Gravel Blinduro 2019. Stále komorní a výborné

Druhý ročník Gravel Blinduro Česká Kanada se odehrál uplynulý víkend na stejném místě jako vloni, tedy v Bikekempu ve Starém Městě pod Landštejnem v lokalitě zvané Česká Kanada. Pořadatelské duo Michal Prokop a Zdeněk Pól s jejich věrnou partou vsadilo na koncept odzkoušený před rokem: v sobotu 65 km dlouhý okruh s pěti měřenými erzetami, v neděli totožný okruh, jen mírně zkrácený a v opačném směru s dalšími pěti erzetami. Všechny pochopitelně na oči. Z téměř dvoustovek přihlášených štěrkoletců, nakonec nastoupila necelá stopadesátka z devíti zemí světa. Inu deštivá předpověď počasí zřejmě učinila své... a deštivo bylo, ale to ke krásné a zároveň drsné České Kanadě patří. Kdo na druhý ročník zavítal, nelitoval ani přes déšť a bláto provázející závodníky po oba soutěžní dny, ve kterých dominovala německá závodnice Anja Kneise z Drážďan a mezi muži Jiří Fikejz (Rock Machine).

Podobně jako vloni se do závodů sjeli závodníci z celého Česka a o mnoho více oproti loňsku jich dorazilo ze zahraničí, a to ze všech myslitelných sfér. Od výletníků s brašnami, přes silničáře a cross country bikery, po enduristy, krosaře a dost možná i první zástupce gravelu, jako takového. Přes loňský úspěch premiéry se i druhý ročník nesl v dokonalé organizační symfonii s precizně vyznačenou tratí. A v komorní atmosféře, což je pro účastníky jistě plus, pro organizátory možná malá vráska na čele s výhledem do budoucna. Odpovědi na to, proč nedorazilo víc štěrkoletců, lze hledat zejména v předpovědi počasí a obrovském množství konkurenčních závodů během víkendu jako mistrovství ČR v maratonu, Kolo pro život ve Vrchlabí, Houštecký maraton, Jihočeský MTB seriál v Protivíně nebo Cyklo Maštale v Proseči u Skutče.

Gravel nemá svá pravidla... ať už v oblékání či kole....

Výrazně kratší byly letošní erzety, což jsem tedy zejména já, kvitoval s obrovským povděkem. Přesto to nebyla nuda a štěrkoletce zavedly do krásných koutů České Kanady, kde je neustále co obdivovat. "Proti loňsku byly erzety kratší, ale velmi pestré a podmínky to hodně zpřísnily. Hluboké kaluže, kluzké zatáčky, těžký výjezd i krásný trail do nedělního cíle," výstižně charakterizoval letošní blátivý ročník vítěz Jirka Fikejz, kterého na stupních vítězů doprovodili Michal Janoušek (Superior Riders) a Daniel Rubič (Aspire Team).

Kratší, ale neménně intenzivní byly měřené úseky na necelých 130 kilometrech. A kratší byly v porovnání s loňskem výrazně, 1:21 hod. potřeboval Fikejz vloni ke druhému místu, letos to bylo jen 36 minut. Ale dobré na tom je, že pravidla tvoří organizátoři a jaké to účastníkům naservírují, takové to zkrátka je. Erzeta se prostě musí /tedy měla by/ jet totálně nadoraz a je jedno, jestli měří 2 km nebo 5 km. Nejstrašnější a nejkrásnější zároveň na tom je, že člověk předem neví, kde na okruhu ho erzeta čeká, jak bude dlouhá a jaký bude mít profil. Asi se mnou budou účastníci souhlasit, že největší slastí byl pohled na značku 100 m Stage Finish a pak pípnutí čipu ve stanu na konci erzety a následné zvracení a lapání po dechu a vědomí toho, že dalších pár kiláků bude pohoda a kochání krajinkou... 

Bolelo to a pálilo to pekelně, naštěstí chladily časté kaluže, které místy byly po náboje hluboké. Uklouzané bláto v rychlých zatáčkách a do toho volné kameny a vymletá koryta, rozhodně prověřily schopnosti nejen techniky, ale jezdců.  

"Gravel Blinduro Česká Kanada a podmínky přesně, jak jsem čekal. Mokro bylo velké a závod byl perfektním testem asi úplně všeho," hodnotil dál Jirka, který vyhrál osm z deseti erzet. "V pátek jsem se cítil super, ale sobota nebyla moc povedená po fyzické stránce, terén za nohy hodně tahal a nemělo to lehkost. V neděli to bylo lepší a udělal jsem jen jednu chybu v první erzetě, watty v kopci už lepší. Moc se mi líbila RZ8, kopec na RZ9 a poslední technická erzeta. Závod byl super zvládnutý, Michal se Zdeňkem jsou organizační špička, zážitků bylo zase hodně a doporučuju závod zkusit všem, co mají rádi dobrodružství a nebojí se zmáčknout v ryzím race módu," nechal se slyšet Jirka, který vsadil na bikovější verzi gravelu.

