Kristián Hynek se loučí s MS, na Elbě jede svůj poslední šampionát

Jedenačtyřicetiletý Kristián Hynek se v sobotu na Elbě postaví na start svého posledního mistrovství světa v maratonu. Čeká ho náročný závod, do něhož nenastupuje v ideální formě. Hřeje ho pocit, že jeho týmoví parťáci Martin Stošek a Andreas Seewald patří mezi favority 115 km dlouhého závodu s 4500m převýšením. "Jó, kdyby to bylo jen 4500 m! Ono je to určitě o 500 m víc, bude to nesmírně náročný závod, hodně na morál," svěřil se nám dnes v rozhovoru, který jsme pořídili během masáže.

Kristián začal na kole závodit ve velmi pozdním věku, přesně před dvaceti lety. "Začínal jsem až ve 21 letech, to jsem najel za rok 6000 km, už před tím jsem se svezl na kole a sem tam i na závodech, ale najel jsem za rok třeba jen 800 km. Pak jsem začal systematičtěji trénovat. Vyhrál jsem amatérský mistrovství ČR v Teplicích, pamatuju si to jako dneska," řekl Kristián, jenž má na svém kontě dva světové bronzy, jedno stříbro, maratonský titul mistra Evropy a cenné vítězství na Cape Epic. 

Kristiáne, jaké to je stát na prahu tvého posledního šampionátu?
Rozhodnutí absolvovat zde na Elbě poslední mistrovství světa není impulzivní, už dávno jsem avizoval, že letos pojedu poslední Cape Epic a že moje kariéra se nezadržitelně blíží ke konci. Je to krok, který jsem udělat musel a myslím si, že už je nejvyšší čas, i když mě to stále baví, rád bych nadále závodil na nejvyšší úrovni. Letošek je pro mě ale velkým výkonnostním trápením, povedených závodů bylo v tomto roce málo a nemůžu se do toho dostat. Myslím si, že mi to ten odchod aspoň zjednoduší. Není se holt čemu divit, věk člověk nezastaví. Zadruhé, těch věcí, kterých mám okolo, je čím dál tím více, věnuji spoustu času týmu a pak už mi nezbývají síly. Jsem rád, že svůj poslední světový šampionát absolvuji na jedné z mých nejoblíbenějších tratí, i když tedy dostala hodně změn. Atmosféra a prostředí jsou tady úžasný a myslím si, že je to hezké místo, kde svůj poslední mistrák světa objet.

Pojmeš tedy závod v rozlučkovém - volnějším - módu?
Jak jsem říkal, moje výkonnost je daleko od standardu z loňských let, vždy jsem do světového šampionátu vstupoval jako jeden z favoritů, letos to tak nebude. Chci do toho závodu jít hlavně s čistou hlavou a nějak pokud možno se ctí závod dokončit, abych z toho měl dobrej pocit. Samozřejmě se může stát, a já se tomu i snažím věřit, že po těžkých trénincích, které jsem absolvoval a po odpočinku, forma nemusí být špatná. Když si to ale vezmu objektivně, tak zkrátka nemohu mít ty nejvyšší ambice.

Vedeš v patrnosti, kolikáté mistrovství světa absolvuješ?
Myslím, že je to moje dvanáctý mistrovství světa, vloni jsem to počítal a dával jsem to na svůj Instagram a řekl bych, že to bylo jedenáct.

Máš v hlavě jen ty medailové šampionáty nebo chováš vzpomínky i na jiné mistráky?
Jednoznačně mi zůstávají v paměti medailový mistráky. Ale je tam i MS v Pietermaritzburgu v roce 2014, kde jsem se potýkal s defektama, který mě vyřadily z boje o medaile. Tam si myslím, že jsem na tom byl fyzicky asi nejlíp nebo skoro nejlíp, co jsem kdy na MS byl. Ale nejvíc se mi do paměti vryl Grächen 2019, kdy jsem o zlato přišel na posledních 10 km. Navíc jsem ze začátku měl problémy s tretrou, někdo mě srazil a urval mi BOA kolečko a já pak musel měnit botu a sjíždět si to zpátky. Mám na to hořkosladký vzpomínky, tam to bylo strašně blízko. Jenže i když je to blízko, tak to nic neřeší…

V týmu máš ale dva silné koně, je to pro tebe takové zadostiučinění?
To samozřejmě, v určité fázi jsem se s tím musel i vyrovnávat, že to žezlo po mě přebírá někdo jiný, na druhou stranu, co víc si přát! Jsou to kluci, kteří jsou součástí mého týmu. Martin (Stošek) prokazuje, že je skvělým závodníkem a ke skvělé výkonnosti má i ten správný závodnický přehled, proto je podle mě tím nejžhavějším kandidátem na titul. Stejně je na tom ovšem i Andreas (Seewald). Z pohledu délky je to závod, který bude sedět spíše Andreasovi, z pohledu profilu zase naopak Martinovi, takže jeden i druhej se může stát mistrem světa. Oba mají své pro i proti, teď si ani nedokážu tipnout jednoho z nich.

