BC Bike Race 2025 - na vlastní kůží den třetí - den na jednom kopci

Co byste dnes rádi četli? Že jsme si konečně pořádně rozbili hubu? Hmm, tak to se nestalo. Dnešek byl na naše poměry zase hodně atypický. Startovalo se totiž v jiné lokalitě, ale kemp zůstal pořád na stejném místě. To pro organizační tým znamenalo převézt do místa konání kola v kamionech a závodníky v autobusech, ale plno lidí to řešilo individuálně, protože Kanaďanů je převaha a skoro každý z nich tu někoho s pickupem má k dispozici.

Ocitli jsme se tak zhruba dvanáct kilometrů od dějiště předchozích dvou etap. V našich podmínkách by to asi nebyl problém a startovalo by se v kempu s tím, že by se na traily dojelo po vlastních osách za blikajícím kodiakem. Ale BC Bike Race je čistě trailová záležitost a tak to je nepřípustné motat se někde po hlavních silnicích. A tak jsme zaparkovali blízko Maple Bay u školy, která poskytla pro zázemí závodu své travnaté hřiště, vodu, elektřinu a prostor pro parkování.

Pro naše unavené nohy to začalo děsivě; abychom se propracovali nad městečko do lesa, kde trailový ráj začínal, museli jsem dát skoro dvě stovky výškových metrů po asfaltce. Ale i to bylo součástí měřeného úseku. A pak to začalo načisto. Trať byla namotaná na jednom kopci jménem Tzouhalem, různě se potkávala, z různých míst bylo slyšet povzbuzování, troubení, hudba.  Ani kousek místa na vydechnutí, zase jsem litoval, že jsem si neoblékl rezervoár s pitím na záda, protože sáhnout po flašce bylo takřka nemožné. Trať opět stála za to. To nejsou vyhlazené klopenky ani rychlé protahovačky mezi stromy. Jsou to veskrze přírodní cestičky, plné vysokých kořenů, kamení, skalek a utažených zatáček. Namátkou jmenuji: Ronnie’s Rockin Ride, Fluid-Emma, Middle Double, School’s Out, Sting of the Bee, a plno dalších by vystačilo na půl stránky. Takřka z nuly jsme vystoupali co to nejvíc šlo, což bylo cca 470 m.n.m  a pokud jsem měl čas se podívat, srdce zaplesalo. Kromě několika jezer hluboko pod námi bylo na dvou místech vidět i moře s ústím nějaké řeky, tyhle pohledy by se nikdy neomrzely, jednoduše pohádka.

Po skoro dvou hodinách tvrdé práce jsme se ocitli nad posledním sjezdem, který konečně přinesl dobré dva kilometry klopenek, skoků a lavic. Pod tlakem místních borců jsem tam jel asi nejrychleji v životě co se týče podobných sekcí. Ale stejně by to na většinu místních nestačilo…

Co říct závěrem? Jsem vděčný, že něco takového mohu na sklonku svého bikového života absolvovat, přál bych to každému bikerovi. A taky mě těší, že můj Cannondale Scalpel poslední evoluce je tak schopné kolo, které mi pomáhá zakrývat nedostatky, kterými disponuji jako jeho pilot. Zítra vám, kteří máte rádi technické informace, napíšu pár údajů, co se našeho nářadí týče. Teď už se loučím, protože je třeba taky relaxovat a dát si místní pivo.

V kategorii žen i po třetím dnu stále vede Kanaďanka ve službách českého celku Cabtech Racing Sandra Walter, druhá v etapě i v průběžném hodnocení je Katka Nash! Mezi muži navyšuje svůj náskok domácí Sean Fincham před Novozélanďanem Mathew Willsonem. Kompletní přehled výsledků zde.