Cape Epic 2025: střípky a zajímavosti

O letošním Cape Epicu by se toho mohlo napsat ještě mnoho. NEJ momentů, které přinesl 21. ročník, bylo nespočet. Téměř každý den nabídl něco výjimečného – ať už to byly příběhy jezdců, nebo zásahy matky přírody. Každopádně se jednalo o jeden z nejkratších ročníků, možná dokonce nejkratší vůbec, což se nám ale nepodařilo přesně ověřit. Poprvé v historii byly totiž zkráceny hned dvě etapy – 4. etapa kvůli extrémnímu vedru a 7. etapa kvůli nočnímu vichru a dešti. Po všech úpravách měl letošní ročník parametry 567 km a 15 300 nastoupaných metrů, zatímco původně bylo anoncováno 650 km a 16 500 m. Další "milník"? Nejtěsnější výhra v historii – po osmi dnech činil náskok vítězů pouhých 91 sekund. Dosud nejtěsnější výhru, či z pohledu českého fanouška prohru, drží Georg Egger a Lukas Baum. Ti v roce 2022 vyhráli s náskokem 3:02 min. před Martinem Soškem a Andym Seewaldem. V roce 2006 naopak vyhrál Sauser se Silvio Bundim o více než 34 minut! Závod také trval o 10 hodin déle...

Čísla, která mluví za vše:

• Odstartovalo 750 dvojic ze 63 zemí světa

• Dokončilo 532 dvojic

• Dalších 158 jezdců dokončilo bez svého parťáka

• Celkem startovalo 16 Čechů, z nichž 11 dojelo do cíle

A to není vše, pohled do zákulisí organizace:

• 70 nákladních vozů

• 234 aut

• 80 000 m² závodní vesnice

• 4 500 postavených stanů

• 10 dní / 90 hodin na vybudování každé závodní vesnice

• Celkem 450 hodin na výstavbu všech míst konání

• 3 závodní vesnice

• 15 km oplocení

• 28 km položených optických kabelů

• 2 vrtulníky

• 20 motocyklů

• 200 členů audiovizuálního týmu

• 1 400 členů organizačního týmu

• 9 dní živého vysílání

Nino the GOAT

Nino Schurter je ve svých 38 letech stále v neuvěřitelné kondici. Potřetí vyhrál Cape Epic a potřetí s jiným parťákem – letos byl tím šťastným jeho krajan a týmový kolega Filippo Colombo. Zařadil se tak po bok jezdců jako Jaroslav Kulhavý (2013, 2015, 2018) a Stefan Sahm (2007, 2009, 2010), kteří mají stejný počet triumfů. Je třeba ale dodat, že Karl Platt a Christoph Sauser mají každý na kontě pět výher!

Nino startoval na Cape Epic poprvé před dlouhými 15 lety, a to se svým tehdejším týmovým kolegou Florianem Vogelem. Celkem absolvoval 10 startů, z nichž 9 úspěšně dokončil. Zajímavostí je, že pouze jednou startoval s jiným než švýcarským parťákem – v roce 2014 jel s domácím bikerem Philipem Buysem, právě v roce, kdy Cape Epic ovládli Kristián Hynek s Robertem Mennenem.

Drsné počasí

Vedro na Cape Epic není nic neobvyklého. Ale takové, jaké panovalo během třetí etapy, už bylo za hranou. Stejně jako Lourensford přitahuje déšť, Paarl zase extrémní horka. Teplota na některých místech dosahovala více než 50 °C – podle záznamů na TrainingPeaks u několika jezdců. Naše auto v tu chvíli ukazovalo „jen“ 47 °C. Etapa byla zkrácena o 12 km a ve 14:36 předčasně ukončena. Všichni závodníci, kteří byli stále na trati, byli dopraveni do cíle auty a měli právo pokračovat další den. Přesto do čtvrté etapy nenastoupilo téměř 200 dvojic!

Během této etapy museli svůj boj vzdát i Češi, kteří budili pozornost tím, že jeli na tandemu. A nejen tím – jeden z nich byl nevidomý cyklista Ondřej Zmeškal. Jenže právě on se na slunci doslova upekl. Musel být transportován vrtulníkem do nemocnice, stejně jako dalších osm cyklistů. Bohužel, na následky vyčerpání jeden biker později zemřel.

Jen dva dny po nesnesitelných vedrech se situace obrátila o 180 stupňů. Poslední dvě etapy se jely v teplotách kolem 22 °C, za deště a silného větru. Nárazy větru ze soboty na neděli byly tak silné, že smetly část závodní vesnice. Start Grand Finale tak musel být posunut z 8:00 na 10:30 – další historický zápis.

Wilier překvapil

Jedním z největších překvapení Cape Epicu byla dvojice závodníků týmu Wilier Vittoria – Luca Braidot a Simone Avondetto. Očekávalo se, že si povedou dobře v prologu, možná i v časovce. Jenže Italové po prologu oblékli žlutý trikot. A byť ho v další etapě ztratili, v každé další etapě skončili na stupních vítězů. Třetí a čtvrtou etapu dokonce vyhráli! Do finálové etapy šli se ztrátou pouhých 32 vteřin na vedoucí dvojici. Jenže Grand Finale jim nevyšlo – dojeli šestí, minutu za Švýcary.

