Crankworx 2007 2. report

Po veleúspěšném úvodu festivalu Crankworx, kdy se našemu Michalovi Marošimu podařilo v bikercrossu vybojovat druhé místo, pokračoval zbytek týdne v relativním poklidu, aby vyvrcholil divácky nejatraktivnější disciplínou - slopestylem. Ten však letos — i přes účast prakticky kompletní špičky - bohužel nepřinesl žádný markantní posun hranic ani žádné nové triky. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Festival Cranworx se konal již po čtvrté v Mekce světového bikingu, v kanadském Whistleru. Po celých devět dní — od soboty do příští neděle — probíhají různé závody, převážně směrem z kopce. O prvním z nich, bikercrossu, jsme již informovali. Našim barvám se v něm dařilo a Michal Maroši vybojoval druhou příčku.

Následovala novinka — WomenzWorx, což byly dva dny ježdění hlavně pro ženy, zakončené závodem ve čtyřech sekcích, do něhož nastoupilo rovných čtyřicet žen. V první části závodnice předvedly svou techniku na trailu Goat?s Gully, jedné z nejtechničtějších pasáží horní půlky kopce Garbanzo. Prudká trať je tvořena spoustou kluzkých kořenů a odhalených plochých kamenů, takže to zde za mokra hodně klouže. Druhou pasáží byl Schleyer, což je trail vybudovaný Richie Schleyem a obsahuje prakticky všechny nástrahy freeridového terénu. Přímo sám Richie hodnotil zdatnost a styl závodnic na dřevěném dropu a následujícím kamenném tablu. Třetí pasáží byly tři dlouhé lavice na trailu Crab Aple, kdy měly ženy a dívky prokázat svou schopnost vznést se stylově do vzduchu, případně let okořenit nějakým trikem a po dopadu ještě zrychlit, protože následující lavice je ještě delší. Nejkratší měří asi 5 metrů a čím se jede níž, tím vzdálenější dopady jsou.

Poslední částí byl Boneyard Slopestyle, do něhož však nastoupily pouze tři dívky. Ve foam pitu jsme víkend před závodem viděli jednu ze závodnic Emily do molitanu posílat čisté protažené supermany, backflipy i tři šestky. Před závodem nám prozradila, že se o beko chce pokusit i na závodě, ale bohužel si den před WomenzWorks zlomila nohu, takže bylo po nadějích na první dámské beko na oficiálních závodech.

Celkovou vítězkou závodu se stala Claire Buchar, což je původem Češka, jejíž rodiče do Kanady emigrovali.

Dalším závodem Crankworks byl JimBeam Air Downhill, jenž se jel na vyhlášené trati A-Line. Ta vede od prostřední stanice lanovky až do cíle, její hliněný povrch je hladký a hlavní atrakcí je zhruba stovka skoků, které mají prakticky dokonalé odrazy, takže se dají snadno naskákat. Většina skoků jsou lavice, aby se i začátečníci mohli naučit je přeskočit, některé z nich pak mají v jedné polovině vyvýšené odrazy s gapem, takže zručnější jezdci se mohou proletět hodně vysoko a také hodně daleko. Většina klopenek mezi skoky je dělaná tak, aby se nemuselo brzdit a jezdec v pohodě všechno přeskočil. Závodníci Air DH však museli své letecké choutky krotit, neboť při rychlosti přes 70 km/h, kterou běžně dosahovali, není nic těžkého skoky přeletět až na placku. Vítězem se stal fourcrossař Brian Lopes, následovaný Nathanem Rennie, Gregem Minnaarem a čtvrtým Cedricem Graciou.

Pro naše barvy byl zajímavý také Dual Slalom, jenž se na Crankworks jede hlavně díky požadavku jezdců. Přece jen je Dual o něco atraktivnější, když diváci sledují souboj dvou jezdců, kteří bojují v oddělených tratích. Ve střední části se obě trati spojily, aby bylo vidět, kdo z dvojice je na tom lépe, ale poté se opět tratě rozdělily na dvě samostatné. Do dualu nastoupil i Michal Maroši a trať hodnotil jako jednu z nejlepších, co kdy jel.

Závod odstartoval v pátek večer, jelo se několik kategorií jak pro profíky, tak i pro lokály. Během pro kategorie však najednou jel jeden jezdec sám, pak druhý, pak najednou vyrazili najednou tři jezdci — a mezi diváky zavládl zmatek. Nakonec se začali spouštět dolů všichni závodníci jeden po druhém a to už jsme z toho měli všichni guláš. Nakonec se ukázalo, že výpočetní technika zpracovávající pavouka z kvalifikace způsobila problém a čtyři jezdci, včetně Michala či Cedrica, byli vynecháni a tak se závod musel přeložit na sobotu dopoledne.

