Dubaj. Super bikování ve stínu luxusu

Co si představíte, když se řekne Dubaj nebo Spojené Arabské Emiráty? Vsadím se, že by to byl luxus, vedro, ropa, nejdražší hotely, lyžování v obchoďáku, nafouklá bublina - levné nákupy, nejvyšší budova světa, drahé káry a možná další nej, plynoucí z neuvěřitelného bohatství země na Arabském poloostrově. 

Dá se předpokládat, že do Emirátů se většina návštěvníků vypravuje kvůli příjemnému klimatu, které v zemi panuje zejména na podzim a na jaře. Teplé moře, nepřeberné množství resortů, aquaparky a jiné zábavní parky, bezpečnost a pak již zmiňovaný luxus, který je v zemi relativně dostupný, který se dá i obdivovat jen tak s prázdnou kapsou, to všechno jsou hlavní důvody, proč se Emiráty navštívují. Tato země s rozlohou jen o málo větší než Česko, nabízí i vyžití pro dobrodružnější povahy. Nepočítáme-li nejrůznější blázniviny nabízené zábavními parky, asi tou nejznámější je jízda terénními auty v poušti, tzv. desert safari. Pokud byste chtěli něco takového absolvovat, určitě doporučujeme vyguglit si nabídky, kterých je opravdu hodně, nemusíte hned skočit po prvním letáku v hotelu. Do pouště jezdí i party kamarádů - expatů, kterých je zejména v Dubaji na tisíce - kteří by mohli být ochotni vás vzít s sebou, pak je zážitek rozhodně intenzivnější.

Domací revír je v místě zvaném Showka, podle místní vesnice, která se nachází asi 70 km od Dubaje na úpatí pásu kopců protínajících UAE ze severu k jihu. Jde o síť trailů vybudouvanou bikery pro bikery, živelně, na základě existujících pěšin a zvířecích stezek. Pro nás, bikery žijící v Dubaji, je to taková naše Točná. Celková délka trailů je okolo 70-80 km, nazval bych to "technické XCčko".... Jan Berný, Dubaj

Severní a východní část Spojených Arabských Emirátů je hornatější, pro povahy našeho ražení tedy zajímavější. Kromě již zmíněných safari autem či na čtyřkolce, jsou zde možnosti pěších treků s koupáním a kayakingu v azurových opuštěných zálivech, je tady pochopitelně i možnost vyžití na horském kole. 

A nás překvapilo jak skvělé! Dubaj sama o sobě mnoho terénů nanabídne, cyklistů je tam však hodně. Tlak expatů, ale už i mnohých domorodců, vyznávající zdravý životní styl, donutil vybudovat pár minut jízdy autem za velkoměsto celkem rozmanitou síť cyklostezek protínající písečné pláně. Za traily pro horská kola musíte autem jet ještě o trochu dál. Nejlepší terény pak nabízí hornatá oblast na hranicích s Ománem, městečko Shawka a Hatta.

Hatta a jeho traily...

Campování na plážích v okolí Fujairah má něco do sebe...

Opustit luxusní resort a spojit výpravu za bikováním s přenocováním a grilováním v poušti je potom něco jako buchtičky se šodó omáčkou ve školní jídelně. Všichni se na to těšili a všichni to milovali. Rozbíjelo to stereotyp. Pravda, ty doby jsou už asi (doufám) pryč :-). Za bikováním v Dubaji, resp. v Emirátech je zkrátka nutné mít auto a dopravit se do hor. Buď do Showky nebo do Hatty. My si vybrali druhou možnot.

A za tu je nutno poděkovat Andymu. Andy pochází z Velké Británie, ale už téměř dvacet let žije a pracuje v Dubaji a právě on stojí za zrodem trailů v Hattě. Andy mi zajistil kolo, jezdil jsem na starším modelu Stumpjumpera patřícím jednomu z místních velmi důležitých mužů, zodpovědných za vznik centra. Takže díky i tobě Mohammed Khalifa Salem Khalifa Alkaabi!

"S Mohammedem a dalšíma jsme jezdili v Showce, sem tam jsme vykopali nějaký trail, ale více méně to bylo ilegální. Pak přišel s tím, že má možnost využít část pozemků v Hattě a tak jsme vytvořili plán, který nám byl vlatníky a vládou schválen," vyprávěl mi ve stínu Andy. Seděli jsme pod stříškou jednoho z několika "kůlniček" určených pro bikery v nevelkém zázemí Hatta MTB Trail Centre. "Může se tady spát, můžeš si tady něco ogrilovat. Dole pak vzniká větší zázemí s kavárnou, obchodem, servisem a sociálkama, ukazoval mi Andy na druhou stranu údolíčka přes vyschlé koryto řeky na rostoucí budovu. Asi celá oblast ztratí trochu na svém kouzlu, ale rozhodně přispěje k rozvoji MTB v tomto regionu.

Andy na svém Orange měl traily pěkně najeté...

Typický shelter...

"Dnes tu máme už přes 50 kilometrů trailů, ve čtyřech obtížnostech. Se stavbou jsme začali před dvěma lety, zpočátku to bylo těžké, protože parta najatých dělníků z Pákistánu moc nechápala, co po nich vlastně chci.... Ale už se to naučili a práce jde rychle od ruky," líčil mi Andy spolupráci s levnou pracovní silou, k dispozici má na 40 lidí! Tak to aby neodsýpalo...

Traily jsou specifické jednak v povrchu, který je převážně kamenitý a jednak v počasí. To je zase převážně horké. Já jsem s Andym objel dva traily a musím smeknout. Opravdu jsem nečekal tolik zábavy a adrenalinu. Některé pasáže jsou zpevněné betonem, někde je lávka nebo dřevěná klopenka. Nejlehčí zelené traily jsou široké cesty, které by zvládl každý, modré jsou užší a mají větší převýšení, červené jsou pak už technické a černé - kterých je nejmíň - jsou sem tam pěkně na srdíčko. Rozhodně je vidět, že Andy přemýšlel a i když si z Británie nepřivezl žádné zkušenosti se stavbou trailů, v Hattě vystavěl velmi slušné centrum. Přirovnat ho k nějakému z našich českých center se dá jen těžko. Pro našince exotické svým povrchem, naprostou absencí stromů - až na pár akátovníků s ostrými trny. 

Na začátku listopadu v 11 hodin dopoledne ukazoval teploměr 32 stupňů. V údolích, kde nefouká, je vedro nepříjemné, ale ve vyšších místech příjemně fouká a chladí. Často jsme s Andym zastavovali a on vyprávěl. Nejen o stavbě trailů, o závodění v Emirátech nebo třeba o tom, že ho překvapuje velké množství bikerů ze Singapuru, kteří jezdí bikovat.  

V Hattě jsou pak dvě přehrady a voda je v nich celoročně. Vodní hladina sevřená načervenalými horami nabízí další vyžití, třeba kajaky a pěší tůry kolem vody.