Bike Tour 2025: Stubaital – rakouské údolí nekonečných možností

Traily, dlouhé výšlapy po šotolinových cestách i pohodová údolní cyklostezka. To všechno nabídne Stubaiské údolí v Rakousku, které můžete navštívit klidně s celou rodinou, protože kromě sporťáků se údolí orientuje i na děti, takže je sem můžete vzít například na první „skluzavkovou stezku“ v Tyrolsku. Navíc to sem z Prahy máte jen 6 hodin cesty.

Stubaital je údolí dlouhé cca 35 km a nejvýznamnějším údolím Stubaiských Alp. Lyžařům je jistě dobře známý Stubaiský ledovec, v létě jsou ale pro výlety přívětivější ostatní vrcholy Stubaiského údolí, které dají na rozdíl od ledovce zdolat i na kole. Cyklistická mapička tu nabízí hned několik cyklistických okruhů, které tu vedou převážně po zpevněných šotolinových cestách, povětšinou se ale připravte na poctivé stoupáky. My se z Fulpmes neuměli rozhodnout, který okruh podnikneme, až se nám nakonec šikovně podařilo skloubit hned tři cyklookruhy – 5071 Stockerhof, 565 Telfer Berg a 564 Pfarrachalm.

Z Fulpmes jsme nejprve následovali trasu 5071, která nás po stoupající šotolinové cestě dovedla po necelých 7 km na první občerstvovací stanici Stockerhof (1 196 m). Po jednom radleru na Stockerhof jsme se rozhodli pro další stoupání, tedy navázali jsme na okruh č. 565 a po 4 km šlapání do kopce serpentinami jsme dorazili na další horskou hospůdku Kreither Alm (1 492 m), kde tentokrát padnul už i tradiční „šnicl“. Cesta tu sice vede po celou dobu do kopce, nicméně postupně řídne les a začnou se vám s každým výškovým metrem odhalovat krásná horská panoramata, takže to šlapání až tak nebolí.

Z Kreitheralm jsme pokračovali dále po okruhu 565 a po nějaké době jsme narazili na křižovatku, která nás lákala na třetí horskou hospodu Pfarrachalm (1740 m). Po krásné horské pěšince, která nás pohoupala nad údolím, jsme tedy zhruba po dvou kilometrech dosáhli zmíněné hospůdky, kde jsme byli i při krásném počasí naprosto sami. To je jedna z věcí, která se mi na Stubaiském údolí líbí – je dostatečně prostorné na to, aby se letní návštěvníci rovnoměrně rozprostřeli a nebylo tu přeplněno.

Přímo nad Pfarrachalm se navíc nabízí jedno z tzv. Naturchauplatz, což mají být nejkrásnější přírodní místa ve Stubaiském údolí. V infocentru si dokonce můžete vyzvednout „Stempelpas“, do kterého si pak dáváte razítka z jednotlivých míst a tahle speciální místa tedy „sbíráte“. Nad Pfarrachalm si můžete odškrtnout Natuschauplatz Pfarrach, tedy obří houpačku s výhledem přímo do údolí.

Z Pfarrachalm jsme se pak spustili rovnou po šotolinovém sjezdu č. 564, který nás po 8 km dovedl zpět do výchozího bodu ve Fulpmes. Celkově měl okruh kolem 23 km, a kromě panoramatických scenérií považuju za jeho výhody také tři malebné horské hospůdky, z nich nám nejvíc pochopitelně učarovala nejvýše položená Pfarrachalm.

Za dalším razítkem jsme se vydali na zavěšený most nad údolím – na Hängebrücke. Tady se ale připravte na pořádnou dávku stoupání a velký podíl trasy se odehrává na asfaltové cestě, takže klidně nabušte kola. My jsme nejprve z Fulpmes využili údolní cyklostezku Radweg 19 a následně jsme ve vesničce Kampl (978 m) odbočili doprava do pořádného stoupáku na Pfurtschell (1 297 m). Odtud šlapete do kopce nekompromisně 3,2 km, nicméně i tady se vám posléze začnou odhalovat okolní panoramata, takže je na co se dívat.

