Etapáky by mi mohly sedět, říká Rauchfuss po návratu z JAR

Tečku za svou úspěšnou sezonou 2017 učinil Marek Rauchfuss v Jihoafrické republice. A povedenou, na závěr sezony si s Jiřím Křivánkem naložil sedmidenní etapák Cape Pioneer, v němž celkově skončili čtvrtí. Sedmadvacetiletý biker z Hlinska se vrátil nadšený, etapáky se zdají býti jeho parketou.

"Další sezona je u konce a byla to už čtvrtá v týmu Kellys Bikeranch Team! Odstartoval jsem v dubnu v Chorvatsku a ukončil jsem krásným etapákem v Africe. Za tu dobu jsem byl 50x na startu buď maratonu, cross country, endura nebo etapáku. Téměř každý závod se povedl, tenhle rok byl pro mě asi nejvydařenější," říká Ráfek. 

Momentum Health Cape Pioneer Trek, jak zní oficiální název 9. ročníku etapového závodu UCI kategorie S2 na sedm dnů, měřil celkem 553 km, převýšení činilo 11.420 m a na start nastoupili závodníci z 19 zemí světa.

"Pravda, nemám zatím moc s čím srovnávat, ale i podle hodnocení ostatních kluků to byl dobrej závod. Organizátoři mysleli na všechno, neskutečně zajištěný. Jsem s tím závodem maximálně spokojenej. Není to tak náročný, jako třeba Epic nebo Brasil Ride, ale ono hodně záleží, jak si to uděláš, tak těžký to máš. Jel jsem jenom 4Islands, to bylo oproti tomu lehoučký," popisuje Mára závod, na nějž ho vyzval Jiří Křivánek, loňský vítěz kategorie Solo. 

"Už v létě mi Jirka říkal, že je tam pozvanej, takže v červenci jsem se rozhodl, že to bude můj závěr sezony a hlavně si vyzkouším delší etapák." A co zkouškou zjistil? Že je to jeho parketa a více než pravděpodobně jsme vítěze Českého poháru XCM v etapovém závodě neviděli  naposledy. "Já se cítil každej den dobře, takže pro mě to bylo všechno v pohodě, neměl jsem krizi, nic. Všechno mi sedlo, Jirka se trápil. Byla trochu škoda, že byl nachcípanej a ještě ho ke konci chytly žaludeční problémy. Takže já jel v pohodě, nechci říkat, že bych je tam obložil, ale když jsem chtěl, tak jsem jim odjel. Závod se odvíjí od slabšího, je to závod dvojic. Chytlo mě to, myslím, že by mi to mohlo sedět, měl jsem parádní pocity."  

Sedmidenní podnik vyhrála favorizovaná domácí dvojice Matthew Beers a čerstvý vicemistr světa XCO U23 Alan Hatherly (Spur RedE) před dalšími Jihoafrčany Nico Bell / Gawie Combrinck (NAD Pro Racing). Mára s Jirkou ztratili necelou tři čtvrtě hodinu.  V závodě žen to byl velmi těsný souboj, nakonec dva první páry dělila pouhá minuta čtyřicet. Vyhrála Ariane Lüthi (SUI) s Amy McDougall (RSA) před favorizovaným duem Sabine Spitz (GER) s Robyn de Groot.

Vítězná dvojice Alan Hatherly (vlevo) a Matthew Beers

Nejlepší ženy Ariane Lüthi (vpravo) s Amy McDougall

"Chtěli jsme bojovat o bednu, což jsme celou dobu dělali. Ale nakonec jsme se na ni nedostali, jen v úvodní etapě jsme skončili třetí. I tak jsme spokojení," přiznává Mára, který si z Afriky přivezl hodně pozitivních zážitků.

"Letěli jsme skoro týden předem. Projeli jsme si pobřeží, chtěli jsme jít na žraloky, ale nevyšlo nám to, pohybovali jsme se společně s klukama Radimem Novotným a Romanem Širokým, který jeli v Masters. V závodě to všechno měli vychytaný moc. Celou dobu nás sledovala helikoptéra, drony, 4 motorky a 4 čtyřkolky. Každej start byl neutrální, jelo se pár kiláků městem, doprovázely nás dvě tři policejní auta. Trasy byly lehčí, než je asi Epic, většinou se jelo po cestách. Jen jedna etapa - časovka na 30 km vedla ze 70 % na trailech, ale ty stály za to. Jinak to nebylo extra těžký, co se týká techniky. Jednou byl dojezd v 1500 m.n.m. - skoro hodinový stoupání, to byla královská etapa, na hranici národního parku, to bylo moc krásný. Stejně jako na Epicu si všechno v závodě musíš řešit sám. Vezli jsme komplet vybavení na defekty, bylo tam strašně trnů, po etapě to taháš z plášťů. Z čela jsme byli ale jedni z mála, kdo řešil defekt jen jednou. Jirka rozříznul celej plášť o sklo a já o trn. Počasí bylo jako na houpačce, začátek hodně chladnej, přes noc dost zima, ráno 8 stupňů, přes den se oteplovalo, ale bylo maximálně tak 17, foukal strašně studenej vítr. Poslední tři dny už ale bylo fajn a opalovali jsme se," líčí Ráfek závod, který má pod svou organizační taktovkou společnost Dryland, pořádající celkem 8 závodů napříč Jihoafrickou republikou, například i známý Tankwa Trek nebo nedávno skončený Lesotho Sky.

Zatímco se Ráfek bavil...

Jirka se spíš trápil...

"Startovné je 60.000 Kč na dvojici, podle mýho by se člověk mohl vejít do 60.000 Kč na hlavu i s letenkou, když jedeš low budget a spíš ve stanu jako my. Vydělat se tady ale moc nedá, kromě vítěze. Řídí se to UCI regulema, takže toho moc není, po zdanění nám zbyly asi tři tisícovky. Je to o dost komornější akce, startovalo jen 300 lidí. Ale mně se to líbilo, vznikla tam výborná parta... každý se s tebou baví, závodníci, organizátoři, kuchaři... zjišťují, co by bylo ke zlepšení, hodně osobní rovina. Catering byl neskutečně vychytanej, celej den máš možnost jídla a pití. Ovoce, zelenina, snídaně, oběd, večeře. Pštrosa grilovanýho nebo dušenýho... byl jsem z toho pěkně vyplesklej," vypráví Mára a přidává i největší zážitky: "Helikoptéra jak lítala nízko, plašila zvířata, takže několikrát se stalo, že přebíhaly přes cestu zebry, žirafy, pštrosi nebo paviáni... to bylo zajímavý, to se ti doma prostě nestane..."

Marek byl jeden z mála z čela výsledkové listiny, ne-li jediný, kdo jel na pevňáku. "Ono asi nebylo co řešit, na tento typ tratí byl Kellys Stage ideální. Jirka jel fulla FRM Anakin."

Více fotografií

Nyní se Ráfek chystá odpočívat, a to hlavně od kola. "Byl to letos poslední závod. Hotovo. Možná si dám ještě nějaký běžecký závody nebo nějakýho gladiátora, abych se nenudil. Chodím do fitka a běhat, tak si myslím, že by mi to mohlo jít.... :-)"

Plánovat na příští sezonu se zatím neodvažuje. Je brzy. Jisté je, že by rád nastoupil do zahraničních etapáků. "Je jich po světě strašně moc. Uvidíme, všechno se bude odvíjet od finančních možností. Epic to asi nebude... ale třeba Brasil Ride, Pioneer na Zélandu nebo nějakej jinej   závod v Jižní Africe."

Výsledky Momentum Health Cape Pioneer Trek 2017