Lapierre Pro Race 929 TEST

Stále více se u nás zabydluje francouzská značka Lapierre, jež navíc dokáže uspokojit šíří své nabídky snad všechny kategorie cyklistů od silničářů až po sjezdaře. A to i na nejvyšší profesionální úrovni. Z nabídky tohoto francouzského „lahůdkářství“ jsme tentokrát ochutnali nejvyšší karbonový hardtail na devětadvacítkách, jenž nese plný název Pro Race 929. Pod sebou má dva skromněji vybavené sourozence na hliníkových rámech.

Kvalita a smysl pro detail
Do testu přebírám již sestavené a zajeté kolo. Na první pohled všechny jeho křivky vybízejí k nasednutí. Design stroje je atraktivní a celek perfektně sladěný, ať už sledujeme bílou, modrou, nebo černou linii, tak vše na první pohled dává smysl.

Karbonový rám je vyroben technologií tube to tube a umožňuje spojování karbonových trubek různého profilu, čímž se docílí tuhosti i pohodlí právě na těch místech, kde je to potřeba.

Samozřejmostí jsou očividná opatření vedoucí ke zvýšení tuhosti: rozšířená hlavová trubka ve spodní části, její masivní napojení na horní a spodní rouru i zesílená oblast kolem středu. Pozornost na sebe nutně poutá zadní stavba ze subtilních vzpěr proměnlivého, čtyřhranného průměru a esovitého prohnutí. Vzpěry plynule vycházejí z hlavního rámového trojúhelníku a vzadu jsou pomocí šroubů napojeny na eloxované patky.

Vzadu taktéž obdivuji čistou linii krátkého a prohnutého monostaye, jenž na výšku poskytuje svým tvarem dostatek místa pro průchod bahnem obaleného zadního kola (o dostatku prostoru pro plášť do šířky už se ale tolik hovořit nedá – neumím si představit, že by vzadu neškrtal širší než 2,2 palcový plášť s mohutnějším vzorkem…).

Zmíněné modře eloxované patky vypadají na kole šmrncovně, ovšem ještě hlubší smysl dávají, když si všimneme objímky pod sedlem a rovněž objímek na vnitřní straně gripů – vše ve stejném odstínu. Je zkrátka vidět, že designéři si dali záležet na tom, aby kolo mělo hlavu i patu a detaily dohromady tvořily celek. Když už však nalepili pěknou a decentní plastovou ochranu na zadní šavli pod řetězem, mohli si dát stejnou práci s ochranou spodní roury v místech, kam většinou míří odletující kameny.

%pagebreak(Závodní komponenty)%
Od rámu jdeme ke komponentům, z nichž nejviditelnějšími jsou zářivě bílá vidlice RockShox SID a současně ve stejné barvě vyvedené třmeny a páky pětkových Elixirů od Avidu.

Z bílých doplňků nezapomínejme také na sedlo – celkem řídce osazované San Marco Concor mě rozhodně zaujalo netradičním tvarem a také překvapilo pohodlností i na delší vyjížďce.

O pohon se starají kliky Sram s ozubením 38/24, které otáčejí kazetou 11-36 na zadním kole. Zpřevodování je do terénů všeho druhu dostatečné, ale závodníci mohou samozřejmě uvažovat o variantě více „dotěžka“.

Od šlapání se dostáváme k samotným kolům - hliníkovým setům Easton EA 70, které designem i výkonem, jako by mířily o level výše. Zkrátka jsou více než povedené! Dle katalogu by měla být kola nazuta do pneumatik Schwalbe Rocket Ron 2,25“, ale v našem případě tomu tak je pouze vpředu. Naopak vzadu se o styk s terénem staral Python od francouzského Hutchinsonu. Spíše než na nacionální notu se zde zřejmě hrálo na improvizaci, ale nutno říct, že tento relativně kulatý plášť s minimálními výstupky se do zadní vidlice vešel tak akorát. Těžko říct, jak by si s omezeným prostorem poradil Rocket Ron, jehož drapáky byly vyceněny po obvodu předního kola. Celkově je ale komponentová skladba vyvážená a jako celek hraje tento orchestr dokonale.

%pagebreak(Opravdu nabitá skupina)%
V kategorii celokarbonových hardtailů 29“ s cenovkou kolem 80 tisíc korun je hodně těsno. A to z toho důvodu, že v nabídce má takovouto vlajkovou loď téměř každá značka. Pro některou to může být topmodel, pro jinou jen mezistupeň k superstrojům o další desítky tisíc dražším. Zkrátka je z čeho vybírat, ovšem zákazníků není nekonečně mnoho. Při výběru kola této kategorie je skoro nezbytné domluvit si testovací jízdu anebo alespoň krátké projetí, to může napovědět mnoho. Na druhou stranu – skryté kvality závodních pevňáků jejich majitelé většinou objevují postupně, na ně nepřijdete během patnácti minut v parku… Uklidnit může potenciální zájemce také to, že sáhnout hodně vedle a koupit zajíce v pytli a kolo, které by nefungovalo, v této cenové kategorii snad ani nelze…

