Bike tour: St. Anton – za tyrkysově modrými jezery

Rakouský St. Anton nabídne přes 200 km cyklotras vedených převážně po šotolinových cestách. Na značených okruzích můžete obdivovat výhledy na monumentální velehory nebo průzračně modrou vodu v jezerech. A nějaký ten trail v terénu se tu taky najde.

V St. Antonu je rovněž v létě v provozu několik lanovek, ovšem některé fungují pouze určité dny v týdnu, takže je potřeba hlídat tamní rozvrh. Jedinou lanovkou, která tu v létě přepravuje i kola, je Rendlbahn, která tak cyklistům dokáže přiblížit a usnadnit hned několik výletních cílů. My ji využili hned první den v rámci výletu na tyrkysově modrou přehradu Kartellspeere a chatu Darmstädterhütte a pomocníkem k tomu nám byla mapa cyklotras, která je zdarma k vyzvednutí na infocentru ve městě.

Z výstupní stanice lanovky Rendlbahn se k přehradě Kartellspeere můžete vydat buď nenáročnou šotolinou směrem dolů, kdy se záhy napojíte na stoupající cestu stejného charakteru nebo technickým výjezdem a následným hravým sjezdem po turistické trase, která v průběhu nabídne výhled na zmíněnou průzračně modrou přehradu s pozadím zasněžených horkých masívů. Trailík obsahuje povětšinou více či méně kamenité úseky, největším oříškem tu byly ovšem zavřené zatáčky, takže tady se s technickým umem lámal chleba. Celopéro je tu vítané, zvládnout se to ovšem dalo s trochou zkušeností i na pevném kole.

Posléze jsme se i my napojili na stoupající šotolinu, která jako jediná vedla údolím nahoru, takže není možné zabloudit. Poslední úsek k přehradě je nekompromisně do kopce, takže zatímco kolega Tom na e-biku se ani nezapotil, já si bez motůrku v této nadmořské výšce sahala skoro na dno. Výšlap se ovšem vyplatil, protože přehrada Kartellspeere byla malebně zasazená do dramaticky tvarovaných hor a její neobyčejnou atmosféru tu podtrhovala přítomnost typických horských krav.

Jediné, co nám u přehrady chybělo, byla možnost občerstvení, kterou bychom si tedy za ten kopec zasloužili. Nezbývalo, než vyjet po šotolině ještě o kus výše na zmíněnou horskou chatu Darmstädterhütte, kam byla potřeba cca hodina intenzivního šlapání.

Chata Darmstätterhütte nabízela spíše menší občerstvení, ale nechyběla polévka, pivo nebo horká čokoláda. Zpáteční cesta už spočívala „pouze“ ve sjíždění kopce údolní cestou, kdy se stačilo držet šipek s nápisem St. Anton a cílem byla opět nástupní stanice lanovky Rendlbahn.

Další den jsme se mapkou nechali zlákat na jezero Verwallsee. I tentokrát jsme si doporučený okruh trochu pozměnili a kromě toho, že jsme ho jeli z opačné strany, pomohli jsme si opět výjezdem lanovkou Rendlbahn. Od lanovky jsme se vydali po šotolinové cestě z kopce dolů, abychom se napojili na stejnou šotolinu jako předešlý den, tedy na cestu vedoucí z Antonu na Kartellspeere.

Poté jsme se však tentokrát vydali nikoli směrem na Kartelspeere, ale směrem na Anton a po chvíli jsme odbočili doleva na Sattelwaldweg, kde nás značená MTB cesta už dovedla až k přehradě Verwall. Cestou už nás sice čekal i nějaký ten výšlap do kopce, nešlo ale o žádné několikahodinové stoupání, takže se tu kopec nezajídal. Jezero mělo opět sytě modrou barvu a po značené cestě se dalo celé objet. Zpátky do Antonu jsme už pohodově sjeli po asfaltové cestě před údolí Maroi.

Pokud vám výlety do kopce jsou proti srsti a preferujete pohodovější svezení, doporučujeme cyklostezku podél řeky ze St. Antonu do nedalekého Pettnau. Po cestě se nabízí zastávka v St. Jakobu, kde si můžete prohlédnout malebný farní kostel. Cesta je po celou dobu zpevněná, zcela nenáročná a kochat se můžete pohledem jak na okolní hory, tak na průzračně modrou vodu v řece.

A teď něco pro necyklistický doprovod. St. Anton samozřejmě kromě cyklotras nabízí i zajímavé turistické trasy a projít se můžete jak po pohodovém okruhu, tak si dát pořádně do těla třeba při výšlapu na vyhlídku Valluga, kam jsme se zvědavosti vyšli podívat. Nejprve jsme si pomohli lanovkou Galzigbahn a následně kabinkou Valluga I, pak už ale naše nohy i ruce šátraly po skalách na ryze horském treku, připomínajícím lehkou ferratu. Vyhlídka na Valluze už však byla jen třešničkou na dortu, protože už po cestě se dalo kochat opravdu úžasnými výhledy.

Kdo vedle cyklistiky a turistiky vyznává i další netradiční zážitky, může kilometr od St. Antonu, v údolí Verwall, vyzkoušet tzv. Eldorádo arénu, která kromě cvičného parcouru na kola nabízí i jednoduchou trať na motokros, kde si jízdu na e-motorkách může vyzkoušet úplně každý. Já osobně nikdy na motorce neseděla, nicméně stačila úvodní jednoduchá instruktáž a já v tento stroj získala důvěru. Trať na elektricky poháněné motorky sestává z několika zatáček, terénních vln, které lze přejíždět i skákat a celkově je trať postavená bezpečně do roviny. Veškerá potřebná výbava, jako je integrální přilba, chrániče, brýle, rukavice, dres a boty je obsažená v ceně za zapůjčení e-motorky, která činí 39 eur.

Na oběd nebo večeři doporučujeme v St. Antonu zajít do Bistra Galzig přímo v centru města, kde se menu skví mezinárodními názvy, jako je Thai soup nebo Fish&Chips. Sice je potřeba sáhnout hlouběji do kapsy, ale gastronomický zážitek vám tu osobně zaručuji.

Tipem na velmi příjemné ubytování přímo v centru městečka je Skihotel Galzig, jehož součástí je i wellness a menší posilovna. Pokoje jsou velké, vzdušné a disponují balkonem i rychlým internetem. Výhodou hotelu je možnost průvodcovaných cyklovýletů po tajných místních trailech a ranní jóga.

V St. Antonu jsme sedlali kola Ghost Pathriot 8 a Lapierre Overvolt SX 800, byli jsme oblečeni v Maloje, s rukavicemi, chrániči a helmami Poc. Videomateriál jsme pořídili technikou Lamax a v batůžku Evoc nechyběla svačina v podobě tyčinek Bombus.