Jeden klik = 160 tisíc Kč. A stejně to stojí za to!

Asi už poslední otočení za letošním Cape Epice. Tentokrát ale jinak, řekněme cestopisně se podíváme do Kapského Města...

Autor: Tomáš Přibyl
Foto: Tomáš Přibyl, Jan Němec
Jeden klik = 160 tisíc Kč. A stejně to stojí za to!

 

V pondělí 26. března ráno seděly tisíce bikerů u počítače, prst „na spoušti“ v očekávání otevření přihlašovacího okna na Cape Epic 2019. Padl pomyslný startovní výstřel a prvních sto startovních slotů bylo rozprodáno za jednu jedinou vteřinu. Pár zklamaných mně volalo aby si obrazně řečeno pobrečeli na rameni a ujistili se, že pokračovat vstupem do loterie o účast má smysl. Každému samozřejmě říkám, že smysl to má.

Dnes uplynulo sedmnáctdní od skončení letošního ročníku a já se od té doby už po několikáté vzbudil uprostřed snu, ve kterém řadím na „zoufalce“, těžce se prodírám písečnou dunou, slaný pot mě teče do očí a řvu něco na svého týmového parťáka. Tak intenzivní jsou vzpomínky. Ale Cape Epic zdaleka není jen těch osm dní vlastního klání, je to všechno kolem, ať dlouhé útrpné období tréninku a očekávání v tuhé středoevropské zimě, tak posléze pozávodní vstřebávání zážitků, jejich sdílení s rodinami a přáteli. Tohle všechno si platíme krvavými penězi za nestydatě drahé startovné, a taky proto je potřeba celý zážitek chápat více komplexně.

Všichni, kdo svoji pouť za účastí v závodě zdárně zahájí ziskem startovní pozice, skončí dříve nebo později v Kapském městě. Tohle magické místo, ač to tak pro nezúčastněného na první pohled nevypadá, má nezastupitelnou roli v celé historii Cape Epic a je centrem všeho epického dění. Koná se tu registrace závodníků, doprovodné akce a obvykle dojde i na prolog závodu. Rád bych se s vámi podělil o mnohaleté zkušenosti z toho, jak se zde orientovat, která místa rozhodně navštívit a která raději ne. Čtyř a půl milionové město pod Stolovou horou je někdy díky tomuto monumentu nazýváno dalším divem světa a já se s tím plně ztotožňuji.

Hned na začátku bych rád řekl, že z cesty do Kapského města není potřeba mít obavy. Je to metropole evropského střihu a všechny služby jsou dostupné (s drobnými výjimkami) stejně jako u nás a nebo lépe. Vaše letadlo přistane na dohled Stolové hoře v části města nazvané Maatrosfontein, do centra vede dálnice N2, je to jen pár kilometrů. První a dost zásadní odlišností od našich končin je fakt, že ve městě neexistuje pravidelná MHD. Po ulicích se sice pohybují stovky mikrobusů značky Toyota v bílé barvě a v roztodivném technickém stavu, ty však fungují jako hybridní městská doprava/taxi pro černé občany. Nemají čísla linek a našinec nepozná podle ničeho kam jedou a kdy se zjeví na ulici. Řidiči troubí a gestikulují z okénka, aby bylo jasné, že se zrovna blíží, platí se hotově, ceny jsou určeny zvykově, konkurence je veliká a rozhodně nedoporučuji zkoušet spolehlivost spojů. Jedinou možností je vzít si tágo. Taxislužba funguje ve městě celkem spolehlivě a dá se říct, že taxikáři okrádají výrazně méně, než jsme zvyklí. Ano, na moderním letišti funguje velmi nadstandardně i několik světově známých půjčoven aut, ale vzhledem k tomu, že v JAR se jezdí vlevo, město je celkem slušně rozlehlý labyrint a „trafic jam“ je na denním pořádku, nikdy jsem nenalezl dostatek odvahy si auto půjčit.


Waterfront - staré přístavní doky přebudované na obchody, restaurace, parky... den před startem Cape Epic 2018 byl na úpatí Stolové hory velký požár, sahal až k samotné trati prologu...

Taxikář vás bezpečně odveze na požadované místo, ochotně vám pomůže naložit a vyložit náklad a jelikož naše cílová skupina cestuje výlučně s bicyklem, je dobré připomenout, že při objednávání taxi je více než vhodné požadovat VAN, do kterého se naše bagáž bez potíží vejde. Platit budeme v Randech (1 Rand je cca 1,8 Kč) a cesta do města nás může stát v přepočtu nějakých šest až sedm stovek. Je nanejvýš vhodné využít rovnou na letišti jeden z mnoha bankomatů a vybrat si kartou potřebnou hotovost pro první dni, každopádně taxikáři bezhotovostně nefungují.      