Jirka Fikejz

"Bike jsem jel v podobném set-upu jako loni, takže custom Rock Machine Chameleon Monstercross. Dopředu jsem dal S-Works Renegade 2.3- super lepidlo a dozadu rychlý GOne Allround 2.25, tlaky 1.35 a 1.52. Převodník se 40 zuby a kazeta 42-10, sada Sram. Používám i kratší časovkářské sedlo pro optimalizaci agresivního posedu, 460mm berany, spodek 500mm. Šířka pneu je velká otázka, letos to možná bylo trošku vhodnější pro šířku kolem 42 mm, ale i v tom jsou kouzla gravelu. Každý má svoje vychytávky. S Pavlas bros jsme měli takovou prototypovou skupinku."

Nejrychlejší ženou byla dvaatřicetiletá německá cyklistka Anja Kneise, která vloni obsadila třetí příčku. Letos s sebou vzala celou partu Germánů /proto jsem startoval s nimi v rozjížďce/. V celkovém pořadí dojela na 52. místě, druhá pak skončila Ladislava Antalová (Koloshop) a třetí Tereza Vybíralová (Whyte Racing). Žen se na start postavilo celkem 15.

Tereza Vybíralová, třetí nejrychlejší dáma

Michal Prokop na rozpravě

"Já jsem moc spokojenej, nikomu se nic nestalo, nikdo nebloudil a z ohlasů v cíli bylo patrný, že panuje spokojenost. A to je pro mě nejdůležitější, řekl bych, že si to všichni užili. Potvrzuje to fakt, že si to může užít Jirka Fikejz, tak i nejpomalejší účastník, kterej se tam trápil celej víkend. Já doufám, že se do Český Kanady podíváme i za rok," nechal se slyšet Michal Prokop. 

A jak řekl, tak také naplánoval: termín pro rok 2020 je 20.-21. červen! Za mě osobně tedy obrovské díky a rozhodně nashledanou. 

Zase na vlastní kůži aneb naše parta Koko-MTBS

Letos jsem s sebou nevzal nadupané machry v dresu MTBS Racing, víkendové dobrodružství se mnou zcela dobrovolně absolvovala dvojice kamarádů Kuba a Kamil z Kokostezek. Tak nějak jsem tušil, že by se zrovna jim mohl podnik zamlouvat. Oba si pořídili své vlastní gravel biky, a tak bylo třeba je řádně otestovat v závodním nasazení. Pro oba to byla první zkušenost, tak pro mne, doslova protřelého štěrkoletce, už druhá.

Zatímco já sám jsem vyrazil na zapůjčeném ocelovém oři Norco Search XR vybaveným výborně fungující sadou Sram Rival na kolech 700cx42 s duší, Kuba si pro své štěrkoletecké vyjížďky vybral karbonový model Giant Revolt Advanced 2 vybavený pohonnou sadou Shimano 105 a vlastními Giant brzdami. Kamil pak sedlal černého šviháka Trek Checkpoint SL 6 vystrojený sadou Shimano Ultegra. Jak Kuba, tak Kamil jeli bezdušová kola 700Cx42 s Squirt mlékem.

A tady jsou jejich zážitky...

Kuba, 45

Loňský ročník jsem nestihl a tak jsem se na svoje první Gravel Blinduro těšil, jak malej Jarda. Měl jsem načteno a nastudováno z článků, reportáží a vyprávění účastníků minulého ročníku. Tušil jsem, co mě čeká, ale osobní zkušenost chyběla.

V pátek v podvečer jsme s naší partou dorazili do centra dění, kde už se vše připravovalo na víkendový závod. Rychle jsme se ubytovali a vyrazili na večerní pivko do Slavonic. Cestou jsme potkávali další gravelisty a jejich veselé pozdravy a úsměvy na tváři napovídaly, že na tuhle akci se sjíždí určitě samí pohodáři.

První den závodu od rána pršelo, ale bylo docela teplo a při studování všech možných aplikací jsme stále doufali, že v čase našeho startu už bude po dešti. A hurá! Přání se vyplnilo a naše z většiny německá skupina vyrážela už bez deště.

Na první RZ jsme dojeli už po 2 km a hned po startu jsme si pěkně propláchli spodek ve velké louži, která se táhla přes celou cestu. Sice nepršelo, ale vody bylo víc než dost. Vyrazil jsem spíš rozvážně a na mírně zvlněné cestě jsem se dostával postupně do tempa. Pořád jsem čekal nějakou zradu v podobě krutého, nekončícího stoupání, ale nic nepřicházelo a za chvíli už jsem viděl ceduli ohlašující cíl za 100m. Tak jsem ušetřil síly a měl mizerný čas.  Po dalších dvou RZ mi konečně došlo, že žádný vytrvalostní závod to nebude, maximálně se může střídat sjezd a stoupání a na posledních dvou RZ jsem do toho začal dupat hned po startu.

