Gaspi dál brousí svahy Sicílie, tentokrát vyrazil na Valanghi

 
Rozsáhlá oblast  freeridových lajn se rozkládá v oblasti pod sicilskými městečky Biancavilla a Paterno, kde za druhé světové války probíhaly líté boje. Několik měsíců zde proti sobě stály armády wehrmachtu a společných sborů USA a Skotska.

Stopy válečných běsů jsou zde dodnes patrné. Při pohledu na zem najdete kulky nebo šrapnely, které se po vydatnějších deštích vyplavují v erozních stěnách okolních kopců.

Již potřetí v rozmezí čtyř posledních let se motáme po úzkých prašných cestách k nejlepším místům a prudkým lajnám tohoto freeridového ráje. 

Cestou potkáváme lokálního guru v sicilském stylu “Ferrari Fiat Ritmo” a průkopníka této freeridové lokality Andrea Motta, který nevěří vlastním očím, že nás opět vidí, a udílí nám pár tipů, kde najít další spoty. 

Každý freerider si tady připadá jako v hračkárně - neví, na jakou stěnu má skočit dřív. Ani za týden není možné celou oblast probádat a otisknout stopy pneumatik na všech svazích. 

Na jednom z nich Gaspi okouší průraznost válečných střel, když mu při prudkém sjezdu prošla zadní pneumatikou kulka vypálená před téměř osmdesáti lety. Před pár lety v místních stráních našli dokonce i nevybuchlý granát. Dnes je tu využívaná zemědělská oblast, kde se pěstují citrusy a zelenina. „Po kopcích běhají ovce a krávy, které zřejmě kdysi a možná občas i dnes fungují jako detektor výbušnin,“ směje se Gaspi. 

Více fotografií

Dostat kolo nahoru po prudké stěně rozrušené erozí je dřina, ale odměnou za námahu a pot je vždy prudká freeridová lajna dle vlastního výběru.

Únava je vytlačena nadšením a novými výzvami v podobě stále prudších cest. Až na sněžení se během dne střídají snad všechny druhy počasí. Není se čemu divit, protože jsme v těsné blízkosti Etny s výškou přes tři tisíce metrů. Mraky se nad ní honí jak báby na trhu a my s přicházející tmou skáčeme do auta a jedeme se trochu ohřát směrem k lávě proudící krajinou na obzoru. 

ůlfkhaokdjf