Kousek za Pfurtschell je ovšem zákaz kol, takže jsme kola odstavili a na zavěšený most jsme doběhli podívat pěšky, šlo ale asi jen o 10-15 min chůze a byli jsme na místě. Most nabídne krásný výhled na protější hory i do údolí, stejně jako další Natuschauplatz přímo nad ním, tedy vyhlídka zvaná Neustiftblick. Tady si můžete dát opět „štempl“ do pasu :-)

Od mostu jsme vrátili zpátky ke kolům a z Pfurtschel (1 297) jsme po houpavé pěšince přetraverzovali na Vergör (1 266 m). Pěšina je primárně určená pěším turistům, takže tu dbejte zvýšené ohleduplnosti, nicméně my jsme tu v pozdním odpoledni na nikoho nenatrefili a společnost nám dělaly jen výhledy.

Vergör pak nabídnul další možnost razítka v podobě dřevěného posedu s výhledem zvaném Gschmitz a také horskou hospůdku s teráskou, která neměla o nic horší výhled než posed. Jelikož dosud jsme na žádnou „knajpu“ nenarazili a pusa se nám lepila žízní, vynechali jsme razítko a zamířili za panoramaty z pohodlí hospůdky s vychlazenou „špéci“ v ruce. Z Vergör už jsme navázali na cyklotrasu č.514, která nás pohodovým šotolinovým sjezdem dovedla pozvolně zpět do Fulpmes.

Pokud kopcům příliš neholdujete, můžete vyzkoušet údolní cyklotrasu Radweg 19, která vás protáhne podél řeky Ruetz skrz celé údolí až do Innsbrucku. Trasa vede celou dobu po asfaltové cestě, takže je vhodná klidně i pro silničky, nebo kola s vozíčky. Díky minimálnímu převýšení se po ni mohou projet cyklisté jakékoli úrovně.

Nebojte se, že by údolní cyklotrasa byla chudá na panoramata. Také po této trase se dá kochat výhledy na okolní vrcholy, nebo na průzračnou vodu řeky Ruetz. Celkově má trasa tam a zpět kolem 40 km, samozřejmě se dají podniknout i jen jednotlivé úseky, podle toho, kde jste například ubytovaní. Letošní novinkou je nový úsek 19a, který začíná u hospůdky Stefansbrücke směrem na Süden.

Údolní cyklotrasa se dá také využít pro přesuny mezi jednotlivými areály, které mohou být prima motivačním cílem pro děti. Cyklotrasa vás například pohodově doveze k lanovce Serlesbahnen v Mieders, kde si můžete vzít buď kola sebou a nahoře si udělat nějaký cyklovýlet, nebo si je můžete nechat dole a dolů pak přijet na bobové dráze. Lanovka vás tu vyveze na vrchol Koppeneck (1600 m), který je zdobený dvěma průzračnými jezery, a tak dal vzniknout velkému pestrému dětskému parku Serles. Na jednom místě tak děti najdou vodní park s možností stavět přehrádky, různé prolézačky, a to nejen na suchu, ale také na vodě. Nejvytíženější atrakcí tu byl vor, na kterém se děti po vodě přesouvaly pomocí lana. V teplých letních dnech je tohle ideální místo na osvěžení.

Kdyby bylo dětských atrakcí málo, můžete se po cyklotrase č. 19 přesunout z Mieders do Fulpmes, odkud vás lanovka vyveze na další kopec Stubaiského údolí, a to na Schlick. Ten je prima výchozím bodem pro vysokohorskou turistiku i pohodové procházky, ale také tu na dlouhou chvíli zabavíte i svoje děti. Na konci kabinkové lanovky Galtbergbahn se pro ně nabízí letošní novinka v podobě tzv. Rutschen Weg. To je stezka, která je protkaná sedmi různě zatočenými a zakroucenými klouzačkami a je dokonce první v Tyrolsku. Až je přestanou bavit klouzačky, můžete s nimi na Baumhausweg, tedy stezku, která vás provede kolem domečků postavených přímo ve stromech. Domečky mají zábavní charakter, obsahují různé prolézačky a další jednoduché lanové překážky. 