Světovou maratonskou sérii v Turecku v letošním roce vzal Kristiánův tým útokem...

Jak se koukáš na účast Nina Schurtera a dalších bikerů ze světové cross country scény?
Do pořadí stoprocentně promluví, Nino už několikrát dokázal, například na Cape Epic, že je skvělým maratoncem a excelentním závodníkem, který umí zajet jak maraton, tak cross country, podobně jako Jára v nejlepších letech. Ninovi tu navíc bude i sedět trať, je technická a jednoznačně se s ním musí počítat. Teď ukončil cross country sezonu a na maratony se speciálně nepřipravoval, ale je to Nino Schurter, se kterým musíme prostě počítat. To samé si myslím i o Davidu Valerro Serranovi a Larsi Forsterovi, tihle jezdci pojedou vabank, nemají co ztratit, své vrcholy sezony už mají za sebou. V tom závodě ale budou rozhodovat poslední dvě hodiny, bude to strašně dlouhý.

Nino nemá co ztratit, půjde do toho s čistou hlavou…
Přesně tak, je to pro něj po sezoně taková třešnička na dortu. Když mu to vyjde, tak fajn, když ne, tak se v půlce závodu projede po zadním kole a odstoupí.

S vědomím toho, co víš o Ninovi a dalších XCO závodnících, jakou taktiku zvolíš ty nebo i Martin?
Probírali jsme to s klukama, já uvidím podle svý aktuální situace, ale rozhodně bude důležitý být relativně vepředu a nenechat si to moc ujet. Bude důležitý se pohybovat vpředu z důvodu toho, že v zaprášených singlech a sjezdech se to může, speciálně v té první hodině, špuntovat a natahovat. Může to paradoxně stát víc sil jet třeba na dvacátý pozici než se na začátku zmáčknout a být na špici. Bude to hodně těžký, motivace a boj o místa bude hodně velký, bude jednoduchý udělat nějakou chybu, která může být po startu hodně fatální.

Předpokládám, že jasnou volbou na tuhle trať je full...
Přesně tak, jedeme celoodpružený model Lux, Canyon nám připravil speciální design, kteří mají všichni tovární jezdci – One World. Vezeme teleskopy, já vezu širokou gumu Schwalbe Racing Ray 2.35 vepředu, kluci mají širokou i vzadu (Racing Ralph), žádný experimenty s lehkými plášti, jedeme jistotu. Martin jede i vložky, já s Andreasem bez.

Mistrovstvím světa ale sezona nekončí, stále platí dvojice Hynek – Stošek na startu Cape Epic?
Stále platí, že jedeme spolu, ale uvažovali jsme i o tom, jestli to nepřehodnotit, aby jel Martin s Andreasem, ale on Andreas má povinnosti vůči armádě, takže to stejně nedá časově. Ale bude to fajn, pojedeme jako česká elitní dvojice, což se ještě v historii Epicu nestalo. Já doufám, že i přesto, jak jsem se cítil většinu sezony, budu na Epicu ready bojovat o top pětku. Těším se na to i proto, že nabídneme českýmu divákovi zážitek ve formě pokrytí Českou televizí, které stále ladíme. Jen doufám, že Martin ke mně bude shovívavý :-)

Vyhlídky do další sezony? 
Může se stát, že na jaře nastoupím jako back-up pro Martina s Andreasem na Cape Epic, ale to asi předbíhám. Příští rok musím ještě promyslet, nabízí se třeba jako domácí rozlučka Malevil Cup, kde se příští rok jede mistrovství Evropy, což by bylo takový hezký a symbolický zakončení, protože jsem se tam 2012 stal mistrem Evropy a byl to takový začátek nejlepší část mojí kariéry, bylo by to po deseti letech. Ale ještě uvidíme, musím se rozhodnout, jak a kde to provedu.