Jan Jobánek & Filip Adel a jejich zážitky z Cape Epic

Tak co hoši, už vám slehlo a těšíte do Afriky zase za rok?
Jan Jobánek: Já jsem o tom přemýšlel poslední 3 etapy dost intenzivně. A přišel jsem na to, že už tam za za žádnou cenu nikdy nepojedu. Ale už se mi to pomalu rozkládá a vidím na tom to pozitivní. I přes všechny trable to byl obrovskej zážitek, s odstupem času to budu zase vnímat jinak, zpětně to zkrátka beru pozitivně :-)
Filip Adel: Já bych jen dodal, že Jobr mě prosil, kdyby ho ještě někdy napadlo do Afriky na Cape Epic jet, tak ať mu připomenu, ať to rozhodně nedělá... Ale mě se tam líbilo a já tam prostě bez něj nepojedu :-)

Je Cape Epic nejvíc nejtěžší věc, kterou jsi kdy jeli?
FA: Ten závod je těžkej hlavně tím, že každej den je strašně náročnej a takových dnů je sedm, osm za sebou. Určitě jsem nidy nic těžšího během týdne nejel. Je ale obdivuhodný, že po každým dnu člověk získá energii na to se znova ráno posadit na kolo a odstartovat.

Cíl byl poměrně brzy, často jste měl v poledne po závodě, co se dělo potom?
JB: Měli jsme letos trochu výhodu karavanu, takže jsme nedělali nic moc velkýho. Pustili jsme si klimu, odpočívali jsme, uvařili jsme oběd a zase oráželi. Nebyli jsme v tom šíleným horku, po dvanácté začalo být nesnesitelně, kolem druhý - třetí bylo až kolem 40 stupňů. Navečer jsme se zase chystali na další etapu, kola, bidony. Ráno už nic nestihneš, všechno musíš udělat večer, protože se vstává fakt brzy.

Etapy startovaly v sedm, v kolik jste museli vstávat?
JB: Vstávali jsme v pět. Malinko jsme si zvykli, ale vstávání není všechno, v sedm odstartovat a jet naplno, na to člověk prostě není zvyklej a to bylo dost náročný

Tak to se dá i natrénovat...
FA: Asi dá, ale nám se to úplně nepodařilo :-)))
JJ: . Dali jsme si závazek, že to budeme posouvat a vstávat dřív. Ale na pátou, že bychom vstávali, to se nám v tréninku nepodařilo. Snažili jsme se chodit na tréninky dřív, ale vyšlo nám to tak na devátou.

Opět panovalo velké vedro, kolik jste toho na trati vypili?
FA: Já myslím, že tak 3, 4 litry za etapu, což je osm flašek
JJ: Na trati jsou tři oficiální občerstvovačky a jen na jednu z nich ti pořadatel doveze tvoje bidony. Jinak na ostatních water pointech si naleješ co tam mají, není dovolená žádná cizí pomoc, ani podávání bidonu, všechno si musíš obstarat sám…

Velkým tématem Cape Epicu jsou defekty, co jste řešili vy?
FA: Zásadní problém jsme nemuseli řešit žádnej, jednou jsem trefil blbě ráfek, takže jsem musel měnit v depu. Jinak nic, co by nás zdrželo.
JJ: Já jsem ve druhý etapě lehnul do kamnnýho pole, ohnul jsem při tom patku a šaltr, takže jsme museli párkrát zastavit a narovnávat to, dojížděl jsem to na pár převodů. Jinak technický problémy žádný.

Původně jste měli na hardtailech, nakonec jste jeli na zbrusu nových fullech...
JJ: Měli jsme kola hotový týden před odletem, pro nás to byla informace na poslední chvíli, vypadalo to, že pojedeme na pevňácích jako vloni, ale kola se poskládala. Týden jsme na nich potrénovali doma a pak ještě 10 dnů v Africe před Epicem. Do závodu jsme pak šli s tím, že to bude dobrý, že to klapne....

Filip Adel tlaší totálně vysíleného Jana Jobánka, který trpěl žaludečními problémy

A klaplo?
FA: Supíci a Mitasky nás fantasticky podržely, vůbec jsem nechápal, že jsme to vloni mohli objet na pevňácích.

Co to proklaté jídlo, v čem byl nakonec problém?
JJ:  Byla to kombinace všeho - jídlo, vedro, únava. Něco mi pak nesedlo a jak si tam člověk holt nemůže zvolnit nebo den vynechat, tak se to tím umocní a je totálně vysátej. Ty poslední dva dny byly hodně drsný. 
FA: Snídaně a obědy jsme si dělali sami, večeře jsme dávali ve společných prostorách, ale to se nám přejedlo a poslední dny jsme si vařili už taky sami, ono to ani s Jobrem jinak nešlo, byl o suché rýži.

Co proběhne hlavou v cíli? Je to radost, úleva nebo...?
JJ: Takhle přesně to vypadá, jak je to na té fotce z cíle. Vůbec jsme se nedomlouvali, co v cíli uděláme, bylo to naprosto spontánní. Obrovská úleva, že už je to za tebou.
FA: Radost, že to člověk dojel, že je v kuse a že je to za ním :-)

Filip Adel a Jan Jobánek po 8. etapě Cape Epic 2016, fotka která je vypovídající 

Jsou na trati vidět zvířata?
JB - Adlik sledoval, jak se š.... zebry, já jim dopřál soukromí a díval jsem se jinam :-) Jinak zvířata jsou vidět minimálně, kromě těch zeber jsme viděli jen jednu opici, želvu, ale ty pravý velký africký zvířata ne.

Takže ten incident Roberta Mennena s antilopou byl asi jen velká náhoda?
JB: Myslím si, že jo. Nic takovýho jsme tam nezažili

A na závěr nám povězte nejhezčí zážitek z Epicu
….. dlouhé přemýšlení…..

Jobr s Adlikem slíbili, že pokud si na nějaký vzpomenou, tak dají vědět :-)

Foto: Pavel Nosek - Mitas, Lukáš Vlach, Hoshi Yoshida