Ikonický Transalp je v polovině poutě z Nauders ke Gardě

Ikonický etapový závod se jede už po dvacáté třetí. Vloni si dal roční nucenou pauzu, ale v letošním červenci se vrátil v plné síle. Jak startovní pole, tak peloton účastníků se dost podobá minulým ročníkům. Liší se trasa, kterou organizátoři umně převzali z plánů na rok 2020. viz. ZDE . Navíc se může soutěžit např. v kategorii jednotlivců.

Letos se jede hned přes tři země: z rakouského Nauders se jezdci přes Švýcarsko přehoupli do sportovní mekky – italského Livigna. Logicky následoval přejezd do Bormia, z něhož se pokračovala do Apricy. Třetí etapa měla sice docela standardních 97 kilometrů, ale zaujala v druhé polovině, kdy jezdci zvládli stoupání s převýšením asi 1500 metrů, což byl největší kopec na trati.

Ve středu se jel přejezd Aprica–Pellizano, z něhož další den následuje jízda k Lago di Molveno, kde poslední ročník 2019 finišoval. Letos se bude pokračovat ale ještě více na jih, neboť finiš je tradičně v ikonické Rivě del Garda.

Oproti minulým ročníkům tu chybí vyloženě „odpočinková“, krátká etapa s klesavým profilem. Na druhou stranu žádná z etap neměří více jak 100 kilometrů. V součtu to ale dělá nejnáročnější ročník za poslední roky. Dle plánovačů trasy se vystoupá 18 886 metrů a trať sedmietapového závodu měří 572,5 km. Například vloni byl závod o 23 km kratší a nastoupalo se asi o 300 metrů méně. Lákadlem mají být nové trasy v odlehlejších oblastech Alp. Letos se také nezdolává celý alpský masiv napříč, ale trasa výrazně kličkuje, aby zabrala lahůdková místa.

Favorité

Startovní listina elitní kategorie – mužských dvojic – prošla od roku 2019 drobnou revolucí. V závodě nefigurují nejdůležitější protagonisté posledního ročníku, nicméně i tak jede dost zajímavých a zkušených borců. Po třech etapách vedou dvě stálice této disciplíny z Rakouska Manuel Pliem a David Schöggl (Pure HUMANPWR KTM 1), již třímají slušný dvanáctiminutový náskok na Nizozemce z KCM Roela Verhoevena a Tima Smeengeho. Zmiňme, že na osmém místě šlape někdejší známý silničář a kolega třeba Zdeňka Štybara Niki Terpstra (spolujezdec Gosse Van der Meer, tým Total Energies).

Ke 40 mužským párům se přidalo i osm ženských týmů, mezi nimiž jsou zatím nejrychlejší Italky Lorenza Menapace a Daniéle Troesch (Centro Bike Val Di Sole). Do kategorie mixů vystartovalo hned 18 párů. Tradičně populární je závod mezi ostřílenými borci. V kategorii Masters jede hned 52 dvojic, Grand Masters mají mezi sebou 29 týmů.

V balíku je i 128 individuálních účastníků. Zatím nejlepším jezdcem je Němec Marek Sülze, jenž vede o pět minut. Pro zajímavost by jeho výkon mezi týmy stačil zhruba na tempo čtvrtého týmu v soutěži dvojic.

A co Češi? Letos nemá Transalp široké české zastoupení, přesto se tu a tam zkratka CZE u národnosti objeví. Ve startovce najdeme dvě české dvojice. V kategorii Masters startují za tým Novatop Bike Action Ondřej Kavan a Adam Pilčík. Zkušenější a rozvážnější jsou v kategorii Grand Masters Miroslav Bobek a František Komora. Jedou i dva individuálové: Miroslav Rybáček a Štěpán Svatek.

Jezdci se budou muset zejména ve čtvrtek vypořádat v italských Alpách s častými přeprškami, byť v horách panují pro cyklistiku poměrně příznivé teploty. Popřejme všem zúčastněním hodně sil a také štěstí, které je v tak dlouhém závodě potřeba.

Více informací o závodu naleznete ZDE