Stojíme před branou nějakého Guesthouse, který jsme si zabukovali přes internet z domova. Musím říct, že většina z nás volí tuto formu ubytování, hotel není úplně vhodný hned z několika příčin. Obvykle je dražší, problematické je uložení kola, jít na trénink v centru města není žádná labuž a v neposlední řadě s bílými majiteli penzionů obvykle navážete okamžitě velice přátelský vztah a oni jsou vesměs vstřícní k vašim nestandardním požadavkům (uložení vašich zbytných věcí v průběhu Cape Epic, pomoc s dopravou na registraci nebo prolog závodu, pokud se koná v Cape Town, apod.) Cena dvoulůžkového pokoje se snídaní se může pohybovat někde kolem 1000 Randů, to je ale spíše spodní hranice. Záleží i na délce pobytu, osobně se mně osvědčilo se po závodech vrátit ke stejnému ubytovateli a prožít si čas před odletem do Česka tam, kde mě znají a většinou se těší na vyprávění z našeho dobrodružství.


Pod Stolovou horou, nahoře je vidět konečná kabinové lanovky, za zády stanice dolní...

Přes všechny legendy, statistiky a poplašné zprávy se dá říct, že Cape Town je bezpečné město. Když to trochu otočím; každé město, i to české, disponuje místy, kam není vhodné chodit. V Cape Town je to jistě obrovský slum, který se nachází na periferii a kde žije podle odhadů jistě přes jeden milion lidí. Ale co bychom tam dělali, když město nabízí tisíc jiných krásných míst a my sotva budeme mít možnost všechna navštívit! Bezvýhradně doporučuji, když už cestujeme přes půl zeměkoule, věnovat po závodech několik dní tomuto úžasnému místu s magnetizující atmosférou, jinak jako byste nebyli…

Postupně se teď chci věnovat několika pozoruhodným místům, jako je Waterfront, Table View, Green Point, Camps Bay, Clifton, Signal Hill, Lions Head, Tafelberg Road a v první řadě nad vším čnící samotný monument, mysteriózní Table Mountain. Bylo by toho ještě mnohem víc, protože Kapské město je výchozím bodem pro další výlety, jako je třeba legendární a neopominutelný Mys dobré naděje, vinice kolem města Stellenbosch takřka na dohled od Kapského města nebo půvabné vesničky na západním pobřeží s opuštěnými plážemi a báječnou relaxační vesničkou se zvláštním jménem Paternoster.

Vraťme se ale do rušných ulic Cape Town. Jeho koloniální historie mu dává punc vyspělého města evropského střihu se všemi negativy i pozitivy. Město je charakteristické svým velmi svažitým profilem; jen úplné jeho centrum, rozpoznatelné z dálky moderními výškovými budovami velkých firem, stojí na rovině v těsné blízkosti moře a velkého obchodního přístavu. Hned po několika stech metrech se ale začíná terén prudce zdvíhat směrem ke „koruně“ Stolové hory. Ta se nachází v neuvěřitelné výšce více než 1000 metrů nad mořem, ale až na horu na kole nedojedete. Pokud se opravdu chcete pustit do zkoumání rozlehlé metropole v sedle svého stroje, pořádně si máknete, ale také hodně uvidíte. Překonat přibližně čtyři sta výškových metrů na jeden zátah se ve městě po asfaltových komunikacích s přehledem dá a bezpochyby to budete muset podstoupit.


Downtown Kapského Města

Naši projížďku můžeme zahájit třeba na Waterfront. Tenhle komplex přístavních budov zaplněných k prasknutí obchody, restauracemi a kancelářskými prostory, je vklíněn do starého městského civilního přístavu, ze kterého máte nepřeberné množství možností vyrazit na lodích nebo helikoptérou na tak trochu jinou prohlídku města. Žije to tady v každou denní hodinu. Nákupní galerie jsou požehnáním pro dámskou část výpravy; i když to neplatí bez výjimky, setkávají se tady v úžasu s jinou módou, dekorací, kulturou, než v prefabrikované Evropě. Prohlídka tohoto rozlehlého místa může zabrat i několik hodin a patří k základům poznání Kapského města. Až budete chtít na Waterfront dát odpočinout unaveným nohám, doporučuji navštívit pekárnu/kavárnu VOVO TELO, která leží na nenápadném rohu nízké budovy hned vedle amfiteátru a Ruského vyhlídkového kola. Dobroty za málo peněz vás uchvátí a drahé restaurace vzdálené jen pár desítek metrů můžete nechat hloupějším…


Dobroty v pekárničce VOVO TELO se na nás přímo smějí...

