VIG Racing tým byl šéfem pochválen

Stejně jako se zpátky vrátí australský bumerang, vrátili se do sídla hlavního sponzora firmy Unicorn závodníci VIG Racing Teamu a s nimi i dva macatí krokodýli za celkové vítězství Ondřeje Fojtíka a prvenství v týmové soutěži v extrémním bikovém etapáku Crocodile Trophy 2008. V átriu pražského Danube Housu je za doprovodu famfár nadšeně přivítal šéf firmy Vladimír Kovář se zaměstnanci za zády.



Že naši elitní bikeři v Austrálii uspěli, dokládal i počet dorazivších novinářů na následné tiskové konferenci. Oproti tiskovce na začátku června jich dorazilo zhruba třikrát více a to včetně České televize a TV Nova. "Jo, bral jsem to jako výzvu a líbilo se mi to, věřil jsem Zdeňkovi, že tam chtějí vyhrát, ale že se vrátí s takovým úspěchem to jsem nečekal. " řekl Vladimír Kovář, generální ředitel Unicornu. "Mám rád obyčejný věci, mladý lidi a velký výkony," sdělil také.

Pak už si slovo vzal Zdeněk Kříž, který stojí za celou akcí, ze které se vyklubal sportovní příbeh. "Připravoval jsem to půl roku, nejintenzivnějš pak poslední měsíc, měsíc a půl. Řešil jsem pak takový jobovky, jako že Ivan nedostal tři dny před odletem vízum nebo že všichni účastníci Crocodile Trophy mají povolenou nadváhu 10 kg. Pak jsem dozvěděl, dozvěděl, že je to jen pro vybraný země a Česká republika mezi nima pochopitelně není. Takže jsem jednal s managementem China Airlines... a tak podobně. Ale stejně se nám potom podařilo vytvořit skvěle fungující tým lidí, kteří se zasloužili o ten úspěch," vyprávěl Zdeněk.

Nepopisoval ale jen Crocodile Trophy. Čtrnáct dnů před startem etapáku Zdeněk získal bronz v nejtěžší čtyřiadvacetihodinovce světa - Scott 24 hours MTB v Canbeře. "Jelo se to zčásti na okruhu, kde se jel v září svěťák XC a za rok se pojede mistrovství světa MTB, takže to bylo hodně technicky náročný. Šáhl jsem si tam na úplný dno, část závodu si ani nepamatuju, zkolaboval jsem....". V Danube Housu pak převzal kytici z klobásek a salámků, o kterých na druhé straně zeměkoule tolik básnil.

"Týmová strategie se tvořila ze dne na den. Nikdy jsme neřekli, kdo je lídr, čímž jsme udržovali v napětí soupeře. Nevěděli, koho si mají hlídat, " popisoval Zdeněk. Australský tým Meridy se také považoval za velkého favorita, měli kvalitní bikery, ale na český nástup nenašli odpověď. "Třeba Australany jsme tak zdeptali, že v podstatě psychicky odstoupili. Nebyli vůbec schopni závodit," vyprávěl potom Ondřej Fojtík, na kterého bylo soustředěno nejvíce pozornosti. Stejně tak i na velkého krokodýla - cenu pro vítěze a rovněž i od prachu a potu do červena zbarvené triko lídra etapáku.

"Po svých zkušenostech ze dvou předchozích startů jsem přesvědčenej, že bez takovýho zázemí se nedá vyhrát. Je to podobné silniční cyklistice, vyhráli jsme díky týmové taktice," uvedl Ondra a zmínil duležitost týmu a celkového zázemí, kdy jim například nikdy nedošla voda a to jak v etapě tak v kempu. Ostatní týmy tuto jinak tak běžnou věc podcenily a museli jet pro vodu někdy i desítky kilometrů.
"Ale neřekl bych, že tenhle rok to bylo jednoduchý. Naopak. Bylo nás tam hodně dobrých českých závodníků, takže jsme jeli nejrychlejší průměr historie." Příští rok už ale startovat nebude, nejen že chce zkusit i jiné závody, ale naštvali ho pořadatelé. "To je na dlouhý vyprávění, ale pořád po nás chtěli nesmyslný doplatky a neuznali mi ani slevu, protoze jsem platil poukazem, kterej jsem vyhrál minule. Myslim, že se k Rakušákům, Italům, Belgičanům chovají jinak...." ukončil povídání Ondra Fojtík.

A co krokodýli? Během závodu startovní pole překonávalo po brodech řeky, v nichž se pohybovali. Pořadatelé před nimi jezdce chránili, takže větší nebezpečí představovala jiná australská zvířata. Bikeři byli varováni především před hadem tajpanem, jehož jed usmrtí člověka během šesti minut. "Hadů jsme tam viděli hodně, i těch černohnědých, jak nám říkali, že vypadá ten tajpan. Nechce se vám zjišťovat, jestli to zrovna ten tajpan je," řekl Foja. Nejhorší pro něj bylo vydávat se do divočiny při nocování v kempech. "Když jste nemohli najít ve stanu čelovku nebo lampu a potřebovali jste v noci jít na záchod, tak to bylo nepříjemné."

Podobně to měli i ostatní. Nebezpečí bylo na každém kroku. "Jednou jsem nemohl najít čelovku, tak jsem vydržel s čůráním až do rána. Vždycky jsme si museli zkontrolovat boty a vůbec kam šlapeš. Každej den jsme se myli v jezírkách, protože jinej zdroj vody nebyl. Jestli tam nějakej krokodýl byl nebo ne těžko říct, nikomu se nic nestalo. S koupáním jsme si zahrávali i na pláži po poslední etapě. Jsou tam smrtelně jedovatý medůzy. V moři jsme nikoho jinýho neviděli, asi jsme měli štěstí. A taky nám to bylo v tu chvíli tak trochu jedno." líčil Tomáš Trunschka, který skončil celkově třetí a druhý v bodovací soutěži.

Závodníky teď čeká maraton po médiích a to nejen těch cyklistických, potažmo sportovních. Vítěz Ondřej Fojtík už včera snídal na Nově a v brzké době by se měl pokusit uvolnit se v horkém křesle Jana Krauze v České televizi.

Kompletní informace o tomto závodě včetně odkazů na články a fotogalerie ze všech etap najdete na naší speciální stránce Crocodile Trophy.