Cape Epic 2017 - nejkvalitnější startovka? Ale kdeže…

Za několik málo dní se zvedne opona velkého bikového divadla, slavného Cape Epic. Pořadatelé, tentokráte již pod hlavičkou firmy Ironman, dělají vše pro to, aby status závodu marketingově dále posilovali. Nestačí, že startovní sloty jsou dávno předem vyprodány a že dostat se na listinu účastníků je prostřednictvím loterie a za horentní sumy startovného občas velmi složité; letos navíc zesílila masáž, jakým způsobem se neustále zkvalitňuje startovní pole ve všech kategoriích. Management pro to dělá opravdu vše.

Od doby, kdy se upravily prize money tak, že ženské týmy berou stejné peníze jako muži, se ale vlastně nic zásadního nestalo a ani stát nemohlo. Problém je v tom, že na světě zkrátka další top maratonské a „etapákové“ dvojice nejsou. Natož v barvách jednoho týmu. To má vyústění v tom, že dochází ke spojení jednotlivců a jednotlivkyň z různých formací, podle toho také vznikají někdy komplikované názvy týmů. A pak také pořadatelé posílili své aktivity v tom smyslu, že na start dostávají známá jména, která ale podle mého názoru nehrají žádnou roli v bojích o tituly v nejprestižnějších kategoriích, pouze je pěkné je ve startovním poli vidět, mít možnost psát o jejich cyklistických úspěších a vyplnit statistiky, kolik světových a olympijských šampionů se zrovna objeví na startu toho kterého ročníku.

Karl Platt a Urs Huber v roce 2016

Můžeme si snad myslet, že se Sven Nys, bývalá fenomenální světová jednička cyklokrosu, spolu se Svenem Vanthourenhoutem (st.č. 74, team Sven and Sven), dalším kvalitním cyklokrosařem, objeví v boji o Top 10? Myslím, že rozhodně ne, nakonec oni sami také avizovali, že si jedou závod užít. Stejně tak miláček davu José Hermida ve dvojici se slavným silničářem Joaquimem „Purito“ Rodriguezem (st.č. 20, Merida Racing) udělají díru do světa? Ne, to by se rovnalo zázraku. A v kategorii masters máme zase vítěze Tour de France, bývalého úspěšného bikera, hvězdného Cadela Evanse spolu s legendou silnice, Georgem Hincapiem (st.č. 63, team BMC Absa racing Team). Určitě to pro ně bude zábava a skvěle strávených osm dní v okolí Kapského města. Ale že by nějak výrazně zasáhli do bojů o vítěznou trofej?

Abychom si rozuměli; není to kritika pořadatelů ani startovní listiny. S absencí politické korektnosti je třeba říct, že startovka je tak silná, jak jen může být, ale silnější už nebude nikdy, protože zkrátka zatím nedorostli maratonci kvalit několika málo párů, které jsou na startu (skoro) každým rokem. Pojďme se na ně tedy podívat a pokusit se odhadnout, kde hledat vítěze, protože o to a jen o to ve skutečnosti v cyklistice jde.

Alban Lakata a Kristian Hynek při prologu 2016

Muži Elite

Nemyslím si, že do boje o vítězství zasáhnou více jak čtyři dvojice. Návrat Járy byl asi jedinou možností, jak pole doplnit a posílit. Do nejužší množiny favoritů tedy zřejmě patří tyto dvojice:

Startovní č. 1 - Karl Platt (GER), Urs Huber (SUI) - Bulls

Startovní č. 2 - Damiano Ferarro (ITA), Samuele Porro (ITA) - Trek-Selle San Marco

Startovní č. 3 - Christoph Sauser (SUI), Jaroslav Kulhavý  Investec-Songo-Specialized