Z Waterfront se pak bez obav můžeme vydat dál, po absolutní rovině kopírující pobřeží, konkrétně ulicí Victoria Rd přes další profláklé místo zvané Green Point, kde stojí v rozlehlých pečlivě střižených zelených trávnících úhledná budova bílo-červeně pruhovaného majáku. Tohle místo je takovým odpočinkovým parkem pro obyvatele města. Po stejné ulici pokračujeme dál a pomalu se dostáváme mimo frekventované centrum města, ale zato do absolutně nejdražších destinací plných drahých nájemních bytů a vila domů. Jsou to zmíněné čtvrti Clifton a Camps Bay. Obě jsou charakteristické nádhernými čistými plážemi přímo pod okny domů, bohužel moře je tady velmi studené, takže koupání se věnují jen ti nejotrlejší jedinci. Všechny pláže jsou „public“, takže volně přístupné. V Camps Bay, abychom se aspoň trochu drželi cyklistické tématiky, má svůj dům i ředitelka Cape Epic. Určitě super místo pro relaxaci a spřádání dalších plánů… Victoria Rd tady plynule navazuje na ulici Camps Bay Drive, zde ale pro cyklistu končí fáze kochání a začíná fáze makání. Cesta začíná dramaticky stoupat a kromě toho je zde obvykle opravdu větrno. Obracíme se takřka o 180 stupňů a vracíme se tak vysoko nad centrum města. Po levé ruce se otevírá úžasný výhled na obě zmiňované pláže a také na Robben Island, ostrov, kde byl vězněn Nelson Mandela. Dnes je na ostrově jeho muzeum a z Waterfront tam plují pravidelné spoje. Popravdě řečeno, nikdy jsem tam nebyl a zřejmě jsem také o nic nepřišel… Stoupáme dál, míjíme zrezlé hlavně starodávných kanónů mířící na moře, které kdysi měly chránit město před nájezdníky. Když se konečně dostaneme do sedla, naskytne se nám možnost odbočit hned třemi směry. My vybereme mírně vlevo odbočku do Signal Hill Rd, která začíná ukázkovou cca 15% stojkou. Asfaltka nás posléze již mírnějším stoupáním vede kolem turisticky dostupné (nikoliv však v sedle biku) hory pojmenované Lví hlava (Lions Head)a asi po dvou km dojedeme na malé parkoviště dalšího propojeného kopce zvaného Signal Hill. Z tohoto místa je pravděpodobně druhý nejkrásnější výhled na panorama města, samozřejmě až po výhledu ze samotné Stolové hory. Nacházíme se totiž více než 400 metrů nad mořem a město máme jako na dlani. Přímo pod námi leží též nepřehlédnutelný ovál tribun fotbalového stadionu, vystavěného při příležitosti mistrovství světa ve fotbale konaného v Jihoafrické republice v roce 2010, shora vidíme v úplně jiné perspektivě vše, co jsme tam hluboko dole už prošli nebo projeli. Člověku se vůbec nechce pryč, ale čas je neúprosný; sedáme na kolo a spouštíme se zpátky na poslední křižovatku, protože nás čeká ještě jedna výzva. Ta největší.


Table View, legendární pohled, který najdeme na mnoha reklamních materiálech, kalendářích a obálkách časopisů

Camps Bay. No, kdo by si to tady nezamiloval....


