Kristýna Zemanová: introvertka, jež málem sekla s kolem. Naštěstí našla motivaci

 
Jméno Kristýny Zemanové napříč českou cyklistikou rezonuje stále více. Dvojnásobná mistryně České republiky v cyklokrosu se za poslední dva roky vypracovala na pozici české cyklokrosové jedničky, a co je cennější, pomalu, ale jistě se prosazuje i ve světě. Dvacetiletá cyklistka z Mladé Boleslavi získala na mistrovství světa 2023 v závodě žen do 23 let bronz, pro Českou republiku tak vybojovala medaili z cyklokrosového šampionátu po dlouhých pěti letech! Bronz pak dovezla i z mistrovství Evropy na začátku listopadu 2023. V seriálu světového poháru 2023/24 už dokázala skončit dvakrát v top desítce, v Dendermonde dokonce šestá. V celkovém hodnocení drží v tuto chvíli devátou příčku...

Kristýno, jaké sis dávala před touto sezónou cíle?
Hlavním cílem bylo se zase o kousek posunout dopředu, blíž k desítce, blíž těm velkým hvězdám a být schopná s nimi závodit. Konkrétními čísly se nesvazuji. Konkurence je velká, holky jsou strašně silné a kolikrát rozhodují opravdu detaily. Pořadí se míchá, každý závod se ta první desítka skládá z jiných jmen. To se mi na tom líbí, ta otevřenost. Můžete přijet na bedně, v desítce, ale taky dvacátí.

Kristýna Zemanová zajela v prosinci 2022 svou první top desítku ve světovém poháru...
 

Co tomu říkáš teď, věřila sis, že by ses mohla dostat do top ten?
Jsou závody, ve kterých mi to přišlo a přijde reálné. Když se sejdou nohy, hlava a štěstí, tak to může vyjít. Samozřejmě, že mým největším cílem je být v top 10 pořád. Pocit je to krásný a uspokojivý. Je to nepopsatelné. Nikde to ale není napsané. V současné konkurenci neznamená, že když jste top 10 jednou, dvakrát dosáhli, tak tam máte své místo. Každý víkend se o ni musíte rvát znovu. A pokaždé s jinými jmény.

Už je na tebe vyvíjen větší tlak, jak se s tím vyrovnáváš?
Cítím, že na mě lidi více koukají. Vnímají mě, píšou mi, fandí, chtějí fotky, dresy, prožívají se mnou úspěchy, ale i neúspěchy. Nesmírně si toho vážím a žene mě to dopředu. Tlak okolí si nepřipouštím. Někdy se mi ale stává, že na sebe tlačím spíš já sama, a to pak není dobré. Mám od sebe velká očekávání, a když mi něco nejde, tak jsem smutná nebo naštvaná. Tohle se musím naučit lépe ovládat.

Vnímáš pozici české cyklokrosové jedničky?
Vnímám a strašně si to užívám! Tahle pozice mi dělá dobře. Ale to asi každému. Každý chce být ten první. To je zdravé a přirozené. Vědomí téhle pozice mě také hrozně motivuje, protože si ji chci udržet co nejdéle.

Takhle dobrá jsi až v kategorii u23, chtěla jsi někdy s kolem seknout?
Chtěla jsem skončit. V juniorkách mi to vůbec nešlo. Nebyly výsledky, chyběla i chuť do trénování, nulová motivace. Tehdy jsem si říkala, že na kole jezdit nebudu, chtěla jsem chodit ven s kamarády a užívat si. Bylo to strašné období. Nevzpomínám na to ráda. Pak jsem měla několik zranění po sobě a dlouho jsem na kole vůbec neseděla. To mi naštěstí otevřelo oči a já si uvědomila, co je smyslem mého života. Že to není nesmyslně se toulat po městě, po klubech, vysedávat na lavičkách a chodit v noci domů, ale sportovat. Začala jsem si tréninky dělat po svém, makat, ale zároveň si je užívat, bavit se cyklistikou. Našla jsem si cestu a způsob, jak mi to vyhovuje, a to zatím, díky bohu, drží do teď.

Změnil se za poslední dobu tvůj přístup ke kolu?
Ke kolu pořád přistupuji hlavně jako ke svému koníčku. Ne jako k povinnosti. Občas se nějaké věci musí přežít, kousnout, ale hlavní je, aby z toho byla radost a aby to bavilo. A vydělávat si peníze něčím, co vás těší a naplňuje, je nejvíc.

Kdo tě trénuje a s kým trénuješ?
Trénuji sama, podle sebe. Za ty roky už znám své tělo, poznám, co potřebuji. Nějaké zkušenosti už taky mám a tréninky jsem schopná si vymyslet sama. Různé inspirace si i hledám, čtu si o trénování. Vždycky odtrénuji, co si řeknu, předepíšu a předpřipravím. Na tohle jsem pedant. Dokážu se sama pěkně potrápit, udělat si těžký trénink. Zároveň jedu kam chci, do míst, kde to mám ráda a kde se odreaguji a užiji si to. Občas udělám výjimku a vyrazím na trénink s někým, abych nebyla úplně odstřihnutá. Moc často to ale není. Jsem spíš samotářka, introvert, mám ráda ticho a svůj klid.