Zajímavostí bylo také nasazení zbrusu nových vidlic Fox 34 SL, které měly oficiální premiéru právě během Cape Epicu. Nová vidlice odráží požadavky moderního XCO – nabízí zdvih až 130 mm, je lehčí a tužší. Podrobněji vám ji představíme příští týden spolu s novinkou Fox 36 SL.

The Last Lioness

Na startu nechyběl ani muž, který absolvoval všechny dosavadní ročníky Cape Epic – John Gale. A vedle něj jedna žena: 58letá Jihoafričanka Hannele Steyn. Ta si v neděli připsala na konto už 21. ročník! V kategorii Great Masters Women skončila s parťačkou Lisou Czepek na 2. místě. V cíli na ni čekala oslava i s krásnou korunkou...

Mimochodem, Hannele jela v roce 2007 v kategorii Mix s Gregem Minaarem! Společně dojeli na 9. místě.

Greg van Avermaet

Olympijský vítěz ze silničního závodu v Riu 2016 byl největší hvězdou z řad bývalých World Tour profíků. Spolu s Julianem Siemonsem ale zůstali ve stínu bikerů – jejich výkony byly spíše průměrné. Dokončili na 24. místě se ztrátou 2 hodin a 37 minut na vítěze.

Slepej i jednonohej

Cape Epic přitahuje mnoho zajímavých osobností – nejen bikerů. Letos jsme zaznamenali hned čtyři handicapované jezdce. Kromě nevidomého Ondřeje Zmeškala na sebe strhl pozornost i Belgičan Ewoud Vromant, cyklista, který před 13 lety přišel o nohu kvůli rakovině. Borec s třemi paralympijskými stříbry z Tokia a Paříže, úřadující mistr světa v časovce handicapovaných.

Na rozdíl od Jirky Ježka má Ewoud amputovanou levou nohu až pod kyčlí, takže šlape jen jednou nohou. Do Epicu se pustil s dalším handicapovaným jezdcem Louisem Clinckem (poranění páteře). A společně to zvládli – obsadili 432. místo celkově, 136. místo mezi muži.

 

 

 

View this post on Instagram

A post shared by Absa South Africa (@absa.southafrica)

Annika

Máme tu další rekordní zápis! Dánská bikerka Annika Langvad dosáhla svého šestého vítězství, čímž se ještě dlouho bude pyšnit titulem královny Cape Epicu. Nejenže nikdo nemá na svém kontě více triumfů, ale Annika svůj rekord ještě vyšperkovala tím, že jí na to stačilo jen šest startů! Jinými slovy, co start na Cape Epic, to vítězství. Navíc jen před osmi měsíci porodila dceru Floru, která tak mohla být svědkem toho, jak její 41letá maminka poráží své soupeřky. Se svou partnerkou Sofií Gomez Villafane dokázaly vyhrát pět ze sedmi etap a zvítězit o více než 20 minut před namibijsko-americkou dvojicí Vera Looser a Alexis Skarda.

Jednoduché to ale Annika neměla – ve třetí etapě spadla a narazila si žebra, podobně jako před dvěma lety Kateřina Nash, když jela se Sofií. Annika trpěla, ale zejména kvůli své argentinské parťačce a týmu kolem ní. "Kdybych jela sama, ze závodu bych odstoupila," přiznala později. Po předposlední etapě dokonce prohlásila: "Trpěla jsem víc než při porodu, bylo to hrozné."

Defekty

Letošní ročník byl téměř bez defektů – alespoň takových, které by výrazně ovlivnily závod elitních jezdců. Trnů však bylo tolik, že přejít stanové městečko v žabkách znamenalo nabrat do podrážky, a často až na chodidlo, i deset tvrdých trnů. Jenže v závodě to znát nebylo. Zdá se, že technologie pokročily natolik, že se defekty stávají čím dál vzácnějšími. Výrazně se zlepšila také rychlost opravy bezdušových plášťů.

Sladká tečka

Romantickou tečku za závodem napsala dvojice v dresech WilkinsonWilkinson. Jihoafričanka Jessie Wilkinson a Brit Isaac Wilkinson se poznali na Cape Epicu 2023, tedy přesně před rokem. Jaksi zafungovaly základní živočišné pudy a z "okožáru" a následného "uchokrmu" a "rukodrtě" to přerostlo do pevného vztahu. Tenhle pár, který má čirou náhodou stejné příjmení, se dal dohromady a absolvoval společně několik závodů v kategorii Mix jako trénink na Epic.

Isaac už dlouho dopředu plánoval, že Jess požádá v cíli o ruku. Jenže tam bylo tak narváno, že se mu to v tom mumraji, který způsobila velmi krátká etapa, málem nepovedlo kvůli malému prostoru na pokleknutí. Nakonec se mu to ale ve směsi odéru bláta, šampaňského a potu podařilo. Jess řekla ano!

 

 

 

View this post on Instagram

A post shared by Isaac Wilkinson (@isaacdw42)