Jenže v pátek večer byla obrovská párty a tak někteří jezdci,včetně Briana Lopese, do sobotního závodu vůbec nenastoupili. Michal se v semi potkal s Andrew Neethlingem, jehož v první jízdě po velmi vyrovnaném boji porazil. V druhé jízdě po prohození tratí Michal hned od začátku vedl, takže jsme si již byli skoro jisti jeho postupem dál. Ale pak se najednou v předposlední zatáčce zapomněl a poté, co mu trošku podklouzlo přední kolo, jej Andrew dojel a cílovou pásku proťal jako první. Součet časů z obou jízd pak bohužel o pár setinek hovořil pro Andrewa a pro Michala závod skončil. Stejný osud potkal o jízdu dříve i Cedrica Graciu, jenž podlehl pozdějšímu vítězi — Gregu Minnaarovi. Ten ve finále porazil dalšího sjezdaře, Australana Sama Hilla a třetím byl Američan JD Swanguen, následovaný Andrew Neethlingem. Škoda, Michal mohl dobýt po bikercrossu i druhé finále. V cíli nám po závodě řekl, že i když ho už měl na lopatě, tak bohužel nemůže vinu svalovat na přední plášť, ale pouze na svou jezdeckou chybu.

Slopestyle

V sobotu večer se na patnáct tisíc diváků shromáždilo okolo trati Boneyard Slopestylu, aby přihlíželi nejatraktivnějšímu závodu sezóny. Shora pražilo sluníčko, trať byla suchá a organizátoři ji celkem slušně připravili, aby se na trati nepovalovaly volně ležící kameny a štěrk. Do poslední chvíle, než měl závod vypuknout, se jezdci snažili naskákat, co se dá a tak každou chvíli někdo skočil z poslední lávky, tzv. Jumbotronu, která byla přímo nad hlavní obrazovkou v cíli. Vloni jsme na této sedmimetrové překážce s třímetrovým gapem mezi odrazem a hranou dopadu viděli několik třistašedesátek a tailwhipů, takže jsme byli plni očekávání, co se chystá letos. Předchozí závody jako QuashQuai Challenge či Out of Bounds v Leogangu slibovaly velké kombo či double triky.

Trať letošního slopestylu nebyla o moc odlišná od té loňské, většina překážek z loňska zůstala na svých místech.

Startovalo se na žluté bedně s logem Mavic, následoval obří step down s nakopávákem, kde padaly backflipy jak na běžícím pásu, vysokou rychlost po zdárném dopadu zmírnil step up se třemi různě daleko umístěnými odrazy. Dále bylo možné si vybrat mezi Sram wallridem, nebo skočit na jeho vrchol a přes dřevěný step up se dostat na lávku ve tvaru písmene U, z níž bylo možné přeletět gap například backflipem.

Ve spodní části byl návěs z kamionu Giro Box, mohutný dirt se sedmimetrovým gapem, pak účko a konečně obří lávka jumbotron.

Do hlavního závodu se kromě již profláknutých jezdců probojovala i mladá krev - lokálové Brandon Semenuk a  Alex Pro, syn místního šéfa bikeparku Toma Prochazky Brandon se zapsal do podvědomí diváků snad největším indian airem či backflipem ze step downu a tailwhipem na dirtech, čímž dokonce porazil i loňské medailisty Camerona Zinka a Camerona McCaula. Tím si vybojoval třetí místo před Cam McCaulem a Paulem Basagoitiou, jenž neustál tailwhipa z jumbotronu a po dopadu ohnul přední kolo do pravého úhlu. Všichni jezdci v průběhu závodu předváděli své tradiční triky, které jsme už viděli, a pokud se někdo pokusil o něco většího, často skončil v kotrmelcích. Přesně to se stalo Kyle Straitovi, když chtěl z obřího step downu namotat double tailwhip. Na kolo se mu už nepodařilo vrátit a spadl vedle něj.

Andreu Lacondeguy měl našlápnuto na double backflip, a ve foam pitu jej před závodem odjížděl prakticky načisto. Bohužel, v boneyard parku zřejmě nenašel to správné místo, kde by se mu podařilo dvojité salto namotat, a tak sérií několika backflipů, tabletopů, třistašedesátek či supermanů se probojoval hodně vysoko. Ovšem na startu ještě byl Ben Boyko, místní jezdec, jenž v poslední době kraluje na vysokých dropech, kde motá jednu třistašedesátku za druhou. Jeho čistá jízda se skládala z no foot cancan ze step downu, tailwhipu přes step up, table airu z wallridu, 360 z Giro Boxu a obrovské 360 z Jumbotronu. Ben byl také jediným jezdcem, jenž dal tento trik v obou jízdách a pokaždé čistě. „dyť sem to říkal, že vyhraje Boyko“ prohlásil Michal Maroši, jenž sledoval slopestyle v řadách diváků. Boyko má styl a umí skočit čistě prakticky z jakéhokoli dropu.

Na večerní party jsme se bavili s Tomem Pro o příštím ročníku. Trať se jistě posune svou náročností mnohem dál, neboť by na jejím designu měli pracovat nejlepší jezdci planety. Ti totiž nejlépe vědí, jak si skoky a překážky postavit tak, aby byly co nejlepší pro předvedení těch nejlepších triků.

1. Ben Boyko
2. Andreu Lacondeguy
3. Brandon Semenuk
4. Cam McCaul
5. Paul Basagoitia

Text : Dušan Mihalečko, www.cykl.cz
Foto by : Blake Jorgenson, www.blakejorgenson.com
Oficiální web : www.crankworx.com