Horák a Vokrouhlík: Brasil Ride byl neskutečný zážitek

Podzim znamená pro většinu bikerů zasloužený odpočinek a relax. Ne tak pro dvojici Horák-Vokrouhlík z týmu BMC Savo Racing. Ti si závodní sezonu poněkud prodloužili a vydali se do daleké Brazílie bojovat s nástrahami trati vedoucí pralesem a potýkat se nejen se soupeři, ale třeba i s komáry. Navíc na zbrusu nových strojích, pro něž byl závod Brasil Ride více než důstojným křestem. Z druhé strany světa se borci vrátili s jedním etapovým vítězstvím a bronzovou medailí za celkové pořadí. Závod vyhrála další česká dvojice - Kristián Hynek s Robertem Novotným v barvách Freecycling Sweep.

Tomáši, byl to tvůj první závod v Brazílii, takže jaké jsou dojmy? Země, lidé, příroda, jídlo...

Jen pozitivní! Obrovská země, krásná příroda, pořád teplo. Když člověk jede na biku hodinu v kuse pralesem, je to neskutečný zážitek. To se v Evropě prostě zažít nedá. V oblasti, kde jsme byli, jakoby se zastavil čas, nikdo nikam nespěchal, lidé přátelští a v pohodě. Jídlo se od našeho evropského až na pár výjimek nelišilo, ale co tam dělali opravdu výborně, bylo hovězí.

Jaká byla úroveň závodu ve srovnání s evropskými etapáky? Pociťovali jste rozdíl v konkurenci a organizačním zajištění?

Tomáš: Myslím, že úroveň byla vysoká. Závod byl výborně organizačně zvládnutý a během celého týdne nebyl žádný problém. Zázemí taky v pohodě, jídla bylo hodně, a dobrého... Na bufetech při závodě bylo všechno, na co si člověk vzpomněl. Značení taky na jedničku, ani jednou jsme nezabloudili. Trať během celého etapáku byla hodně technická, plná singletracků a těžkých sjezdů. Žádné nudné přesuny po širokých cestách. Pokud jde o konkurenci, byli tu výborní Portugalci, Španělé, Němci, domácí Brazilci, ale hlavně Češi...

Martine, ty sis odbyl brazilskou premiéru loni. Co se tam od té doby změnilo?

Letos to bylo mnohem lepší a už jsem trochu věděl, do čeho jdu. Závod byl o jeden den delší, ale většina etap byla stejná, přibylo jen pár singletracků. O hodně se zlepšilo jídlo, vlastně bylo nejlepší ze všech závodů, které jsem letos jel.

Měli jste nové stroje, pevné devětadvacítky. Jak se osvědčily? V čem vidíte hlavní rozdíly oproti svým předchozím bikům?

Tomáš: Měli jsme u BMC volnou ruku, takže jsme si před etapákem "nafasovali" BMC TE 29. Nikdy jsem na devětadvacítce nejezdil, poprvé až čtrnáct dní před Brazílií na Jizerce, ale hned při první jízdě jsem věděl, že to bude na etapák ideální volba. A teď po závodě mám dokonce ten názor, že 26" si budu brát už pouze na hravé ježdění po lese. Při mé velikosti a způsobu závodění je 29" lepší po rovině, z kopce, ale trochu nečekaně i v technice a samozřejmě v průchodnosti terénem. Velký dík asi patří vývojářům ve Švýcarsku, protože obávané neduhy 29" platformy se u tééčka vlastně nedostavily. Mám prakticky stejnou geometrii kola, normální představec, identický posed, krátkou závodní stavbu. Je to až překvapivě živé. Mimochodem, více než polovina v Brazílii startujících závodníků měla velká kola. Některé modely byly více, některé méně povedené, ale trend je jasný.

Martin: Kapitola 29" je pro mě jednoduchá. Když jedete vpředu a pět lidí ze šesti má devětadvacítku, není jiná volba... Ale zcela obecně, pokud člověk dokáže udržet setrvačnst kol, je to lepší. Navíc nemusí být velký technik, aby se dostal přes úseky, které jsou na šestadvacítkovém kole obtížné. A pro lidi velikosti Vokra je to jasné, 29" odpovídá jeho výšce.

Jak se pro vás závod vyvíjel? Měli jste nějaké krizové situace?

