Češi na Transalpu 2013

Letošní, už šestnáctý ročník etapového závodu Bike Transalp Challenge, který protíná Alpy z Německa přes Rakousko až k do Itálie, každoročně přiláká i mnoho českých bikerů. Vždyť tento závod byl jedním z prvních podobného formátu a za léta se stal doslova ikonickým závodem.

Na letošní pouť měřící 676 kilometrů okořeněnou více než 20 tisíci nastoupanými metry se vydala, mimo jiné, i dvojice David Hofman a Václav Šuser. Tým v barvách BCG se rozhodl podělit se s čtenáři MTBS.cz o své zážitky. Níže naleznete zápisky z první poloviny....

4. etapa - 16.07.2013 – St. Vigil - Alleghe

Sním krásný sen o písečné pláži a zátoce s želvama, kde slunce příjemně žhne. A najednou záblesk! Výbuch? Ne, jen v 5 hodin ráno rozsvítili tělocvičnu. Vědí, jak probudit dvě stě lidí se špunty v uších. Start je dnes o hodinu dříve a tím pádem je vše o hodinu dříve. A rychle na snídani, kterou tentokrát máme každá x členná grupa někde jinde – v nějakém hotelu. 

Na mapce jsme si ho po problémech našli, ale ve městečku už ne...gpska také nezafungovala...optání v místní pekárně už trochu jo. Byl to takový menší vložený orientační závod – v pět ráno jsme nebloudili nebo spíš neblouznili po měste sami. Hotel jsme úspěšně našli, ale stejně ještě neměli snídani připravenou.

Po snídani už "jen" zabalit, připravit, hygiena – na to jsme měli 2 záchody, 2 pisoáry a 3 umyvadla, což je i pro 200 chlapů málo. My Češi jsme skončili na dámskýcch, tím pádem jsme nebyli poslední :-)

Start v 8 vcelku do zimy, ale zároveň i do kopce. David moc nejel, takže ani má pomoc háku nestačila a všichni soupeři, které jsme si vytipovali, že chceme předjet, byli v tahu. Když se asfalt změnil v "bílé peklo" Dolomit David se rozjel a postupně ukrajoval náskok soupeřů. Já si dal interval a na náhorní plošině, kde se změnilo peklo v ráj, jsem fotil krásy přírody.

Přejeli jsme Fanes-Alm a Limojoch a řítili se rychlým sjezdem do Cortina d'Ampezzo. Tam začínal druhý dlouhý výstup na Rifugio Averau, nejdříve po asfaltu se strmými pasážemi. A na konci vrchařský bonbon v podobě extrémně prudkých ramp s trešničkou v podobě volné sutě! Některé pasáže jsem opravdu nevyjel a někdy jsem byl rád za krásný výhled, který se prostě musel vyfotit :-)

Odměna ale byla hned za vrcholem, protože následoval 16 kilometrů Flow Trail do Alleghe, Strada della Vena – to se mi muselo líbit, už jen podle názvu.

Bohužel na začátku toho úžasného singlu jsem špatně zapl GoPro – takže není žádné video (aspoň ušetřím mamce srdíčko). I z důvodu, že po konci těžké části následovala rychlá lehká, ale někdo ji nezvládl a letěl pro něj vrtulník. Když jsem šel okolo, radši jsem se ani nedíval, co tam s ním dělají – stačilo slyšet.

Pak následovaly singlíky při klesání do cílového města Alleghe a cílová asfaltová část, kde jsem zapl své parní motory. Do vláčku vzal Davida a předjeli jsme všechny soupeře, které jsme chtěli!

Na čele se zase bojovalo. Po včerejšku chtěli získat Bulls vedení zpět. Zpočátku se jim to dařilo, ale v jednom sjezdu přejeli odbočku na singl a vypadá to, že to už nedoženou.

V cíli jsem si došel do sanitky, protože mě srazil jeden chlápek. Nezvládl jeden prudký výjezd a při sesedání mě sundal do stráně. Vyvázl jsem jen s odřeným a naraženým koleno a bokem. Jsem zvědavej, jak se s tím zítra pojede.

A pořadatelé nám připravili překvápko. Pořád přitvrzují - dnes jen 2 záchody a jedno umyvadlo s třemi kohouty. Těšíme se na ráno.

