Frantovo zmrtvýchvstání

Můj optimismus na konci minulého týdne byl předčasný. Celodenní horečky sice přešly, ale teploty okolo 37°C mě pronásledovaly až do středy. Vypadalo to pořád stejně. Ráno jsem se budil s pocitem, že už je mi prakticky dobře a že si rovnou můžu sednout na kolo. Okolo desáté už jsem začínal tušit, že asi ještě ne a v poledne jsem byl chodící mrtvola. Večer jsem sice hypnotizoval teploměr, ale pod červeným polem se rtuť nikdy nezastavila. Nejzajímavější bylo, že nejvíc unavený jsem byl ve čtvrtek, kdy už jsem žádnou teplotu neměl. Od toho večera už se mi přece jen vegetovalo čím dál líp, takže jsem pomalu uvěřil, že se ještě někdy na kolo posadím. Jen ten kašel se mě pořád jenom drží, ale i ten už je skoro pryč. Jen ten doktor mi štve. Představte si, že mě chce pustit na kolo až ve středu! Skoro dva týdny bez tréninku! To je sezóna v háji!

Komentář

Vystihnout pravou chvíli návratu k plnému tréninku je zásadní a kruciální rozhodnutí. Frantovy obavy jsou tady na místě, jenže v obráceném gardu. Sezónu si docela bezpečně pokazíte, pokud začnete trénovat příliš brzo. Tělo se nedokáže vyrovnat se dvěma stresy najednou. Udělá sice, co po něm chcete, ale bez žádoucího výkonnostního zisku. Navíc ve vás zůstane nemoc jakoby „doutnat“ - imunita se nevrátí do klidového stavu a vrata pro virózu zůstanou otevřená. Typickými známkami nedoléčené virózy jsou kromě občasných teplot okolo 37° zvýšená tepovka. Při jinak běžné vytrvalostní zátěži se pohybuje okolo aerobního prahu a ráno zůstává zvýšená klidová. Kupodivu se zpočátku jinak vůbec nemusíte cítit ani unavení, ani nemocní.

Jaká jsou tedy kritéria pro návrat do tréninkového procesu? Jednak je to časový odstup od poslední teploty. Obvykle se používá mnemotechnická poučka „kolik dní teploty, tolik dní bez tréninku“, přičemž za teplotu se považuje všechno od 37° výš, byť jen večer. Důrazně nedoporučuji tuhle dobu krátit víc jak o den. Pokud tedy měl Franta teplotu sedm dní, sedmý den bez teploty ho pustím na kolo. V klidu by také měla vymizet většina „velkých“ příznaků – bolesti hlavy, kloubů, svalů apod. Jakž takž povolená je jen slabá rýma, nesmí vás ale pronásledovat salvy kýchání – to by znamenalo, že na nosní sliznici je ještě infekce aktivní a při zátěži se může kdykoliv rozšířit. Ranní klidové TF by se měly vrátit zhruba na úroveň před nemocí, maximálně o jeden až dva tepy výš. Je zajímavé, že jednotlivé dekády tady zřejmě působí jako ostrá hranice – pokud mám normálně 45-48, 49 ještě jde, ale 50 dva dny po sobě není dobře.

První dva dny zátěže by měly působit jako průzkum bojem. Jednotky by měly být velmi krátké a v nízké intenzitě, za chladu a špatného počasí spíš doma. Bedlivě při tom pozorujte „co na to tělo“. Jestliže se každých pět minut rozkašlete až k udušení, večer vám vyskočí teplota nebo budete mít ráno klidovku o dvacet tepů vyšší, není čas na hrdinství a je nezbytné s tréninkem den či dva počkat. Pokud bude po prvních dvou či třech dnech tréninku doma všechno v rámci alespoň širšího normálu, můžete vyzkoušet lehkou zátěž venku v běžné vytrvalostní intenzitě. Celá doba návratu do kolejí původního plánu trvá obvykle 5-7 dní.

Rozhodně si nepřipouštějte nějaké trudné myšlenky na zkaženou sezónu. Především není pokles trénovanosti za dva týdny nijak dramatický a mimo závodní sezónu se během dalších dvou týdnů zcela rozplyne. Za druhé viróza potká bezpečně také 90% vašich soupeřů. V horším (horším pro vás) případě zvládnou návrat do tréninku stejně dobře jako vy a pak jste nastejno. A ty, které chřipková ruleta letos minula, pořád ještě nemají vyhráno. Možná právě proto, že trénovali celou zimu bez přerušení způsobí, že se na jaře záhy přetrénují... ;-).

Ondra Vojtěchovský, www.cyklotrenink.com