Kulhavý: Seewald na Drásalovi potvrdil formu, vyhrál zaslouženě

 
Osmadvacátý ročník Drásala, jenž se jel jako šestý závod seriálu Kolo pro život, je minulostí. Letos se smutnou příchutí, v lednu totiž zemřel jeden ze zakladatelů Jaromír Ondrušák. Závod se tak jel jako jeho memoriál, Jaromír by tak mohl být na svůj závod velmi pyšný, protože se na "áčkové" trase 117 km představil čerstvý mistr Evropy v maratonu Němec Andreas Seewald (Canyon Northwave). Svůj první start v dresu evropského šampiona proměnil v suverénní vítězství. Hrdý by jistě byl i na Jana Jobánka (Superior Velsbike), který už po šesté nenašel přemožitele na 173 km dlouhém Force Obr Drásalovi. "Rád bych svoje letošní vítězství na Obrovi věnoval jednomu ze zakladatelů a člověku, který Drásalem žil, Jardovi Ondrušákovi, který nás letos v zimě opustil," nechal se slyšet Jobr. 

Mezi ženami byla v UCI závodě na 85 km nejrychlejší bikerka z Bosny a Hercegoviny Leila Tanovič, druhá pak skončila nejlepší Češka Nikol Flašarová (Eleven Head Cyklolive), která zaostala o 11:46 min. Na Obra nastoupilo pět statečných žen a všech pět také dorazilo do cíle, z vítězství se radovala Hana Uhlíková, jež na trati strávila deset a tři čtvrtě hodiny.

Nejvýše hodnocený maraton na českém území byl jednoznačnou záležitostí Andrease Seewalda z celku Kristiána Hynka. Sám se ubránil přesile bikerů v barvách týmu Česká spořitelna Accolade, jeho týmový parťák Martin Stošek nenastoupil a Kristián Hynek nakonec odstoupil.

"Cítil velkou přesilu, ale ukázal, že ne nadarmo je mistr Evropy, má fazonu. Ještě před polovinou závodu klukům dokázal ujet. Vyvíjeli na něj velkej tlak ve sjezdech, my jsme jeli pevňáky, takže jim to šlo dobře. V jednu chvíli ztrácel Andreas na kluky 40 vteřin, ale dokázal si to sjet a ve stoupání zaútočit," líčil vývoj závodu Kristián Hynek, jenž si do Holešova přivezl bolavá záda a musel odstoupit. "Už jsem tam jel s tím, že to nebude ideální, trápila mě záda celý týden. První hodinu jsem jel, ale pak jsem musel odstoupit, do cíle jsem si to dojel po silnici... Andreas byl ale nadšenej, měl skvělý nohy," uvedl dále Kristián o svém svěřenci, jenž se už podruhé zapojil do závodu seriálu Kolo pro život.

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Andreas Seewald (@andreas_seewald_)

Třicetiletá německá akvizice českého týmu ukázala svou současnou formu a vyhrála s velkým náskokem šesti a půl minuty před loňským vítězem Jaroslavem Kulhavým (Česká spořitelna Accolade).

"Odjeli jsme na začátku v šesti, byli jsme tam všichni z týmu, než Maty píchnul, ale dařilo se nám to kontrolovat. Andreas ztrácel ve sjezdech, snažili jsme se tam získat výhodu, ale věděl jsem, že rozhodující budou výjezdy, což se nakonec potvrdilo. Měl jsem tam ještě drobnější pád, takže jsme dlouhý výjezd před Semetínem začínali společně, tam za to Andreas vzal a relativně rychle bylo rozhodnuto. Udělal si náskok, já s ním jet nemohl. Ještě jsem se k němu zkusil přiblížit na semetínských trailech, ale podařilo se mi to jen částečně. Pak už jen náskok navyšoval a já jel svoje tempo až do cíle. Byla to v uvozovkách trochu nuda dojet si to do cíle, věděl jsem, že je na tom fyzicky hodně dobře a já dobral v pondělí po týdnu antibiotika, takže úplně fresh jsem nebyl. Jsem spokojenej, dopadlo to, jak mělo, Andreas jel suprově, ukázal svou neuvěřitelnou formu, kterou má poslední tři neděle, zaslouženě vyhrál," vypověděl Jára.  