3. etapa - 15.07.2013 – Brixen - St. Vigil

Necelých 60 km se tváří jako odpočinková etapa, ale už při pohledu na převýšení 2 833 m si nikdo nemyslí, že to bude lehké. Tomu dává zapravdu strmé a dlouhé první stoupání s převýšením 180 0m (do 2400 m.n.m.). A poté už jen dolů? Kdepak. Stručně řečeno – 20 km horská "časovka" a pak těžký český maraton :-)

Ráno jsme vše zvládli tentokrát v klidu s 5min rezervou. Start v Brixenu na náměstí byl příjemný – slunce, teplo. Tentokrát ve svém koridoru na pásce. Pak začalo dvouhodinové peklo – nejdříve po asfaltu a pak se to na šotolce utáhlo. Občerstvovačka pod vrcholem bodla. Z ní se otevřely neuvěřitelné výhledy na Marmoládu – člověku se nechtělo pryč – začít znovu stoupat. Z vrcholu vedl krásný alpský singl. Na jeho druhé části jsem se poprvé "vysekal". Má široká rodla se nevešla do otevřené ohrady. Aspoň jsem na té kameře také vidět :-) A po pár kilometrech následoval další singl v lese s kořeny – zase jsem si vzpomněl na Sudety.

Pak bohužel zase po asfaltu do kopce na druhou občerstvovačku. Cestu jsme si zpestřili focením, kdy nás hodně soupeřů předejelo. Následně kule dolu po šotolce a asfaltu.

Největší utrpení bylo stoupání na Munt da Riina. Opravdu prudká šotolinová cesta naštěstí v lese. Většina pole to táhla...to já přeci nemohl! Někdo se mou chtěl závodit, tak jsem ho ztrestal – v půlce musel z kola a já nemohl, ač jsem chtěl. Musel jsem pokračovat a byl to očistec – náročné bylo udržet přední kolo na cestě. Soupeři dokonce povzbuzovali! Ale povedlo se! Na vrcholu při čekání na Davida jsem slyšel samou chválu – v tu chvíli jsem viděl ta úžasná panoramata i přes ty stromy.

Sjezd z Munt da Riina byl za odměnu. Rychlý, skoky přes odvodňovácí kanály a drop alá Nové Město – spousta lidí tam nalítla, aniž by tušila co tam je. Já tušil, ale ne toto.

2. etapa - 14.7. 2013 - Mayrhofen-Brixen

Druhá etapa Transalpu překonávala hranice Rakouska a Itálie jednou z nejdůležitějších cest přes hřeben Alp. Vedla z Mayrhofenu do Brixenu známého uvězněním K.H.Borovského. Etapa s délkou 99,8 a 2 497 nastoupaných metrů se zdála lehčí než úvodní, ale nebyla.

Tentokrát jsme spali v konferenční místnosti. Ráno všichni podcenili přípravu a nikdo nestíhal – naštěstí pořadatelé nebyli úzkostliví a čas přehlíželi. Před startem jsme obhlídli s Davidem Bulls a Topeak, jak se rozjíždí na válcích. Trochu jsme podcenili příchod na start a museli jsme startovat z úplně poslední pozice.

Hned po startu se začalo stoupat 31 km z 600 m.n.m. do 2 200 m.n.m. Bohužel bylo skoro celé stoupání po asfaltu. Až v poslední třetině se objevil alpský chodník plný balvanů místy sjízdný obtížně. V jednu chvíli proti nám na úzské pěšince sháněli krávy, dostal jsem se mezi ně a příjemný pocit to nebyl. K samotnému sedlu Pfitscherjoch vede široká šotolinová cesta s krásnými výhledy.

Ze sedla se sjíždělo nejdříve po šotolce a následně po asfaltu bez problému rychlostí 90km/hod. Následně se trať vlnila, ale bohužel zase po asfaltu. Poslední velký kopec s převýšením 600 m začal romantickou cestičkou v lese, z které se bohužel zase sjelo na sluncem rozpálený asfalt. Někteří soupeři to nezvládali a šli pěšky. Některým táhl kolo i kolega a někteří i blili. V tu chvíli jsme si uvědomili, že jsme na tom ještě hodně dobře.