Druhý den byl okruh kratší o 10 km, erzety se jely opačným směrem, některé byly nové a zase moc pěkné, ale jinak jak přes kopírák. Od rána pršelo, ale nám svítilo sluníčko. Cákalo ze spodu, ale bylo teplo a zase jsme si to s klukama parádně užili a já jsem dokonce začal závodit.

Moje první Gravel Blinduro je za mnou a já si uvědomil, jaký to byl parádní víkend, jak to byla dobře zorganizovaná akce, jak nám vyšlo počasí, jak jsme si užili krásy České Kanady a jak moc mě baví tenhle koncept. Pohodová vyjížďka s kámošema zpestřená nijak dlouhými závodními úseky, kde se 100% potvrzuje moto akce: „Nic těžkého pro závoďáka, dost náročné, aby hobík nezapomněl.“ A já jen tak nezapomenu a už teď se těším na další ročník.

Kamil, 44

Nejsem závodník, a tak pro mě Gravel Blinduro bylo velkou neznámou. Dosud jsem absolvoval jen dva ročníky chorvatského MTB etapáku 4 Islands. Ke gravelu jsem se dostal jen proto, že silnička na mne byla moc silniční a potřeboval jsem najezdit nějaké kilometry.

Po návštěvě Michala Prokopa u nás na Kokořínsku padl návrh, absolvovat Gravel Blinduro. Formát se nám líbil, tak jsme se přihlásili a v pátek vyrazili do kempu pod hrad Landštejn. Těšili jsme se na pohodovou vyjížďku v letním rytmu. V sobotu ráno bylo vše jinak. Prší, prší a prší.

Naštěstí je teplo a tak trocha vody nám nemůže zkazit náladu, která je všude kolem dobrá. Jsou tu štěrkolety snad všech značek. Některé vůbec neznám. Začínám být nervózní.  Brífink mi na klidu nepřidá. Je to to tady. Startujeme společně s partou německých chrtů, kteří vystřelili do prvního kopce a zmizeli nám v dálce. A to nebyla měřené erzeta. Nervozita opadavá, ale moc dobře se mi nešlape. Tempo je pomalé a tepy vysoké. Po prvním kilometru jsme mokří a špinaví. Sice už neprší, ale terén je výživný. První RZ nás pořádně rozpálila. Kaluže, bahno, štěrk a to stále dokola. Ke značce, která označuje konec erzety za 100m přijíždím úplně hotovej. Prostě pohodová vyjížďka. Je to paráda. Ještě kdybych předčasně nezastavil u praporku označujícího trať, mohl můj čas být o kus lepší. Teď už jen dojet, nesmotat se a užít si to naplno. Erzeta střída erzetu v přejezdech máme čas sledovat krásy České kanady. Každá erzeta je něčím jiná a výživná. Jedna je celá do kopce, další z kopce, jedna je kořenitá, další štěrkovitá.... Dojíždíme vždy vyždímaný, ale šťastný, že jsme to dali. S ježděním na oko asi nemám problém, ale nejsem janek spíš opatrník. Najednou jsme v cíli. Mokří, špinaví a šťastní. Umýt kolo, usušit věci, připravit na zítra. Večeře, pivo a spát. Někteří aktivisté ještě mají síly na dovednostní soutěže, ne tak my. Bunny hopem na gravelu 40 cm fakt asi nepřeskočím.

Druhý den zase překvapivě prší. Víme, do čeho jdeme a šlape se nám o poznání lépe. Bahna je ještě víc, a protože jedem včerejší okruh v protisměru vzpomínáme, co bude následovat. Je to super. Každá erzeta je něčím jiná a dvě vynikají nad ostatní. Jedna, prý nejhezčí toho dne, je celá do krutýho kopce. Na tepy raději nekoukám a šlapu. Začínám toho mít dost. Odměnou je poslední erzeta, která končí pasáží vymlíkovanou v lese. Naprostá bomba. Hranice jízdy na gravelu se posouvají někam k celopéru 130/130. Tohle je čirá radost. Rám i ráfky dost protestují, nohy nestíhají a teleskopická sedlovka by se dost hodila. Jsem v cíli. Úplně vyždímanej, zubím se od ucha k uchu a probírám s klukama partie projeté erzety.

Na výsledek jsem nejel a jsem rád, že jsem to objel bez defektu a pádu. Moc děkuju organizátorům za neopakovatelný zážitek, který byl umocněn počasím, které nám v závěru ani nevadilo. Značení, servis, organizace i atmosféra byla výborná. Budu vzpomínat jen v dobrém a to jsem ani nekoukal na výsledky. Raději. No možná tedy příště. Určitě.

 
Unavení, zaprasení, ale šťastní.... 'll be back 2020...

Výsledky

Ženy:

Muži:

Kompletní výsledky ZDE