Že byl závod hodně náročný, dokazují rozestupy, třetí v cíli Marek Rauchfuss (Česká spořitelna Accolade) nabral téměř čtvrthodinové manko na vítěze!

Jobánek se ubránil před výborně jedoucím Bubílkem 

Force Obr Drásal, jenž se poprvé dostal do programu holešovského podniku v roce 2014, je nejdelším domácím bikovým závodem, nepočítáme-li všechny adventure bikepackingové ultimate akce. Force Obr Drásal je jiná závodní sféra, kdy trasu může dokončit jen opravdu solidně trénovaný jedinec. Startuje se v půl šesté, jede se 173 kilometrů a nastoupá se kolem pěti kilometrů. Trasa má navíc jednoho démona, jímž je už šestinásobný vítěz Jan Jobánek; jen dvakrát se z vítězství radoval někdo jiný, a to v jednom ročníku "Jobr" nestartoval, v loňském roce byl klasifikován v cíli jako bronzový. Letos bylo ale vítězství v osmihodinovém závodě těsné: druhý Michal Bubílek (Kross Bikeranch) zaostal jen o tři minuty a jedenáct sekund.

"Z letošního vítězství na Obrovi mám velkou radost, protože to je pro mě docela nečekaný. Ještě začátkem týdne jsem zvažoval, jestli se vůbec postavím na start. Příprava na závod měla od ideálu daleko. Na jaře jsem dlouho řešil zdravotní komplikace s kolenem a ani potom toho času na najíždění objemu už nebylo tolik, co v předchozích letech. Minulej týden se mi ale jelo docela dobře na Poháru v Mostě, tak jsem si řekl, že to zkusím. Ale respekt tam byl velkej," řekl Jan Jobánek, jenž se o vedení přetahoval s Bubílkem.

"Už předem jsem tušil, že největší soupeř, kromě samotné trati, bude Michal Bubílek. To se taky potvrdilo a v prvních dvou hodinách mě docela potrápil. Já jsem trochu zariskoval, nasadil jsem na závod hladký, jezdivější pláště, ale v těch rychlých sjezdech jsem si na nich úplně jistej nebyl. Toho Michal docela využíval, takže jsem si ho musel opakovaně sjíždět. Až při druhým průjezdu přes Kelčský Javorník jsem začínal cítit, že mám trošku navrch. Michala jsem si vyzkoušel ve stoupání za Rajnochovicemi, to se mě ještě udržel, a tak jsme pokračovali dál ve dvou přes Troják. Definitivně jsme se rozdělili asi na 5. hodině v nejdelším asfaltovém kopci nad semetínské traily. Brzo nato jsem si ale uvědomil, že to budou ještě hodně dlouhý tři hodiny sólo jízdy a trochu jsem zalitoval, že jsem Michala utrhnul tak brzo. Už ale nebylo cesty zpět. Snažil jsem se pak hlídat si tempo, aby mi neseklo. Neměl jsem žádné informace, jakej mám náskok, takže když jsem na poslední hodině začal cítit, že mi dochází, byl jsem hodně nervózní. Ve vítězství jsem začal věřit až v zámecké zahradě," prozradil Jobr, jenž si letos střihnul Obra v amatérském režimu, tj. bez servisu na trati.

"Poprvé jsem si vyzkoušel, jaký to je jet Obra bez vlastního supportu. Spoléhal jsem se jenom na sebe a na občerstvovačky pořadatele. Veškerý jídlo jsem si vezl po kapsách. Večer, když jsem si vše připravil, tak jsem to pro zajímavost zvážil a bylo toho 1,5 kila :-). Na občerstvovačkách jsem si potom bral jen pití, hlavně vodu. Musím ale říct, že jsem nijak nestrádal. Dobrovolníci byli obětaví při podávání bidonů a kelímků, takže i oni mají podíl na mém vítězství a patří jim dík," doplnil Honza Jobánek.