Cesta je cílem vstoupila do druhé poloviny

Naposledy jsme se s našimi dobrodruhy rozloučili při štědrovečerní večeři v Turecku "Cesta je cílem" pokračuje v tempu. Jejich cesta dál pokračovala k hranicím s Íránem. Našinec si většinou obrázky z této oblasti spojuje s mediálně zajímavými tématy ozbrojených a politických konfliktů, nicméně kluci se vydali vstříct přírodě, horám a dalším krásám této země. Írán je totiž hornatější, než bychom čekali.

První zastávkou byl Teherán. Ve městě obklopeném horami to žije nejenom na tradičním místě, bazaru, ale také v jeho blízkém okolí, kde se kluci potkali na sjezdové trati s partičkou místních bikerů a navštívili i motokrosový ráj ve stylu Motocross Madness.

Bohužel nerovné kamenité cesty a silnice se neblaze podepsaly na technickém stavu expedičního vozidla Sputnik, takže muselo ke slovu přijít kladivo.

Byť byly vrcholky hor zasypány sněhem, bikovačka se obešla bez dlouhých kalhot a rukávů. Trailů jak je známe od nás tu sice moc není, ale zato se dá jezdit skoro všude a to nejenom na kole, ale i autem.

V horských oblastech Íránu se nachází mnoho vesnic. Žije se v nich tradičním způsobem života. Pastevci tu jezdí většinou na oslících, zatímco chlapci se do hor vydali zkoušet umrzlý sníh na kolech.

Návštěva národního parku Dena nabízí neuvěřitelné scenérie a loučení s ní není snadné. Nicméně musí se pokračovat a dalším cílem je Shiraz. Východy slunce a vůbec atmosféra palem a velbloudů je prostě něco, co se u nás doma ve střední Evropě jen tak nevidí.

V Shirazu se nám stala jedna taková nepříjemnost. Nacouvali jsme totiž tak trochu do Peugeota místního šéfa cukrárny. Za trest nás pozvali na zmrzlinu a jídlo a my tak nakoukli do života místních. Jinak v Shirazu je spousta velmi udržovaných parků. My jsme navštívili jeden z nich - Eram garden, který patří k těm nej.

A z města si to míříme zas do hor a zas na kola. Neuvěřitelné scenérie jsou opět na pořadu dne. Sputniku zlobí zadní kolo, občas ho musíme větším či menším násilím opravovat. Ložisko prostě nevydrželo a tak trochu se po 11ti tisících km rozemlelo, tak jsme ho raději naložili na loď a vyrazili s ním na ostrov Kish bikovat a užívat si u moře. A výlet jsme si prodloužili ještě o bikování napříč ostrovem Hormes. Ten se autem skoro nedá objet, protože tu je jen jedna vesnice a minimum silnic, tak si dáváme bikovačku podél scenérií s červeným pískem, který slouží jako barvivo do potravin.

Nechat si ujít návštěvu národního parku Mangrovy také nešlo. Jako správní přírodovědci si najímáme člun a vyrážíme na průzkum.

A následuje další neočekávaný přírodní zázrak - Tandisha Valley. Pozor, tohle není cvičení ani USA.