Na křižovatce v sedle kopce se totiž nevydáme dolů zpátky k moři nebo druhým sjezdem přímo do centra, ale rovnou začneme stoupat po Tafelberg Rd. Tady je slušný provoz, jak jistě už tušíte, blížíme se pomalu k největší atrakci a tou je nástupní místo pro zdolání Table Mountain. Tahle frekventovaná komunikace nás posléze přivede k dolní stanici lanovky, kterou se poměrně jednoduše a rychle dostaneme až na plato Stolové hory. Pokud ovšem nebudeme muset stát frontu v multinárodním hadu turistů, kteří chtějí totéž, tj. koupit si jízdenku. Ta není úplně za hubičku, zpáteční nás bude stát někde kolem osmi stovek korun. Mám pro vás, zdatné sportovce, levnější, atraktivnější, adrenalinovější a pomalejší variantu. Výstup po vlastních nohou. Ten ovšem vyžaduje maličko jiné vybavení, než jsou cyklistické oblečení a tretry. Proto je rozumnější, po prvotním obhlédnutí místa, nechat si výstup jako samostatnou akci, věnovat jí jeden den a k lanovce se dopravit třeba taxíkem, vybaven pevnou turistickou obuví a batůžkem s pitnou vodou a občerstvením. Čeká nás totiž poměrně namáhavá cesta. Od lanovky jdeme po asfaltu a po vrstevnici ještě dál asi jeden kilometr k malé nenápadné dřevěné budce (Plattenklip Gorge), u které začíná mezi balvany skoro neviditelná stezka vzhůru do oblak. A bude to docela bolet. Stezka se vine kamennou sutí, místy je ohraničená nízkými plůtky, někde jsou pomocná lana, ale pokud jde o techniku výstupu, zvládnou ji všichni včetně dětí. Jde spíš o výdrž, protože každý „schod“ má jinou výšku i sklon. Cesta se zdá nekonečná a ve finální fázi se dostaneme až do kamenné průrvy, kde při dostatku srážek můžeme sledovat mikrovodopády tříštící se o kameny níže. Pokud nebudeme pořád zastavovat, odpočívat a fotit, můžeme být na vrchním platu hory za nějakých 1:50 hod. Bývá tady frišno, větrovka přijde vhod. Zbývá nám ujít po rovině pár set metrů k horní stanici lanovky, kde je samozřejmě i obchod a dvě restaurace. Pokud není vršek hory zahalen mraky, které se přes něj často převalují jako obří vlna, budeme mít výhled, na který nikdy v životě nezapomeneme. Tady jsou má slova marná, to se musí zažít… Na plochém vrcholu je ale také co zkoumat, jsou tam různé pomůcky pro panoramatické sledování okolí a také kamenný památníček s několika mosaznými cedulkami se jmény lidí, kteří se z hory již nevrátili. Hanč a Vrbata mezi nimi logicky nejsou, ale paradoxně důvody, proč tady pár lidí zahynulo, jsou velmi podobné. Změna počasí, špatné oblečení a obuv, dehydratace, náhlá srdeční příhoda. Jeden místní člověk mi k tomu řekl: „No jo, to jsou hlavně ti Němci; v pantoflích a bez vody lezou nahoru…“ Dolů můžeme samozřejmě stejnou cestou, ale moc to nedoporučuji. Když se dobelháte z posledních sil dolů na silnici, je to tak zralé na rehabilitaci v Kladrubech. A ty jsou sakra daleko. Zkusil jsem to jednou a pak už jsem si pokaždé raději rychle šel koupit lístek na lanovku…


Nástupní místo pro pěší tůru na Stolovou horu. Cestička začíná vlevo za informační tabulí


Jeden z nejkrásnějších pohledů na Kapské Město je ze Signal Hill... vpravo Lions Head

Po tomhle nevšedním zážitku je už všechno tak nějak nedůležité a nudné. Aspoň pro ten jeden den. Vždycky jsem pak skončil v nějakém baru na pivu, steaku a chipsech ze sladkých brambor, což je mimochodem také pořádné pošušňání a někomu vystačí na několik dní intenzivní zábavy. Když tak přemítám, co jsem se vám pokusil zprostředkovat za zážitky, chybí mně tu ještě název Table View. Je to trošku z ruky, ale stojí na návštěvu. Je to moderní čtvrť města v jeho severní části na pobřeží moře, údajně třetí nejdražší resort na živobytí po již dříve zmiňovaných. Z jejích pláží je focena drtivá většina všech image fotografií, pohledů na Stolovou horu z dálky. Bomba! Z centra je to přibližně 15 kilometrů po absolutní rovině a na kole se tam dá dojet docela dobře ve vyznačených cyklistických pruzích bez většího rizika karambolu.


Pohled ze Stolového hory na luxusní čtvrti Clifton a Camps Bay (vlevo dole) a horu Lions Head....

Bylo by toho ještě hodně, co by se o magickém Kapském městě dalo napsat. Ale náš čas kvapí nemilosrdně rychle, balíme u našeho ubytovatele kolo do krabice a z okna taxíku směřujícího na letiště se snažíme ještě naposledy zafixovat v naší paměti ten úchvatný pohled na město a horu, které chceme aspoň ještě jednou ve svém životě navštívit. Důvodů, i těch cyklistických, zbývá pořád hodně.

 

                     

 

Přečteno - 2743x Tagy: cape epic bike cestování kapské město
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. Ostatní závodyV cíli 1000 Miles Adventure dorazili nejrychlejší závodníci!
    V cíli 1000 Miles Adventure dorazili nejrychlejší závodníci!
  2. OstatníBiketour: Malinô Brdo – traily všech úrovní za městem
    Biketour: Malinô Brdo – traily všech úrovní za městem
  3. OstatníBiketour: Bílá – na singltraily i s dětmi
    Biketour: Bílá – na singltraily i s dětmi
  4. OstatníBiketour 2018: Špindlerův Mlýn - s endurem do bikeparku, s e-bikem po hřebenech
    Biketour 2018: Špindlerův Mlýn - s endurem do bikeparku, s e-bikem po hřebenech
  5. OstatníAdrex Base Camp: poznejte české "garážovky" ve Víru
    Adrex Base Camp: poznejte české "garážovky" ve Víru
  6. OstatníBiketour 2018: Klínovec – v hlavních rolích flow!
    Biketour 2018: Klínovec – v hlavních rolích flow!

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744