Startovní č. 4 - Alban Lakata (AUT), Kristian Hynek - Topeak Ergon Racing

Startovní č. 5 - Nino Schurter (SUI), Matthias Stirnemann (SUI) - Scott Sram 

Christoph Sauser a Jaroslav Kulhavý v roce 2015

Z úcty k poslednímu olympijskému XCO vítězi jsem připojil i pátou formaci, nicméně bych si na ni nevsadil. A kdo se vám tedy zdá jako nejpravděpodobnější kandidát na vítězství a slušný výdělek? Jsem hodně konzervativní a konzistentní výkonnost startovního čísla 1, jejich zkušenosti a nesporné kvality, i to, že Cape Epic je pro ně vždy vrcholem sezony, jsou pro mě hodně důrazné důvody myslet si, že zase budou na špičce. Ale je tady Jára a z toho mají všichni vítr. Otázkou je jen to, jak dlouho mu stačí uviset v háku čtyřicetiletý Christoph. Italové jsou jako jeden muž hodně kvalitní, ale na titul se mi nezdají. A pak dva skvělí maratonci v dresech Topeak Ergon. Kristian je nesporně hodně konkurence schopný, ale co je s Albanem? Ale jak se říká, zdání klame. Možná, že jejich mimikry jsou dotaženy k dokonalosti a Alban, který se nejevil na první pohled ve formě, překvapí a bude se prát o svůj první titul na Cape Epic. A že by ho chtěl hodně, tomu se dá určitě věřit…

Ženy Elite

Tak tady si vždy vzpomenu na tenis... Proč? No je to v souvislosti s odměnami. Ženy hrají méně setů, stráví na kurtu méně času a hra není tak atraktivní, jako ta chlapská. Jo, aspoň že na kole musí ujet stejnou distanci. Ale srovnání prize money na úroveň mužů také, aspoň v zákulisí, vyvolalo diskuse. Kolik vlastně těch ženských párů startuje? A kolik z nich se může reálně prát o vítězství? Abyste mi rozuměli; obdivuji každou ženskou, která je schopná jezdit na kole v terénu, natož objet takovou megaakci, jako je Cape Epic. Ale přece jenom, právě proto, že jde o tak extrémně obtížnou záležitost, zájemkyně se až tak nehrnou. Takže záměr se minul s účinkem, těch konkurence schopných dámských dvojic prostě víc na světě neexistuje… Jen pro srovnání výkonnosti; když byste se zaměřili na ženské dvojice na konci první desítky pořadí, budou výkonnostně někde na úrovni lepších hobíků…

Ale pojďme na výčet těch opravdu špičkových:

Startovní číslo 50 - Ariane Luthi (SUI), Adelheid Morath (GER) - Spur

Startovní číslo 51 - Sabine Spitz (GER), Robyn de Groot (RSA) - Ascendis Health

Startovní číslo 52 - Esther Suss (SUI), Jennie Stenerhag (SWE) - Meerendal CBC

Startovní číslo 53 - Hielke Elferink (NED), Cornelia Hug (SUI) - Meerendal CBC 2

Sabine Spitz na čele vláčku žen...

Padesát trojka, jak vyplývá z názvu, je podpůrným týmem Esther Süss, z toho je vidět, že boj o mety nejvyšší berou dost vážně. Jinak je třeba říct, že od loňska nezůstal kámen na kameni. Z obhájkyň zůstala jen Ariane Luthi, která jela loni s příslušnicí Specialized Racing , Dánkou Langvad, ta letos nestartuje vůbec. Ze druhé dvojice vypadla Ukrajinka Belomoyna, takže těžko předvídat, jak nové složení dvojic zafunguje. Osobně půjdu s kůží na trh a budu tipovat, že obhájkyně bude opět úspěšná a tím pádem tučnou odměnu získá startovní číslo 50.

Co dodat závěrem. K mužské kategorii bych připomněl dvě podstatné věci. Jednak výhodu těch, kdo dokážou jet konstantně a neztrácet výpadky v některé z etap, a to buď defekty nebo indispozicí závodníka. Zdravotní problémy nejsou výjimkou a jen odolní přežijí všechny útrapy bez ztráty kytičky, totiž času. Ne nepodstatnou složkou závodu jsou podpůrné týmy. U špičkových mužských je to, řekl bych, skoro nezbytná podmínka úspěchu, a pokud se dokážou pohybovat blízko svých „jedniček“, je to velký bonus. U žen je to jinak; s výjimkou, která byla zmíněna výše, nemá žádná dvojice záložní „dvojku“, nebylo by to možné, protože kvalita dalších pokulhává natolik, že čekání na pomoc by bylo nepřiměřeně dlouhé. Ženy se tak musí spolehnout na servisní místa umístěná na občerstvovacích stanicích.

Tentokrát zůstává Annika Langvad (vlevo) doma jen v roli divačky, její parťačka Ariane Lüthi (vloni Kleinhans) letos pojede s Adelheid Morath.

Nemůžu neskončit tento článek jinak než přáním, aby všichni naši závodníci dojeli bez problémů do cíle a na co nejlepší pozici. Můžeme být hrdí, že dva čeští borci patří do nejužší skupiny favoritů. Je mi vždycky líto, že se asi nedočkáme toho, aby síly spojili a jeli si pro vítězství společně…