Tomáš: Závod pro nás začal dobře, v první etapě (časovce) jsme byli druzí se ztrátou jen 20 sekund. Nebýt německé závodnice Ivonne Kraft, mohli jsme být i první. Dojeli jsme ji v jednom sjezdu, ona tam jela jak s hnojem :-) a nechtěla nás vůbec pustit před sebe. Ve druhé etapě jsem asi na čtyřicátém kilometru urazil přehazovačku a musel jsem tak zbývajících sto kiláků jet na jeden převod. Hodně kopců jsem chodil pěšky nebo mě Martin tlačil. Tahle etapa byla nejhorší, krize. Chytli jsme v ní velkou ztrátu, kterou jsme se pak celý etapák jen snažili snižovat. To se nám nakonec i povedlo, dojeli jsme celkově třetí. Naopak nejlepší etapa byla ta šestá, kterou jsme vyhráli. A to jsme ještě asi patnáct kilometrů před cílem ani nebyli v první skupině, ale nakonec se nám tam povedlo dojet a ve spurtu jsme byli nejrychlejší.

Jak vypadá vaše regenerace během takového závodu? Máte nějaký osvědčený recept?

Tomáš: No tak s tím bojují samozřejmě všichni. Prakticky od třetího dne je pro každého opravdu problém se dát do druhého dne pořádně do kupy. Bojujete s nedostatkem času, nedostupností maséra, výživou, pitným režimem, svalovými neduhy. Naštěstí k našim andělům strážným patří kluci ze speedweaponry, takže masážní přístroj Compex je u nás na denním pořádku. Akorát si před závodem každej nafasujeme rezervní baterie, takže když člověk po etapě dá do pořádku kolo, nemusí nikam chodit ani nikoho shánět, prostě si jen lehne a zapojí do sebe elektriku.

Jak etapáky zvládáte psychicky? Přece jen, tak náročný týden stále s jedním člověkem, ve dne v noci...

Martin: Psychika při závodě je závislá na tom, v jakém tlaku se závodník nachází a jak je na něj připravený jak fyzicky, tak psychicky. A hlavně, jaký má plán a jak je schopen přizpůsobit se vývoji závodu. S Vokrem se známe, hodně ;-) Víme dopředu, co a jak chcem, jeden na druhém poznáme, kdy můžeme jet a kdy ne. Neděláme zbytečné chyby.

Tomáš: Letos jsme spolu objeli čtyři etapáky - ve Španělsku, Maroku, Polsku a Brazílii. Psychiku máme oba dobrou, jen já jsem někdy trochu cholerik :-) Ale vyhrocené situace nebyly, s Martinem se známe už patnáct let a zažili jsme spolu opravdu hodně, což je při etapáku dvojic velká výhoda.

Co byste doporučili bikerovi, který se rozhodne jet Brasil Ride nebo jiný takto náročný etapák poprvé?

Tomáš: Ať se ničeho nebojí a jede. Podle mě jsou etapáky mnohem zajímavější než jednorázové závody. Má to úplně jiný rozměr, to se musí zažít... Ale každopádně, kdo chce objet týdenní etapák, měl by samozřejmě už mít něco odtrénováno. Nedá se tam vyrazit s tisícovkou kilometrů v nohách a čekat, že se mi pojede super. Co se týká naší přípravy, s Martinem jezdíme hlavně objemové tréninky jak po rovině, tak v kopcích. Další věc je mít ve stoprocentním stavu kolo, aby nebylo potřeba řešit nějaké zásadní opravy na místě.

Martin: Před prvním etapákem je samozřejmě potřebná fyzická příprava, ale stejnou důležitost má i ta materiální a vědomostní. Je potřeba dopředu projít délky i obtížnost etap a vědět, jak dlouho je pojedu s ohledem na svůj výkon. Co budu jíst, když mi to pojede nebo naopak nepojede a podobně. Taky je dobré promyslet situace, které dřív nebo později při etapách nastanou, jako je přetržený řetěz, prasklý drát, tři defekty po sobě, rozříznutá guma. Vše musíte být schopni řešit sami, pak je velká šance se dostat do cíle ;-) No a pak už je to jen o hlavě, prostě nikdy se nevzdávat...

Více informací o etapovém závodě Brasil Ride najdete na www.brasilride.com.

Foto: Ivan Padovani, Alexander Cappi