František choří

Tak jsem zas na chvíli, tedy doufám, že na chvíli, dotrénoval. Všechno se vyvíjelo tak pěkně, poslední čtyřhodinové běžky jsem dotáhl do vítězného konce, před sebou nadějný odpočinkový týden. V úterý jsem si sice ještě lízal rány, ale ve středu už jsem byl docela čilý a začínalo mi vadit, že je tréninku tak málo. No noc, povídám, udělám si aspoň strejčka v práci, tu hodinu na válcích nějak stihnu. Domů jsem dorazil v sedm v půl osmý sedl na válce, pravá domácí pohoda. Až na to, že holka okolo mě celou tu dobu rozprašovala viry, které si s kamarádkama povyměnovala ve školce. Někdy mi připadá, že je ty šklebani pěstujou místo králíků...

Druhý den se už o mě sice pokoušel měňák (podle O. Neffa první stádium choroby - „mě ňák nejni dobře“), ale usoudil jsem, že je to převlečená lenost a úpadek morálky a že to chce bazén a páru. Asi chtělo, protože cestou domů už mě pálila kůže na zádech a hlava třeštila jako střep. Teploměr doma ukázal 38,4° C a do půlnoci se ještě vyšplhal na poctivých 39,0° C. Dva dny jsem se v posteli griloval ve vlastním potu a jediná zajímavá věc byly sny, které byly v horečkové špičce opravdu barvité. Už jste například stavěli celou noc hrad z peřin?

Dneska je mi celkem obstojně, teplota spadla na únosných 37,2° C, ale na trénink to není – bořád mám rýbu jak brase a nabíc jseb začal trochu pokašlávat. Takže tu teď ležím a dumám, kde se stala chybička a kdy zase začnu trénovat.

Komentář

Viróza hlavně v prosinci, lednu a únoru číhá za každým rohem. Brány jí umí otevřít několik faktorů. Především je to inverze, zejména je li doprovázená teplotami okolo nuly. Přechlazená vodní pára spolu s mikroskopickými částečkami prachu dokáže z větší části ochromit přirozenou obranyschopnost sliznic dýchacích cest a ještě k tomu slouží pro viry jako výsadkové čluny. Obranyschopnost snižuje i fyzická a psychická únava, prochladnutí nebo prudký výkyv tepla. Když se k tomu přidají nějací zaručení doručovatelé kapánek, ať už v podobě malých dětí s nezralou imunitou a velmi těsnými společenskými kontakty se sobě podobnými, rozprašovači v dopravních prostředcích a podobně, je nákaza skoro jistá.

Pokud se dokážete dostatečně dobře pozorovat (a proděláte dostatek viróz;-), objevíte záhy typické události, které u vás odstartují nemoc se železnou pravděpodobností. V mém případě je to například prudké hnutí mysli (obvykle v zaměstnání), ale ještě častěji vlhké prochladnutí nohou – jednoduše vlhké ponožky, které nejčastěji souvisí s courání v městské sněhové prosolené břečce (tomu bych rozuměl), ale skoro stejně často i s jízdou v autě v zimě (tomu už rozumím méně). Možná u sebe vystopujete něco podobného – prochladnutí hlavy (bez čepice), krku, klimatizaci apod.

Únava fyzická se projevuje trochu jinak, než bychom čekali. Sportovec málokdy onemocní přímo v období nejvyšší zátěže. Zřejmě ho v té době chrání stresové mechanismy, vybičované do maxima, tělo je na „válečné stezce“. Nejnebezpečnější je fáze snížení zátěže, ve které se organismus soustředí na regeneraci a superkompenzační mechanismy a jeho ostražitost k zevnímu prostředí povolí.

Bohužel neexistují žádné testy ani příznaky, které by nám umožnily předpovídat blížící se „díru“ v imunitě, abychom mohli upravit trénink nebo zvolit nějaká jiná ochranná opatření (přestat chodit do práce? :-). Rizika můžeme pouze předpokládat například v době snížení zátěže (to platí i pro ladění formy v sezóně!) nebo podle předpovědi počasí. Nejtěžší se ale ukazuje rozhodování o dvou základních okamžicích nemoci – kdy už jsem nemocný a musím trénink modifikovat nebo zrušit, a když už jsem zdravý a mohu tedy uvažovat o návratu „do procesu“.

Máme dvě základní skupiny příznaků, které musíme posoudit. První a při přiměřené soudnosti sportovce paradoxně spolehlivější jsou pocity neboli příznaky subjektivní. Mě se osvědčilo rozdělení, které jsem kdysi našel v nějakém kulturistickém časopise, a sice „po krk“ a pod krkem“. Do příznaků „po krk“ patří rýma, pobolívání v krku nebo nosohltanu, lehká bolest hlavy apod. „Pod krkem“ je především kašel, celková bolest svalů a hlavně jakákoliv teplota (protože i teplota a horečka má svůj pocit a asi jí poznáte i bez měření). Při příznacích po krk ještě mohu s výrazně sníženou intenzitou a za vhodných klimatických podmínek trochu trénovat – mohu jít do posilovny, na vycházku (mráz nevadí, vadí vlhká zima inverze a vítr), na trenažer nebo válce, ale jen v kompenzačním pásmu. Příznaky „pod krkem“ znamenají absolutní stop.

Příznaky objektivní čili měřitelné jsou, nepočítáme li laboratorní vyšetření, dva – tělesná teplota a klidová tepová frekvence. S teplotou je to jednodušší. Jakákoliv naměřená teplota vyšší než 37°C znamená zákaz tréninku na nejbližších 24 hodin. Proč na 24 hodin? Pokud máte do 38°C, máte ještě určitou naději, že se s nemocí tělo vyrovná „bez boje“. Jestliže druhý den ve stejnou dobu nenaměříte víc než 36,9°C, a i jinak se budete cítit dobře, můžete zkusit lehce potrénovat.

Klidová TF je parametr ošidný a víceméně pomocný. Především si jí musíte každý den ráno, nejlépe za stejných podmínek, měřit. A takové nadšení pro věc projevuje málokdo. Druhá ošidnost tkví v tom, že zvlášť v období nižší celkové vytrvalostní zátěže (pro cyklistu bohužel právě v zimě) klidová TF u mnoha závodníků velmi kolísá a je ještě navíc výrazně citlivá na jakékoliv emoce. Stačí trochu zaspat a nebo si jen vzpomenout na nepříjemnost, která nás čeká a nebo kterou jsme včera prožili a tepovka je někde úplně jinde. Jako varující bych tedy vnímal tep o 5-7 vyšší, než je obvyklý rozptyl v daném období. K tomu musím přihlédnout k subjektivním pocitům. Kupříkladu je li moje normální ranní TF mezi 42-48, v práci mě nečeká pohovor se šéfem a nepohádal li jsem se včera s manželkou, je TF 57 varující a měl bych se zamyslet, jestli se náhodou standardní zimní rýmička nemění v zánět dutin.

Tak a teď necháme Františka v klidu stonat a za týden si povíme něco o tom kdy a jak ho uvést zpět do provozu.

Ondra Vojtěchovský, www.cyklotrenink.com