Nejkrásnější část etapy (pro mě) byl poslední ostrý sjezd alá Sudety či Trilogy! Transalp není jen o širokých štěrkových či kamenitých sjezdech! Za tento by se ani Véna nestyděl. Pak následovalo pár brdků a menších sjezdů vinicemi v Brixenu a cílová rovinka v jeho úzkých uličkách.

Osobně jsem si uvědomil, že ačkoli jsem na tom fyzicky lépe než David, tak se zbytečně vysiluji nástupy do kopce při fotografování, zbytečně se pokouším vyjíždět věci, které moc nejdou a jezdím do kopců schválně silově. No budu to dělat dál, aspoň poznám kouzlo etapáku. Dnes jsme dojeli oba unavení, přece jenom dva těžké závody za sebou s tělem něco udělat musí. Zítra nás čeká ještě těžší závod! Na 57 km 2 883 nastoupaných metrů.

1. etapa - 13.07.2013 – Mittenwald-Mayrhofen
A začínám to! Takové byly první myšlenky po probuzení v Mittenwaldu. A rychle obléknout, připravit věci na závod, dojít si do vojenské kantýny na snídani a odevzdat tašku k přepravě. Pak nás bohužel čekala hodinu a půl dlouhá pauza do startu. Padl návrh na rozjíždění, ale byl ihned zamítnut. Cestou na start nás předjel karavan Bulls a v té chvíli nám došlo, že nás už předjeli vítězové – ještě před startem.

Startovní koridory se začaly plnit hodinku před startem, panovala výborná atmosféra a vše překvapivě rychle uteklo. Slunce svítilo přes okolní vršky Alp, jak jsem si to včera představoval. Vypadá to na příjemných 111 km s nastoupanými 2 106 metry v krásném prostředí Alp.

Moderátor představil největší hvězdy a už se jede! Aspoň ti vepředu, my ještě chvilku čekáme, než se 1000 lidí rozjede, chvilku trvá. Průjezd městem s davy fandících lidí je opravdu neuvěřitelný zážitek. Chápu Jirku Ježka, jak si musel užívat TdF. První kilometry vedou po asfaltu a šotolině v příjemném sklonu – ideálním na rozjetí. V řeči čísel 26 km s převýšením 800 m. V tomto kopci se neutrhli od pelotonu ani Bulls 1, kteří rozjeli ostré tempo na prvním sedle Hochalmsattel (1805 m.n.m.). Cesta k tomuto sedlu byla opravdu jak z pohádky a nahoře se objevila zelená "plošina" s krásným výhledem.

Sjezd byl široký, ale s úzkou vyjetou kolejí – kdo se dostal mimo riskoval podklouznutí kol v sypkém štěrku. Před druhým sedlem bylo občerstvení, kde se skoro nedalo hnout a dostat se k něčemu bylo opravdu složité. Toto asi Bulls neřešili, protože si ze svého vražedného tempa dokázali vybudovat náskok dvě a půl minuty.

Výšlap na druhé sedlo Plumsjoch (1 680m.n.m.) byl prudší a kratší, ale okolní výhledy nedaly šanci myšlenkám na únavu. Každý chtěl být nahoře a užít si ten rozhled. Osobně jsem se pak těšil na sjezd. Nechvalně známý, pořádně strmý Karrenweg z Plumsjoch do Achensee. A opravdu byl! Místy jsem se přiblížil nebezpečně blízko hraně. Byly tam nečekaně ostré zatáčky a zrádný sypký štěrk.

Po těchto krásných úsecích nás čekal "přesun" do Mayrhofenu. Asfaltová cyklostezka po rovině v délce 30ti km. Vzal jsem Davida do háku a vedle úzkokolejné dráhy jsem si hrál na parní lokomotivu (dokonce ze mě v tom teple šla i pára). Předjížděli jsme jednu dvojici a skupinu za druhou a cesta kupodivu rychle utekla. Dojeli jsme za 5:50 na 146. místě.

Po dvou třetinách závodu, tedy po šesti etapách, který vede německé duo Markus Kaufmann a Jochen Kaess (Centurion Vaude), v čele ženského pelotonu je britsko-norská dvojice týmu Topeak Ergon Sally Bigham a Borghild Loevset.

Informace o tom, jak závod probíhá, můžete sledovat na oficiálních stránkách zde: www.bike-transalp.de