Jaroslav Kulhavý: O závodě, žabkách, pivu, rakvi a Tokiu

Stříbrná medaile na olympijských hrách byla pro Jaroslava Kulhavého maximum. Nino Schurter byl letos téměř k neporažení a i sám "šampión" přiznal, že na Švýcara neměl. Po závodě se Jára v dobrém rozpoložení rozpovídal...

V Londýně zlato, tady v Riu stříbro, jaké jsou pocity?
Super. Ještě v Tokiu bronz a mám kompletní sbírku. Pak už si jenom vyberu nějakou hezkou rakev a budu čekat, až to přijde :-)))) Ne, určitě je to perfektní, takový deja-vu z Londýna a teď i z Nového Města. Většinou zůstáváme s Ninem sami spolu a bylo to zase stejné. I když jsem tušil, že Nino bude asi silnější. Mně se nejelo, ne že úplně dobře, ale bolel mě žaludek a jakmile jsem zrychlil, myslel jsem si, že vyhážu všechno jídlo z dneška, takže jsem musel jet své tempo. I proto jsem se ty roviny snažil jet já, Nino moc nechtěl střídat. Já jsem to jel, abychom si udělali náskok, bylo to zadarmo. Nino jel na vítězství a já na medaili.

Plán splněn, jel jsi sem pro medaili....
Řekl bych, že jo, pro mě asi letos maximum. Ať už tady nebo v Novém Městě, oba vrcholy vyšly super. Dneska na to první místo nebylo. Kdyby mi v dubnu, když mi sundávali sádru, někdo řekl, že budu druhý, tak tomu neuvěřím. 

S Viktorem Zapletalem před startem závodu

Ovlivnila zlomenina dnešní závod?
To se nedá říct, ale každopádně to byly dva měsíce přípravy, o který jsem přišel a při tom ladění formy na vrchol ten základ trochu chyběl. Ale celé je to kdyby. Musím se dívat dopředu. Takže před Tokiem být zdravý a posunout to ještě dopředu.

A co ten předvčerejší ťukanec s autem?
Řekl bych, že bez problémů. Bylo to nepříjemný, protože mě trochu tahalo v koleni včera a předevčírem. Bylo to štěstí v neštěstí, že jsem jel pomalu a ty dveře trefil dobře, že jsem se o ně zastavil. Na to, jaká to tady byla džungle a co tady všechno probíhalo, to všechno dopadlo dobře.

Start nevypadal, že se úplně vydařil...
Já jsem tam vytrhl pedál. Jak tady byl všude písek, tak jsem si sice oklepával boty, ale nějaký písek mi tam zůstal. Vycvakl jsem a hned jsem byl asi dvacátej. Naštěstí tady je to široké, takže se dalo hodně dobře předjíždět. To předvedl i Peter Sagan, který už v první zatáčce zezadu přijel. Bylo skoro jedno, jak kdo startuje, celé se to tam přeskupilo, ale postupem času jsem se tam dostal a pak to bylo o tom si to hlídat a jet opatrně, protože to hodně klouzalo. Myslel jsem si, že to rychleji vyschne, vzadu jsem měl hladkou gumu, což byl ze začátku problém, ale pak vše klaplo.

Bolest žaludku jsi cítil od začátku?
Ne, až asi od nějakého třetího kola, ale věděl jsem, že jedeme dobře. Vůbec netuším, jestli jsem něco špatnýho snědl. Tady toho měli lidi spoustu, takže jsem rád, že mě to chytlo až teď a ne včera. Pro mě byla za dané situace medaile úspěch. Nino chtěl za každou cenu vyhrát, takže tu jeho taktiku chápu a myslím, že byl silný. Ve čtvrtém kole si to uvědomil, začal jet i on, věděl, že nás nikdo nedojede a pak si to rozjel.

Jára s jedničkou 

Poslední kolo jsi jel úplně sám, bylo to na jistotu nebo nervózní?
Snažil jsem se hlavně soustředit, závodil jsem jenom sám se sebou. Technicky jsem jel opatrně, protože Ninův náskok narůstal. Naštěstí mě zezadu nedojížděli. Dalo se udělat hrozně moc chyb, v závodě bylo dost defektů, Peťo Sagan to tam narval přede mnou trošku nesmyslně. Fakt to chtělo jet hlavou a raději opatrně, než zbytečně ztratit závod.

Před čtyřmi roky jsi šel na stupně pro medaili v holínkách, tady v žabkách....
Chodilo se mi v nich nejlíp, ostatní jsem si nechal doma, protože mi neseděly. Jsme v Brazílii, tak v čem jiným :-)

Pak jsi s medailí otevíral pivo... máš dneska otvírák?
No, nejdřív mi musí někdo půjčit peníze, abychom se stavili na benzínce a něco nakoupili. Otvírák jsem si nebral, ale Škarna mít bude.

Oslavy asi budou, že jo?  
Určitě, a možná že ještě větší než v Londýně. Letošní sezona měla dva vrcholy a já je zvládl. Byl to strop, líp jsem se za daných okolností připravit nemohl. Chci samozřejmě vyhrávat, ale ještě budu mít šanci.

První malá oslavička proběhla už včera večer v Českém olympijském domě, pochopitelně v žabkách a s pivem... 

Po Londýně byla několikrát skloňovaná silnice, bude i po Riu?
Silnici bych rád měl jako doplněk. Až budu řešit smlouvu na biky, tak bych rád zahrnul závody třeba jako Nino. Požádal bych o výjimku a třeba s týmem, který jezdí na kolech Specialized, by mě to strašně lákalo. Ale provází to hrozná byrokracie. Uvidíme, co na to také tým, který zatím nemám. Jel jsem před čtrnácti dny Vysočina Tour, byl to perfektní trénink. Bavilo mě to, šlo mi to líp než dřív. Chci si najít nový cíle, jezdit dokola jen světové poháry mě nebaví. Je to nuda přetahovat se s Absalonem a Schurterem. Chci si to něčím oživit.

Teď jste na tom s Ninem 1:1, rozhodne se v Tokiu?
Doufám, že to bude odveta. Ale jsou to čtyři roky, uvidíme, co bude, ale mám uzavřenou smlouvu se Strabagem do 2020 :-) U mě hodně záleží na zdraví. Když jsem ok a mám prostor se připravit, tak jsem vpředu.

Komu chceš z Ria poděkovat?
Těch lidí je spousta. Samozřejmě nejblíže je mi Viktor, takže jemu. Ale hodně práce jsme udělali s Emilem Bolkem, který spolupracoval s Katkou Neumannovou, ten mě dostal zpět. Před dvěma třemi lety jsem řešil astma a měl hrozné problémy v intenzitách. Spolupráce s Emilem mě bolí, jeho tréninky jsou prasárna. To je neštěstí, kam se dostávám, vždy přijedu mrtvej z tréninku, on mi vezme laktát a řekne, že to vypadá, jako bych právě přijel z dovolený. Takže si musím ještě naložit. Před dvěma lety jsem myslel, že tréninky s přibývajícím věkem zkrátím, ale musel jsem je prodloužit a jsou ještě intenzivnější. Posunulo mě to, musím mu poděkovat. Také Zdeňkovi Löffelmannovi, Katce Neumannové. A pak samozřejmě přítelkyni Denise, rodičům a kamarádům.