Moje životní dobrodružství se Sport Arsenalem. Od dětských výprav až na Balkán

18. 08. 2026
Jakub Jirků
Doplňky
Foto: vlastní archiv

Žádná jiná značka nedoprovází můj cyklistický život tak dlouho jako Sport Arsenal... Náš externí spolupracovník vzpomíná na cykloputování s dědou i na to, proč se po letech vrátil k brašnám Sport Arsenal. Brašny pro jeho poslední cesty poskytla autorovi společnost Sport Arsenal...

Bylo mi sedm a Česko jsem brázdil na Authorovi na 24“ kolech. Jedny prázdniny přišel můj děda se skvělým nápadem, že na naše horáky připevníme nosiče a vyrazíme na cykloputování. Hezky natěžko se stanem.

I když natěžko... Dědův seznam byl minimalistický: mejdlíčko, ručníček, větrovečka... Zkrátka jsme váhou šetřili. Když to šlo, spali jsme pod širákem. Při horším počasí jsme postavili stan s jednou tyčkou s příznačným názvem Nano. Naše bagáž včetně vařiče se s přehledem vešla do 10 kilo na osobu.

A pak to přišlo. První prázdniny Lužické hory a východ Krušných hor. Další rok jsme pokračovali do Českého lesa, kde dodnes vzpomínám na signálku, což je cesta, která lemovala železnou oponu a nebere ohledy na nastoupané metry. Ročník se Šumavou a Novohradskými horami přinesl asi nejatraktivnější trasu. Naopak další rok po České Kanadě a jižní Moravě jsme si vyzkoušeli poctivá horka. Bavil mě i další rok v Beskydech a také poslední ročník tohoto „projektu“ skrz Jeseníky, Orlické hory a kolem Krkonoš. Cestu kolem hranice jsem zdolal úspěšně před pomyslným koncem základní školy.

Vybírali jsme cyklotrasy, které by dnes skvěle seděly na gravel. Vždy jsem listoval v cykloatlasu Česka a vzpomínal, co jsem kde zažil a co mě další dny čeká. Projeli jsme natěžko i jiné cyklotrasy, ale cesty kolem hranice mi vždy přišly nejzajímavější, protože vedly skrz hory a občas jsme nakoukli k sousedům.

A skoro po všechny cesty nás doprovázely odnímatelné brašny od Sport Arsenalu. „Vybíral jsem takové, co se dají odnímat, abychom neměli brašny jako jeden obrovský celek, ale mohli si je libovolně skládat,“ vysvětlil mi děda, když jsme hledali fotky z cest. Tehdy jsme brázdili hlavně Česko s brašnami Art. 508. Byť jsem zmatkař, mohl jsem si v nich vytvořit nějaký systém a věci zbytečně nehledat.

O této značce jsem věděl už z knih dua Kovaříková–Jon, kteří s ní objeli svět. V osmi letech jsem ani neuvažoval, že existuje lepší značka těchto brašen. Cykloputování pro mě bylo vždy spojeno s výrobcem z Lysé nad Labem.

A tak když jsem se rozhodl po skoro 15 letech trochu oprášit koncept cykloputování, sáhnul jsem znovu po ní. Tentokrát žádný nosič, ale těžkotonážní podsedlová brašna Art. 613. Umístil jsem ji na pár let starou závodní silničku. Jejích 15 litrů mi stačilo na cestu z Řecka do Záhřebu, protože jsem spal v „bílém“ (rozuměj v penzionech a hotelech).

Trasu jsem si zvolil záměrně. Přes Balkán se dá jet pořád přes hory. Cesta dobře utíká, protože se mění kultura i příroda a cesty druhých tříd jsou podobné jako v Česku. Je to zábavná trasa. Navíc jsem se tam vždy levně a nutno říct, že i dost chutně najedl a pohodlně vyspal. Města nejsou od sebe daleko (v podstatě vždy přes kopec), a tak jsem si mohl dobře volit, na kolik kilometrů se v daný den cítím. Díky cestování nalehko jsem mohl jet podobně rychle jako při běžném tréninku a trasu polykat po 200 kilometrech, aniž bych extrémně spěchal.

Ano, brašna Art. 613 možná není dokonalá a úplně nejlehčí na trhu. Ráno vždycky trochu bojuju, když protahuju pásky pod sedlem. Při jízdě je někdy třeba ji dotáhnout, aby se za sedlem nekývala jak liščí ohon. Na to, že jde o podsedlovou brašnu, má ale parádní kapacitu a materiál skutečně nepromokne. A také je o dost levnější než konkurence. Pro občasné rozptýlení je to skvělý produkt.

Naopak brašna na řídítka Art. 610 mi přinesla vyložený komfort hlavně díky tomu, že ji není třeba sundávat. Na tříetapové putování kolem polského Baltu s přítelkyní jsem zatím vzal jen tu menší část. Zbytek bagáže jsme si každý vezli v zadní brašně 613. V pohodě nám to stačilo na tři dny. Jen je třeba myslet na to, že mezi skutečně závodní úzká řídítka by se tato brašna nemusela vejít.

Leckdo varuje, že brašny mohou poškrábat lak vašeho mazlíka. Přiznám se, že rozhodně nedělám maximum, abych své kolo chránil, nejsem na to dost pečlivý. Na druhou stranu Sport Arsenal vám k brašně dodá různé podložky na řídítka, díky nimž uchráníte i cenné kolo. Ty samozřejmě používám. Zatím jsem tak všechny cesty absolvoval bez oděrek a odvezl si z nich spoustu parádních zážitků.

Tahle značka sedí mému naturelu přestože cílí na výletníky a ne na závodníky. Ale vše se dá pěkně pospojovat. Proč ne. Líbí se mi, že je praktická a nevyhledává extrémní řešení za každou cenu, díky čemuž brašny něco vydrží.