A v týmu ti to umožňují?
Jsem strašně ráda, že mi to v Brilon racing teamu umožňují. Respektují mě a mou povahu, mám všechno, co potřebuji a na co si vzpomenu, veškerý materiál, starají se o mě. Hrozně si vážím podmínek, které mi pan Zdeněk Fučík, Pepa  Hladík a Venca Ježek připravili na sezónu. Na české poměry se mám luxusně!

Ještě se vrátím k tomu trénování, dokážeš si představit, že bys trénovala někoho jiného než sebe?
Těžko říct, zda bych to zvládla, ale moc by mě lákalo to zkusit. Baví mě ty tréninky vymýšlet, přemýšlet nad nimi, skládat si je tak, aby to do sebe zapadlo. Kdybych měla někoho, koho bych vedla, bavilo by mě s ním komunikovat, brát v potaz jeho pocity, dojmy a skládat mu ty tréninky na míru. Kdo ví, třeba ze mě v budoucnu bude trenérka a budu mít nějaké svěřence.

Kde vidíš svou budoucnost, v cyklokrosu nebo na silnici?
Do budoucna bych chtěla zařadit do programu více kvalitních silničních závodů. Silnice je pro cyklokros nesmírně důležitá a tyhle dvě disciplíny se skvěle kombinují. V tomhle je určitě velký prostor pro zlepšení. Utéct na silnici ale neplánuji, i když si někdy trochu zanadávám na trať nebo na počasí, cyklokros je pro mě prioritou a srdeční záležitostí.

Horská kola tě nelákají?
Horská kola mě nelákají. Dříve jsem je jezdila a měla jsem je hrozně ráda. Jako malá jsem byla schopná sjet na biku skoro všechno. Postupem času u mě ale začal vyhrávat cyklokros a pak i silnice.

Čeho bys chtěla v této disciplíně dosáhnout?
Na domácí scéně si chci držet pozici české jedničky co nejdéle, pokud to půjde. Co se týká světové scény, chtěla bych se více zabydlet v první desítce. Zkrátka, aby se mnou ostatní závodnice také počítaly a patřit mezi ně - mezi ty největší hvězdy. A nejhlavnějšími cíli je přidat a vylepšit cenné kovy z MS a ME.

Jsi teď profesionál na plný úvazek v Brilon Racing Teamu, nebo řešíš i jiné nabídky?
Nějaké nabídky teď mám, ale řešit je není na pořadu dne. Soustředím se na současnou sezónu a ostatní neřeším. Do budoucna možná, někdy, ale momentálně jsem spokojená v Brilonu, kde mám od listopadu smlouvu, která je až do konce roku 2024. Mám absolutní klid na trénování, žádné závazky. Jedinou mou povinností je dělat co největší a nejlepší reklamu. Když to srovnám s nabídkami, které jsem měla minulý rok, vychází mi to mnohem lépe. Plat mám vyšší než mi nabízeli v Belgii, materiálně jsem zabezpečená - kola, dresy, zázemí na závodech. V podstatě si diktuji, co potřebuji. Mám skvostné podmínky a domácí prostředí k tomu.

Směrem ke světovému šampionátu v Táboře se k tobě upíná pozornost, vypadá to, že budeš hlavní domácí hvězdou a největší medailovou nadějí...
Budu, nebudu, nevnímám to. Jen se na to těším. Myslím, že oči fanoušků se budou upírat na každý český reprezentační dres a myslím, že nás všechny poženou dopředu.

Nicméně ta pozice české jedničky tam je. Pro někoho by to mohlo být svazující, pro někoho naopak adrenalin...
Těžko říct, jak to budu vnímat. Musím se soustředit jen na sebe a nevnímat, co mi lidi říkají a píšou. Chci podat co nejlepší výkon a ne mít svázanou hlavu nějakým přehnaným očekáváním. Vždycky jsem si ale Tábor společně s fanoušky užila a byla to sranda, takže doufám, že si to společně užijeme i tentokrát.

Co trať v Táboře, sedí ti?
Trať je poctivá, těžká, nikdo to tu nemá zadarmo. Mám ji docela ráda, a navíc je v mých oblíbených jižních Čechách.

Když už jsi zmínila, že trénuješ sama, zvládáš sama i servis kola? 
Nějaké menší opravy bych asi zvládla, ale tohle za mě řeší taťka. Byť bych se kolikrát o kolo postarala, on vždycky říká: "Ty trénuj a odpočívej, o kolo se postarám já.” Já jsem ale nenáročná. Vždycky říkám: Dejte mi kolo a já na něm pojedu. Hlavně ať se to točí. Takže nemám úplně nějaké speciální požadavky. Jen pár zásad. Vždycky musím mít čisté kolo, nesnáším jet na jenom trochu špinavém stroji a vždycky na něm musí být Garmin. Bez něj nejedu! Ne, že bych byla závislá na sledování svých hodnot a čísel, ale prostě se na něj sem tam ráda podívám a bez něj bych byla hrozně nesvá.

A jak to vypadá mimo kolo, jak to vypadá s tvým studováním?
Jelikož jsem vystudovala gymnázium, tak mám určitě v plánu pokračovat i na VŠ. Teď jsem dala přednost kolu, abych si vyzkoušela, jaké to je řešit jen cyklistiku, žít tím naplno a abych zjistila, jestli se dokážu posunout. Uvidíme, jak to půjde dál. Jestli půjdu studovat za rok, nebo za dva teď nedokážu říct. Záleží na výsledcích, nabídkách. Nicméně studovat chci. Pravděpodobně školu zaměřenou na sport, trenérství a nutriční výživu.