Cape Epic byl dlouho můj sen, říká Cink před startem

V luxusní rezidenční čtvrti Stellenbosche má celý dům pronajatý polský tým Kross. Většina místností se proměnila a ze svých původních určení nyní funguje například jako servisní stanice kol, rehabilitační pracoviště, konferenční místnost nebo jídelna. Všude se to hemží lidmi, Cape Epic bere tým velmi vážně, nasadil dvě závodní dvojice. V domě také pracují dva čeští borci. Fyzioterapeut Pavel Brynda a závodník Ondřej Cink. A primárně za ním jsme se vypravili.

"Tým sem vzal Pavla na moje doporučení, osobně s ním mám moc dobré zkušenosti, dívá se na celý proces fyzioterapie a regenerace úplně jinýma očima, to mě fascinuje," vypráví Ondra, když vzhlížíme ze zahrady do okna, kde Pavel pracuje s tělem Sergio Mantecona.

Ondřej Cink a jeho Kross Earth LE, vybavený sadou Shimano XTR, obutý do plášťů Mitas Scylla TD Textra 2,25, kola, vidlice a tlumič DT Swiss...

Pavel Brynda, který se mimo jiné stará o cyklisty jako Petr Vakoč, Zdeněk Štybar nebo Michael Boroš, nyní v angažmá Kross Racing Teamu...

"Byl to můj dlouholetý sen, už v Multivanu jsme s Thomasem Litscherem chtěli na Epicu závodit a dělat back-up tým pro Joseho a Rudiho. Jenže v týmu nás nechtěli pustit, že je to moc těžký a my moc mladý. Jsem docela i rád, že to tak bylo. Teď přišel správný čas Cape Epic zažít. Těším se na závod celkově, zajímá mě to. Je to hodně sledovaný závod, je to Tour na horských kolech. Těším se na spaní v kemprech, na celý to dobrodružství, přeci jen je to úplně jiný závod," jako by stále Ondřej snil. Ale vše je realita. Osmadvacetiletý biker v neděli stane vedle Španěla Sergio Mantecona na startu svého prvního Cape Epic. A bude se rvát, je přesvědčen, že si do Jižní Afriky přivezl dobrou formu.

"Cítím se fakt dobře. Před týdnem jsem byl na testech a nikdy jsem tak dobrý čísla neměl, hodně mě to nakoplo," chlubí se Ondra. Ještě doma v Česku prohlásil, že spokojený by byl s dílčím úspěchem v etapě a celkovým umístěním v první pětce. Zda je to reálné, nebo ne, je nyní jen těžko předvídatelné. Startovní listina je nabitá ostrými. Jenže Cape Epic je závod dvojic s mnoha okolními vlivy, které mohou celkový výsledek výrazně upravit. "Fumic a Avancini jsou pro mě největší favoriti. My jsme tak trochu ve stínu, nejsme v hledáčku favoritů, což je pro nás určitě dobrá pozice."

Ondřej Cink a Sergio Mantecon

Ondra jede se čtyřiatřicetiletým Sergio Manteconem, kterého velmi dobře zná i Jan Škarnitzl, společně několikrát vyhráli Costa Blanca Bike Race. Španěl jede Epic podruhé v životě, poprvé to ale bylo před osmi lety.

"Sedli jsme si, Sergio je fajn, je to zkušenej závodník, už tady sice byl, ale dneska je to úplně jiný závodění. Bude důležitý si vyhovět, chce to jet hlavou a nebláznit. Dobrý taky je, že oba dva máme rádi závodění ve vedru... Tady spolu jezdíme na tréninky, zkoušíme různý věci, traily, stoupání. Prohlídli jsme si kousky některých etap a musím říct, že jsme se uklidnili a trochu víme, co nás čeká," říká Cimbál a Sergio jeho slova potvrzuje. 

"Jsme oba v hodně dobré formě, Činky má dokonce rekordní ukazatele z posledních testů... věřím, že dokážeme zajet slušný výsledek. Nemáme sice moc zkušeností z etapáků na horských kolech, ale každý jsme něco už odjeli a absolvovali i nějaké etapáky na silnici. Jsme oba hodně natěšení, Cape Epic je největší MTB závod na světě, a proto tady nesmíme chybět. Myslím, že síla naší dvojice je celková vybalancovanost. Činky je lepší vrchař, já zase mám silnější roviny," doplňuje Sergio a ještě poznamenává, kdo zřejmě bude tahounem v případě nouze na trati: "Jsem old school biker, vím, jak se závodilo kdysi, když nebyla depa. Baví mě servisovat kolo, takže o řešení problémů na trati nemám žádný strach."

Košík na bidon umístěný na sedlovce. Prý vydržel testování i na slavném G-spot trailu...

Co je pro Cape Epic typické, jsou dlouhé singletraily plné klopenek a hopíků. Což je pro Evropany věc nezvyklá, zejména tedy v maratonských závodech. Ondra se Sergiem je pilně trénují, vědí, že se na nich dá hodně ztratit. Tedy pokud si před sebe pustíte vyježděné hochy. "Traily nejsou moc technicky náročný, jako třeba na svěťákách, ale pokud člověk nemá to správný flow a neumí dobře projet klopenky, hezky to tam pustit, tak může dost ztratit, protože traily jsou v etapách docela dlouhý. Chce to dostat do ruky, každý den tam chodíme a drtíme to. Ti, co tady jezdí často, tak budou mít velkou výhodu, bude těžký se jich udržet."

Dalším typickým prvkem Epicu je svépomoc, a to nejen na trati, ale také v depech. Tam mohou mít závodníci připravené náhradní díly, ale na trati, uprostřed žhnoucích kamenů a písku, si musí poradit sami. Ondra tak s sebou poveze náhradní duši, "červíky" Dynaplug na rychlou opravu pláště, bombičky, spojky na řetěz, multiklíč a jídlo. "Rozhodli jsme se, že dáme do plášťů vložku proti procvaknutí. Mám taky košík pod sedlem, ve kterém budu mít 0,5 bidon a vpředu povezu 0,75!" prozrazuje na závěr Ondra. 

Partneři MTBS.cz zpravodajství z Absa Cape Epic 2019
Děkujeme!