Jak startovat na Cape Epic – a nezbláznit se předem I.

Také jste nadšení  reporty z některého z velkých etapáků? Také byste chtěli být v kůži Jardy Kulhavého, Kristiána Hynka nebo třeba nějakého více méně bezejmenného amatéra, který na takových závodech, jakým třeba Cape Epic je,  startuje a netroufáte si podstoupit martyrium zařizování a příprav?  Přečtěte si tedy pár řádek o tom, jak celý ten kolotoč vypadá; bez příkras a bez iluzí.

Nejdřív tady musí být idea. Někdy to na člověka prostě přijde a řekne si: takový Cape Epic, to by bylo něco, tam bych chtěl startovat. A myšlenka už člověka nepustí, pořád ho pronásleduje a ačkoliv se zdá nerealizovatelná, upřímně říkám, všechno je jen o zabejčenosti a vůli.

Asi prvním krokem by mělo být sehnat vhodného parťáka. Cape Epic je závod dvoučlenných týmů a na soudržnosti dvojice záleží. Ale někdo to má třeba už předem hozené a rozhodne se ve dvojici. Ti, kteří jsou třeba jako já a předem k sobě nikoho nemají, to občas mají těžké. Závod je velmi obtížný, trvá  dlouho a vy máte svého kolegu na očích skoro 24 hodin. Nejsem příznivcem takového toho chladného přístupu; odzávodíme si svých sedm hodin a pak si jde každý za svým. Nejlepší radost je ta sdílená, takže ideální je dobrý kamarád a ještě k tomu výkonnostně srovnatelný, aby závod nebyl tak trochu na nervy – pro oba.

Registrace. Jestli chcete závodit v roce 2015, už za měsíc a kousek se budete hlásit do loterie. Ano, Cape Epic je akce, do které neexistuje (až na elitní ridery) jednoduchý vstup přes  zaplacení startovného. Nejprve musíte na webových stránkách Cape Epic provést vlastní registraci a během dubna – května zaplatit vstupní poplatek (cca 120 Kč) do loterie o startovní místo. Když to samé udělá i váš parťák, je pravděpodobnost, že příští rok v březnu budete stát na startu, vyšší. 

Přeskočíme do června 2014, kdy se dozvíte, že jste byl  vylosován vy, nebo váš kolega a v roce 2015 můžete cestovat do Kapského města. Je to velká radost, člověk začne být maličko nervózní a také začnou ty pravé starosti. Do jednoho měsíce je totiž nutné zaplatit startovné.

To je docela zásadní informace, a to hlavně vzhledem k jeho výši.  Já vím, tady si řada z vás řekne: Na to nemám, nemá cenu číst dál… Nevěšte hlavu, já na to taky nemám, ale když se chce, všechno jde! Jde si půjčit a splácet, jde něco prodat, je možné nejet na dovolenou jinam a ušetřit a nebo – šťastlivec může přijít ke sponzorům, partnerům, mecenášům. A nebo se dá kombinovat více variant. Ale abych nenapínal; letošní startovné se pro dvojici pohybuje na úrovni 95 tisíc korun českých. Není to málo, ale ruku na srdce; už jsme za život utratili za různé hovadiny mnohem víc.

Jednoduše, přes webové stránky závodu jsme tedy zaplatili, u našeho profilu se objevilo kouzelné slůvko „zaplaceno“ a my můžeme pokračovat v jízdě směrem Jihoafrická republika.  Shánění peněz, vymýšlení tréninkové strategie na přelomu roku,  soustředění, ubytování před a po závodech, biky na odpovídající úrovni, týmové oblečení,  atd.

Je toho víc než dost, ale aspoň pro mě je to všechno radost. Závody začínají za osm měsíců a vy už máte ten exkluzívní pocit napětí a očekávání v sobě. To jinde nezažijete. Je to neocenitelné, ale opakovatelné. V mém případě letos už počtvrté, takže vím, o čem mluvím.

Letenky nejsou do Kapského města úplně levné. Nelétá tam zas tak velké množství společností, takže výběr letů není kdovíjak obrovský. Doporučit se dají Turkish airlines (ty s těmi povedenými reklamami Messi –Bryant)  nebo Emirates. Ty mají cenu letenky sice o trochu vyšší, ale na druhou stranu umožňují dopravu velkoobjemového zavazadla (v našem případě bedna s bicyklem) v rámci váhového limitu 37 kg bez příplatku, takže ve finále jsou levnější. Letenky už mám obvykle v šupleti 4-5 měsíců s předstihem.

Ubytování v Cape Town před závodem a po závodech.  Registrace den před startem se tradičně koná na překrásném místě v přístavu Cape Townu, je dobré bydlet ve městě. Ubytování se dá najít na webu stovky, ceny jsou hodně rozdílné, hlavně podle místa, kde bydlíte. Vzhledem k tomu, že hromadná doprava po městě, které je velmi rozlehlé, v  podstatě neexistuje, často používám taxík a nebo jezdím na kole. Pozor, jezdí se vlevo. I to je důvod, proč bydlet blízko centra. Bydlení se snídaní se dá v privátu sehnat za nějakých tisíc korun na osobu a den bez problému. Jde to i levněji, ale pak přijdeme o trochu toho pohodlí… 

Zimní trénink. Po říjnové důkladné pauze, která musí kromě vlastního odpočinku tělesné schránky hlavně navodit „chuť“ znovu začít šlapat do pedálů v celkem neobvyklou dobu, začíná ta obtížná část přípravy pro nás, kteří žijeme ve střední Evropě. Jaký profil přípravy zvolit je do jisté míry individuální, každopádně je třeba mít dobré osvětlení kola (v případě, že pracujete a každý tréninkový den vyrážíte až na večer do tmy) a taky perfektní oblečení do zimy a mokra. Nejvíc je to o hlavě, protože poprvé, potřetí a posedmé to ještě člověk bere s nadhledem, ale když je to po padesáté, už to drhne. Pokud si můžete na závěr téhle tortury dovolit aspoň týdenní soustředění na Mallorce nebo Kanárech, je to ku prospěchu věci.