Dan Polman: Vypadal jsem hůř, než jsem se cítil

Je to přesně týden, co pětačtyřicetiletý Dan Polman dorazil do Paříže a vyfotil se na slavné Champs-Elysées s kolem nad hlavou. Tedy o tři dny dříve než profesionální peloton letošní Tour de France. Novopacký ultramaratonec zvládl celou trasu TdF 2025 i s přejezdy mezi všemi 21 etapami v neskutečném čase 19 dní a 7 hodin, celková porce km byla 6 013 kilometrů. Denně tedy urazil v průměru 311 kilometrů a překonal více než 4000 m převýšení! V tuto chvíli je Dan už doma a užívá si rodiny, kamarádů a také zájmu médií.

"Mám toho po návratu spoustu, v pondělí bylo velké přivítání od fanoušků doma v Nové Pace. Moc jsem toho nenaspal a mám teď kolem projektu ještě dost práce. Řeším sociální sítě, výstupy, plus mediální zájem, který mě samozřejmě těší. Ale není to tak, že bych se zastavil a užíval si nicnedělání. Spíš bych řekl, že místo regenerace jsem začal pracovat," říká Dan a i nám odpovídá na několik otázek přibližujících jeho šestitisícové putování. 

Dane nebyla Ultratour až moc velký sousto? Zvládnout tu porci km, počasí, točit videa… Nezlob se, ale v televizi jsi mi přišel vždy docela zrychtovanej :-)
Už jsem pár záznamů viděl a musím uznat, že se mi na to nekoukalo úplně dobře. Docela mě to překvapilo. Řekl bych, že jsem vypadal hůř, než jsem se cítil. Ale je pravda, že špatný počasí, které mě neustále provázelo, mě mnohokrát dostalo fakt na limit. Měl jsem péřovku, kterou jsem dal pod goráčovku, ale stejně jsem po několika hodinách v silném dešti a větru byl durch. Jednu z věcí, kterou jsem eliminoval před odjezdem, byly nepromokavé kalhoty. Ty mi chyběly hodně. 

A musím taky dát za pravdu, že jsem si naložil velký sousto s ohledem na to, že zdaleka jsem neřešil jen posun vpřed a šlapání do pedálů. Mnoho času jsem strávil natáčením videí, focením, tříděním a přípravou matriálu pro ČT a taky jsem nahrával na diktafon poznámky pro knihu. Do toho sociální sítě...  I když mi s nimi skvěle pomohla starší dcera, pořád mi zabraly hodně času. V tom se třeba liším od Lachlana, který na to vše měl kolem sebe dva obytňáky s lidmi, kteří to vše řešili. /Lachlan Morton jel v roce 2021 podobnou "Ultratour" jako Dan letos, viz https://alttour.ef.com/, pozn. redakce/.

Musím se přiznat, že dost věcí jsem řešil na mobilu i za jízdy, na což zrovna hrdej nejsem. A pak samozřejmě na ubytku. Takže jsem byl třeba v apartmánu a tam ještě dvě hoďky pracoval. Šlo to na úkor spánku. Za celý projekt jsem spal v průměru necelé 3 hodiny denně. 

 

 

 

View this post on Instagram

A post shared by Daniel Polman (@polman.daniel)

Máš za sebou už hodně projektů, jak dlouho jsi plánoval Ultratour?
Myšlenka, že bych objel nějakou z grand tours ultramaratónským stylem - ať už s doprovodem, nebo bez podpory - mě napadla někdy po Race Across America. Bylo to dřív, než jel svou Alt Tour Lachlan Morton. Vymyslel to tenkrát management jeho týmu. Nakonec tedy byl první a nijak mi to nevadilo. Přál jsem mu to, protože to je sympaťák, přesně týpek, který by něco takovýho měl zajet. A zajel to skvěle - TdF i s transfery. Já tou dobou měl mnoho jiných plánů, včetně etapáku Transiberian Extreme, který se nakonec nikdy neuskutečnil (2x covid, potom válka na Ukrajině). Ale myšlenky, že si jednou Tour de France včetně transferů zajedu, jsem se nevzdával. Mojí hlavní motivací nikdy nebylo "být první v historii". Letos to zase po letech vyšlo, že Tour vedla pouze na území Francie, nebyl žádný Grand depart ze vzdáleného zahraničí. Tak jsem zbystřil. A pak jsem zjistil, že bude horský dojezd na Mont Ventoux. A to tak trochu rozhodlo, protože na tenhle ikonický vrchol jsem vždycky toužil vyjet. Stejně tak jsem nikdy nebyl na legendárním Tourmaletu a sedlech v Centrálním masivu... Lákadel začalo být hodně. Neodolal jsem a pustil se do plánování Ultra Tour...

