BC Bike Race 2025 - na vlastní kůži den první

Už se mi hodně dlouho nestalo, abych nevěděl, jak začít psaní. Určitě to není proto, že bych neměl o čem povídat. Spíš je to proto, že těch vjemů je z dneška tolik a nevím, kde začít. Takže asi opravdu úplně od začátku…

Vynechám stať o tom, že je potřeba se v Kanadě dostat do místa závodu, což není žádné velké město, ale začíná se na koňské farmě ležící pár kilometrů od malého městečka Duncan. Někoho dovezla rodina, někdo přijel autobusem (z letiště), jiný stopem. Ono je to tady všechno takové jiné. Jestli jste zvyklí na luxus evropských a afrických etapáků s velkou pozorností médií, bohatým zázemím a helikoptérami nad vedoucí skupinou bikerů, tak tady zažijete kulturní i organizační šok. Dá se ale s klidem říct, že v tom dobrém smyslu.

Program dnešního dne byl vysloveně nabitý. V devět ráno registrace, ve dvanáct předstartovní brífink a od tři čtvrtě na dvě (teoreticky) start v jednotlivých vlnách podle výkonnosti. Nikdo se tady s ničím nemaže. Že mají stany pro závoďáky občas nějakou díru? Nevadí, přelepíme náplastí.  Že stany pro registraci stojí na neposekané louce ledabyle jak se zrovna podařilo zatlouct kolíky? A koho by to štvalo? Že ještě neexistuje bike park a bike wash? A proč by měl? Vždyť bude potřeba až po etapě!

Registrace začíná oficiálně v devět, aly my s Markusem už jsme odregistrovaní krátce po půl. To totiž také nikomu z organizačního týmu nevadí. Jsou to naprostí srdcaři, kteří se na týden, kdy si neodpočinou a jen slouží s nikdy neuvadajícím úsměvem závodníkům, vysloveně těší. Tohle vás vždycky dostane. To samé v poledne na brífinku. Žádná videa, žádné světelné efekty, jen jeden (špatný) mikrofon v hale, kde se asi občas koná nějaké setkání koňských handlířů; no co, vždyť jsme na koňské farmě! Ale ten obsah! Střídají se místní legendy, sjednocujícím prvkem jejich povídání je skromnost, nadšení pro věc a snaha všem účastníkům vštípit, že jsme si přijeli navzájem udělat radost a tak nemá cenu na sebe být hnusní na trati i mimo ni. Ohleduplnost, snaha pomáhat v případě nouze bikerovi bližnímu, to je hlavní poselství. Vrcholem je pak předvádění modelových situací na živo, protože video není k dispozici. Hala burácí smíchy, když šéflékař ukazuje, válejíc se po zemi, jak se zachovat v případě útoku medvěda nebo pumy. Fakt povedená taškařice.

Krátce před druhou už jde do tuhého a na neexistující startovní čáře se staví členové prvního profi bloku. Kdo je vybral? No přece oni sami! Jestli chceš jet s nimi, klidně můžeš. Pak jsou tam ještě tři další skupiny, kam chceš patřit, tam si stoupneš. Startovní časy se úplně neřeší, i když na webu závodu jsou samozřejmě přesně uvedeny. Do startu máme ještě osmnáct minut, tak si jedu ulevit na vzdálené WC. Vracím se zpátky a moderátor už hlásí, že se startuje. No, žádný nervy, protože prvních jedenáct kilometrů se stejně jede volně a všichni si povídají, pokud si rozumí, je tady totiž zastoupených sedmatřicet zemí z celého světa, mimo Kanadu a USA je to cca osmatřicet procent bikerů.

Závodění prvního dne se asi nejvíc blíží formátu endura. Jedeme svým tempem jedenáct kilometrů po mixu asfaltových cest a nekomplikovaných trailů, každopádně nic lehkého, musíme nastoupat dobrých tři sta metrů. Pak přijíždíme spolu s dalšími k bráně z obrovských totemů, která je vstupem do trialového království. Každý se tady může občerstvit a pak odstartovat jak chce; můžeš si nechat odstup, abys hned před sebou neměl nějakou brzdu nebo naopak jet ve skupině a užít si to jinak. Každopádně následujících osm km je měřený úsek a to ukrutně obtížný. Trail nejprve dobré tři kilometry nekompromisně stoupá v utažených zatáčkách a technické prvky jsou úplně všude. Velké šutry, skály, skoky, obnažené kořeny a pak najednou sekce rychlých klopenek dolů, ale ne vyšejpovaných, ale více méně přírodních. Značení růžovými fábory je naprosto příkladné, zabloudit se nedá. Mám toho plné ruce. Jsem spíš maratonec než brusič trailů, takže nahoru mi to jde o poznání lépe. Můj parťák Markus na mě cestou dolů musí párkrát čekat, jednou si drobně ustelu, ale nakonec projíždíme pod cedulkou FINISH a máme to za sebou. Fakt něco mimořádného.  Nejdřív se hrnu ke stolu s občerstvením, protože napít jsem se za sedmačtyřicet minut nestačil. Pojídám ještě jednu tyčku a rychle, podle pokynu organizátorů, míříme na opět perfektně značenou cestu, která nás povede zpátky na farmu.

Žádná procházka růžovým sadem nás ale nečeká. Opět se sice jede volně, ale hned první kopec po kamenité cestě je nekompromisní a má víc jak dvě stě výškových metrů. Docela se to v tom vedru a po intenzitě na trailu zajídá. Přichází ještě kratší trialová vložka, kde to sotva ustojím, protože v lese se všude v záblescích sluníčka zvedají oblaka prachu a já pořádně nevidím na cestičku mezi stromy. Ocitáme se konečně na asfaltu, posledních sedm kiláků domů ale představují krátké prudké kopce a sjezdy, ani metr není zadarmo. Cílem projíždíme na pohodu, tradiční bike wash, sprcha, večeře a tak dále, to všichni dobře znáte. Mám toho dost a to byl nejlehčí den. Zítra se opět pojede na rychlostní zkoušku, ale bude to o trochu delší. Já budu ve svém reportu určitě o něco kratší, ale o příhody úterka na BC bike Race vás rozhodně neochudím!

Prolog BC Bike Race 2025 vyhrála mezi ženami Sandra Walter, Kanaďanka v dresu českého týmu Cabtech Racing, na druhé pozici skončila Kateřina Nash a třetí skončila Kanaďanka Maghelie Rochette. V kategorii mužů byl nejrychlejší Sean Fincham z Kanady, Novozélanďan Mathew Willson skončil druhý a třetí pak další Kanaďan Andrew L'Esperance. Kompletní přehled výsledků zde.