Schlick také nabízí speciální akci, která by vás neměla minout, ať už jste ve Stubaiském údolí za jakýmkoli účelem. Každou sobotu se lanovka začne točit už od brzkých ranních hodin tak, abyste při východu slunce už mohli stát nastoupení na atraktivní vyhlídkové platformě Stubaiblick. Jakmile se „dokocháte“ východem slunce, nabízí se pestrá snídaně v panoramatické restauraci Kreuzjoch, která je formou „all you can eat“ za 29 eur. Podobnou akci nabízí také areál Elfer, kde si pro změnu můžete užívat paprsky zapadajícího slunce, protože každou středu se tam lano točí až do 21:30.

Lanovky se točí i na Stubaiském ledovci, a i když nepřevážejí kola, vyplatí se tohle místo navštívit. Stubaiský ledovec je v létě fajn výchozím bodem pro vysokohorskou turistiku, feraty nebo pro procházky kolem jezer, zároveň se tu dá leccos zažít už jen tím, že se necháte vyvézt lanovkou na kopec. Série lanovek Eisgrat a Schaufeljoch vás vytáhne na úpatí hory Schaufelspitze (3 332 m), odkud se dá ještě vystoupat pár desítek schodů na populární vyhlídkovou platformu zvanou Top of Tyrol do výšky 3 210 m. Dětem se tu ovšem víc bude líbit v mezistanici na Eisgratu, kde se nachází obří mamut, jehož nohy představují prolézačky a chobot klouzačku. Každá noha nabídla jinou obtížnost výstupu, například po lezecké stěně nebo po laně.

Po cestě na nebo z ledovce se pak nabízí zastávka také u vodopádu Grawa, který je součástí zážitkové stezky Wildewasserweg, jež mapuje cestu divoké vody od ledovce až do údolí. K vodopádu je tu vybudované rozlehlé kruhové posezení, takže si připadáte jak v amfiteátru. Zatímco 2. a 3. etapa Wildewasserweg je určená pro trénované horaly, protože vás dostane až k samotnému ledovci Sulzenau, odkud se voda dostává na povrch země, 1. etapa je vhodná klidně i pro rodinky s dětmi, protože vede celou dobu po rovné zpevněné cestě, takže se dá projet i s kočárem.

Stubaiské údolí je tedy primárně protkané šotolinovými cyklostezkami, takže se tu bude líbit i milovníkům gravelu. Zkrátka tu ale nakonec nepřijdou ani fandové trailového ježdění, kteří si mohou na Elferu vyzkoušet dva lesní technické traily EinEinser Trail a ZweiZweier Trail, na které vás tu bude vyvážet lanovka. Oba traily se vyznačují náročnější přírodní technikou, takže je doporučuji spíše zkušenějším jezdcům. O trailech na Elferu jsme vám v minulosti reportovali zde. 

Pokud se ve Stubaiském údolí ubytujete v partnerském ubytování, obdržíte kartičku Stubai Super Card. Tato kartička vám každý den umožní využít kteroukoli lanovku v okolí vždy na jednu jízdu nahoru a jednu dolů. Kromě toho platí také na bobovou dráhu na Serlesbahnen, na autobusy nebo do vodního centra StuBay a do dalších volnočasových zařízeních. Seznam hotelů, které kartu zdarma nabízí najdete zde. Pokud nebudete ubytovaní v partnerském ubytování, dá se kartička zakoupit za 99 eur.

Ve Stubaital jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, v oblečení DHARCO na e-biku STEVENS s pružením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC.