavě běží tisíc scénářů — pád, defekt, krize, špatné odbočení v poušti. A právě tam jsem si uvědomila, jak důležití byli lidé kolem mě. Kluci mě neustále podporovali. Pomáhali mi držet tempo. Schovávali mě ve větru. Hlídali pití, jídlo, navigaci i náladu. Měla jsem svoje dva „domestiky“. A dodnes se tomu směju, protože já, naprostá amatérka z hobby závodů, najednou měla v poušti vlastní „tým“ Kubu a Martina. Jenže bez nich bych ten výsledek pravděpodobně nikdy neudělala.... Celý příběh Petry Pláničkové čtěte zde: www.petraplanickova.cz |
Nesmírně se mi líbí to prostředí Maroka. Místní příroda, stavení, lidi kolem cesty, hory. Všechno je tak odlišné, a tak často se mění, že ty vjemy nestačím zpracovávat. Do cíle vždycky dorazím vybaven galerií zážitků, jak jedu opatrně, nejsem nijak grogy a mám asi štěstí, neřeším kromě jednoho defektu ani nic s kolem.
Poslední etapu jako vždy vyrážím úplně poslední vedle Jendy, ale cítím se dobře, po deseti kilometrech začnu dupat a nakonec dojedu na 209. místě. Není to na metál, ale dá se to hezky to odsýpalo. V celkovém pořadí jsem na chvostu, skoro všechny etapy jsem jel v poslední skupince. Úkol splněn, po týdnu jsem nepoškozen a s dobrou náladou a spoustou zážitků doma. Když si namakáte, zajedete v pohodě i na pořadí.
Titana, ale asi každou akci tohoto typu vřele doporučuju každému, kdo má rád sport, dobrodružství a není úplně asociální. Je to dobře zorganizovaná akce, je to jako jít šestkrát na kolo na Křivoklát a nepotkat ani jeden strom. A to přece zvládnete...
- 13. 05. 2026
- XCM Ostatní závody
- Foto: Titan Desert / Aitzol Bilbao, archiv Petry Pláničkové
Mohlo by vás také zajímat
Copyright 1998–2026 Cycling Media s.r.o.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků a fotografií je bez souhlasu redakce zakázáno.
Provozovatelem serveru MTBS.cz je Cycling Media s.r.o, IČ: 28549996, ISSN 1803-5744.
Vytvořilo studio MyWebdesign.cz
Vložit komentář