Teď už jsi doma a můžeš malinko hodnotit. Kam bys zařadil na svém žebříčku "pakáren" tuhle výzvu?
Těžko říct, složitě se to srovnává, ale tohle patří určitě mezi top tři nebo čtyři nejtěžší akce, které jsem dělal. Výraznou roli sehrálo počasí, které mi úplně nepřálo. Trápilo mě víceméně po celou dobu a z těch 19 dní na trase byly možná tři takové, že bylo počasí fajn na kolo. Jinak byly často velké bouřky, zima, déšť, nebo naopak zase brutální vedra. 

Doprovázely tě defekty, jak ses s nimi vypořádával?
Defekty mě bohužel provázely hodně. Nebylo to materiálem, jezdím osvědčený Tufa, ale smůlou. Najel jsem na střepy, pak taky nějaký ostrý kus kovu atd. Z bezdušáků jsem měl nakonec dušáky. Přední plášť jsem si pak nechal vyměnit v servisu a příběh zadního je jeden nejsilnějších z celé Ultra Tour. Kamarád mě chtěl překvapit na vršku sedla, ale já v třetině výjezdu měl další defekt. To už skončila veškerá má trpělivost s děravým pláštěm a dušemi uvnitř (stačilo, aby se do díry nacpal ostrý kamínek a byla v duši díra). Stopnul jsem si týpka s dodávkou, ať mě stáhne zpět do údolí, kde sice byly bike shopy, ale všechny zavřený. Ten kámoš pozoroval můj pohyb na trackeru a pochopil, že mám asi nějaký problém. Nakonec mi nabídl svůj zadní bezdušák i s mlíkem. Jeho žena přijela autem a nožní pumpou se nám ten plášť podařilo na moje kolo nahodit. Vrátil mě tak do hry a se svým nepojízdným kolem odjel autem. Ten plášť se mnou dojel až na Champs-Élysées. 

Jaká byla váha kola?
Já nikdy nic nevážím. Nějak mě ty gramy nezajímaj. Snažím se samozřejmě váhu tlačit co nejvíc dolů, ale negramařím. Kdybych si měl tipnout, tak po doplnění zásob jídla a pití jsem mohl vést tak 6 kg navíc.

Bídné počasí, defekty... nenapadlo tě, že to vzdáš? 
Ani jednou. To bych na tom musel být extrémně bídně, což se naštěstí nestalo. A ťukám na dřevo, že se to nestalo nikdy a zatím jsem vše dojel. Ale mnohokrát jsem si uvědomil, že konec může přijít záhy. Z kombinace velké zátěže a chladného počasí jsem měl pěkně jetý achilovky, zvlášť ta pravá se pomalu zapalovala a tušil jsem průšvih. Nakonec se vše v dobré obrátilo a nějak mě  to přešlo. Taky občas člověk narazil na idioty na silnicích a ještě větší na cyklostezkách. Elektrifikovaní koloběžkáři mi fakt naháněli hrůzu. Těsné průjezdy v obrovské rychlosti... To stačí málo a je po všem. Ale na vzdávání nebylo pomyšlení ani v okamžicích, kdy jsem podchlazený v totální křeči nebyl skoro schopný ani řídit kolo, jak jsem se klepal. To jsem si spíš nadával do debilů i něčeho mnohem horšího a kladl si otázku, do čeho jsem se to zase pustil...

Ohlasy lidí asi byly velké díky České televizi...
Ohlas lidí byl v rámci České republiky velký, v zahraničí se o tom asi neví, nějak jsem to ani neřešil. Samozřejmě největší světlo na Ultra Tour vrhala Česká televize. Tomáš Jílek načítal audioverzi mé poslední knihy "Rychlejší než vítěz" a přes ni jsme se zkontaktovali. Když jsem mu nastínil mé záměry na křtu knihy v pražském Domestique bistru, hned se toho chytl a začal se o projekt zajímat. Ostatně seděl jsi s námi tenkrát u jednoho stolu, takže jsi byl u zrodu této spolupráce. Jenomže pak přišel zádrhel. ČT neměla koupená práva na TdF a dlouho to vypadalo, že se vysílat ani nebude. Zamrzelo by to, ale do projektu bych šel i tak. Zpětně vidím, jak velká škoda by to byla, kdyby to fakt nedopadlo. Práva koupili doslova za pět dvanáct... :-)

Tvá Ultra Tour měla i dobročinnou sbírku, můžeš ji přiblížit?
Díky této publicitě se dařilo a stále daří dobročinné sbírce, která stále běží. Celková suma překročila již 350 tis. Kč. a výnos půjde na tři projekty: Pomozte dětem, Hospic Duha v Hořicích a ve Vrchlabí a Domeček plný koleček. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se přidali nebo ještě přidají, aby pomohli lidem, kteří si to zaslouží. Projekt Ultra Tour tak kromě silných příběhů a sportovního výkonu přinese i něco mnohem užitečnějšího.