Gaspi posunul e-biking do nových výšin - heli-eBike camp v Rumunsku

Může e-bike camp dostat ještě větší míru přípomoci? Jistě – pokud účastníci létají na kopec vrtulníkem. Přesně to se dělo na eBike Campu, který v létě 2025 v Rumunsku vedl profesionální ebiker Richard Gasperotti. V tomto článku vám vysvětlí, že to není taková snobárna, jak se může na první pohled zdát.

Místo

Ten nápad nepřišel hned. Rodil se. O tom, jak se profesionální e-biker a ambasador Bosch eBike Systems Richard Gasperotti potkal s bývalým motokrosařem Cristianem Duncou, jsme na našem serveru psali už v minulosti. Začalo to v rumunském středisku Muntele Mic v rumunských Karpatech vzdáleném asi dvě hodiny jízdy autem od rumunského města Timișoara. Je to úžasné místo v úžasných horách, kde můžete dny putovat, aniž byste narazili na živou duši - snad vyjma pastevců koz, medvědů nebo vlků. Vrcholy jsou oblé, ale výstupy strmé a zatímco na mnohé vede vyjetá cesta, jinde se zcela ztrácí, takže se ani nenadáte a jedete ryzí divočinou. Ten zážitek se nedá předat, musí se zažít. 

Několikanásobný účastník Red Bull Rampage Richard Gasperotti a bývalý motokrosař a účastník Red Bull Romaniacs Cristian Dunca se loni během několikadenního dobrodružství shodli, že tohle si nemůžou nechat pro sebe a rozhodli se zážitek zpřístupnit širší veřejnosti.

Základnu pro celou skupinu tvořil horský chalet v sedle, kam se dá dostat jenom na kole a který si rodina Dunca zásobuje vrtulníkem. Traily v blízkém i vzdálenějším okolí Gaspi s Cristianem zmapovali v loňském roce, takže dopředu přesně věděli, kam se s účastníky vydají. Pomyslným zlatým hřebem měl být výlet na posvátnou horu starých Dáků - Mount Gugu nebo odvážný sjezd po kamenitém trailu, který Gaspi s Cristianem nazvali Coffee Lady.

Koncept

Zní to jako strašná zhůvěřilost – vozit majitele elektrokol po kopcích vrtulníkem, ale kdo byl někdy v Karpatech, tak pochopí, že to má své důvody. „Za prvé je to dané profilem tras, které často vedou jednoduše kolmo vzhůru do hodně prudkých kopců. Bez ohledu na fyzičku nebo technickou způsobilost by vám na normálním biobiku nezbývalo než sestoupit a tlačit. Elektrokolo otevírá úplně nové možnosti – nedokážu říct o kolik procent víc kopců díky němu dokážete vyjet, ale je to výrazný rozdíl,” popisuje Gaspi.

„Buď tlačíte nebo jedete, přesně takhle jednoduché to je,” říká. Prudké výjezdy a nekonečné vzdálenosti vedly k druhé části nápadu: co takhle se nechat s elektrokolem vysadit hlouběji uprostřed hor, takže vám zbyde dost energie a síly na návrat? A právě tak se zrodil nápad s elektro-heli-bikingem.

Gaspi v minulosti podobným způsobem létal do divočiny v Britské Kolumbii, a to jak vrtulníkem, tak hydroplánem. S Cristianem Duncou bylo vymýšlení plánu mnohem jednodušší, protože jeho otec – Romeo Dunca – je prvotřídní pilot vrtulníku s více než 7500 nalétanými hodinami. Je to víc, než kolika se může chlubit nejeden vojenský pilot. S vrtulníky od Airbusu plní nejrůznější komerční zakázky v oblasti logistiky v nepřístupných horách, ale současně poskytuje služby lyžařům a bikerům.

Rovnost

„Nevím, jestli to je nějaká westernová legenda, ale jednou jsem slyšel povídání o tom, že Smith & Wesson ukončil rozdíl mezi slabými a silnými. Samozřejmě to nejde brát doslovně, ale něco podobného se stalo i díky rozšíření e-biků,” říká Gaspi a dodává, že ebiky dokáží vyřešit nejeden problém. „Když děláte bike camp v bike parku nebo někde na jednom kopci, tak se rozdíly ve fyzičce moc nepoznají. Kdo nemůže, ten jde jednoduše do hotelu, ale ve vysokých horách vzdálených daleko od civilizace nic takového možné není. A právě tady pomáhá elektromotor, díky němu se celá skupina dokáže udržet pohromadě,” říká Gaspi.

Podle něj tak není nutné skupinu rozdělovat na podskupiny, ale všichni se dokáží držet pohromadě. „Nikdo si nestěžuje, že už nemůže, prostě si zvolí jenom větší míru přípomoci. Ti lidi nemudrují, nenadávají a naopak dokáží i mnohem více pomáhat jeden druhému. Celkově je to mnohem kolektivnější zážitek, než na bio-biku, kde se každý někde uvnitř obává, že mu dojdou síly a zůstane všem na obtíž,” líčí Gaspi, který stejně jako jeho kamarád Pierre Alain z Maroka přešel plně na guidování skupin ve vysokém Atlasu na elekrokola, aby udržel skupinu pohromadě.

Zážitek 

„Zážitek je už jenom samotný let vrtulníkem, kterých jsme měli pro účastníky naplánovaných hned několik,” říká Gaspi. První, co si musí každý zapamatovat, je pravidlo, že se nikdy nechodí k zádi stroje, kde se točí vyrovnávací rotor. „V každém případě musíme mít při nastupování navázaný neustálý oční kontakt s pilotem,” dodává. Kompletní bezpečnostní školení absolvují účastníci již na začátku campu. Do vrtulníku se vejde až šest lidí, což znamenalo, že se do každého cíle létalo nadvakrát.

Kola cestovala zavěšená pod vrtulníkem ve speciálním kovovém boxu, kam se jich vejde až dvanáct. Kromě ježdění v horách čekalo na účastníků i spousta dalších zážitků - kromě obavy ze setkání s medvědem, kteří zde volně žijí, to byly i pozitivní věci jako například grilování ryb nachytaných v místním jezeře nebo ochutnatnávka místních vín. „Jak to hodnotím? Měli jsme samé pozitivní reference a už teď se nám na příští rok hlásí zájemci z Norska, Německa, Rakouska a Švýcarska. Obávám se, že se sem budu v příštím roce muset nastěhovat minimálně na měsíc,” směje se Gaspi.

„Atmosféra v kempu byla úžasná. Vášeň spojuje lidi a během pouhých pěti dnů jsme se stali víc než skupinou jezdců – stali jsme se komunitou. Společně jsme trávili čas, tvrdě jezdili, sdíleli jídlo a každý den zakončovali opravdovými příběhy. Připomnělo mi to staré dobré časy, než nám technologie začala brát pozornost. Pro mě je to pravý smysl dobrodružství: být přítomen, žít okamžikem a propojovat se skrze lásku k horám a jízdě,“ říká Cristian Dunca a slibuje, že se už těší na další dobrodružství v Karpatech v roce 2026.