Konkurenční srovnání
	Lapierre Pro Race 929	Specialized Stumpjumper Expert Carbon 29	Felt Nine Team	GT Zaskar Carbon 9R Pro
cena kola	79 999,- Kč	79 990,- Kč	85 990,- Kč	79 999,- Kč
materiál rámu	Karbon	Karbon	Karbon	Karbon
vidlice	Rock Shox Sid RLT	Rock Shox Sid Brain	Rock Shox Sid	Rock Shox Sid
zdvih	100 mm	90 mm	100 mm	100 mm
osazení	Sram X0/X7, Avid, Easton	Sram X0/X9/X7, Roval, Formula	Sram X0, Sram, WTB	Shimano XT, Formula, DT Swiss
úhel hl. trubky	71°	71,5°	72°	72°
úhel sedl. trubky	73°	73,5°	73,5°	73,5°

Lehkost a chuť létat

Při rozjezdu oceňuji lehkost, s jakou desetikilový stroj vyrazí kupředu. Stačí roztočit velká kola a bike už si sám hledá cestu. Jízda je příjemná, otevírám vidlici páčkou z řídítek a nechávám se unášet terénem.

Zvyšuji rychlost, nadlehčuji se nad kořeny a terénními nerovnostmi a vidím, že lehounké náčiní pode mnou se rádo odlepuje od země a chtělo by létat! Troufám si na pár lehkých skoků a současně registruji zvýšenou živost kola a citlivost na podněty z řídítek. Jako by na změnu směru stačily jemné pohyby dlaní v řádu nanometrů! Nebo snad pouze myšlenky?

Tato citlivost, kterou bych přirovnal k přeposilovanému řízení u francouzského automobilu, mi je trochu na obtíž v drncavých technických sjezdech na ujíždějícím podkladu, kdy je potřeba ostražitě hlídat stopu. Když ale vjedu na pěšinu, zvýším rychlost a posílám kolo do zatáček kolem stromů a pařezů, řízení se najednou zklidní a do určité míry ztuhne, a to mi vyhovuje na maximum. Ruce a ve stejné vteřině i mozek dostávají přesné informace o tom, co se děje pod koly a kde je hranice ideálního gripu.

Když naopak šplhám do kopce, potřebuji přejet kořeny nebo kamenné schody, tak zvýšenou hravost kola a ochotu nechat si přizvednout tu přední, tu zadní kolo, vítám všemi deseti. S tímto kamzíkem se totiž dá vyjet opravdu všude, a to mluvím i o prudkých stoupáních, kde je nutné dobře rozložit těžiště a současně mít dostatek síly na roztočení velkého kola.

Subjektivně bych pouze ještě o centimetr dva potřeboval snížit řídítka k ideálnímu sportovnímu posedu a větší jistotě v prudkém stoupání. Ve sjezdech jsem byl spokojen až na zmíněnou vysokou citlivost řízení, na niž ale nebyl problém si zakrátko zvyknout a přizpůsobit tomu jízdu.

- kvalitní rám a osazení	- méně místa na široký plášť v zadní stavbě
- propracovaný design
- nízká hmotnost a dobré jízdní vlastnosti

Závěrem

Kolo jako celek hodnotím velmi kladně, neboť poslouží jako skvělý společník na technickém okruhu, na rychlé maratonské trati i na celodenním výletě, kdy únavu pomohou zmírnit karbonový rám i optimálně nahuštěná velká kola.

Technické parametry
	velikosti	S, M, L, XL
	A - úhel hlavy *)	71°
	B - úhel sedlovky *)	73°
	C - délka rámu *)	620 mm
	D - výška sedlové tr.*)	510 mm
	E - rozchod kol *)	nezjištěno
	F - délka zadní stavby *)	445 mm
	G - výška středu *)	nezjištěno
	hmotnost kola (bez pedálů)	10,32 kg

*) - Udávané hodnoty rozměrů odpovídají testované velikosti L

Kompletní informace o kolech Lapierre najdete na webu francouzského výrobce www.cycles-lapierre.fr, nebo na stránkách českého distributora www.lapierre-bike.cz.

Jak to vidí závodník

Na rámech Lapierre Pro Race 929 v letošní sezoně závodí jezdci Toyota Dolák MTB týmu. Sériové osazení je u nich nahrazeno sadou Shimano XTR, odlehčenými pevnými komponenty a zapletenými sety kol s galuskami Tufo. Novou devětadvacítku si pochvaluje i zkušený lídr stáje, bývalý profesionální silničář a dnes maratonec Jan Hruška.

Vyhovuje mu design, sladění všech detailů, geometrie (jezdí nejmenší velikost rámu 41 cm) a jízdní vlastnosti. Větší kola si nemůže vynachválit, a jak žertem říká, jednou přijde den, kdy budou na rozměru 29“ začínat dospělá horská kola, a stará dobrá šestadvacítka bude poslední dětskou velikostí... „Na typ závodů, které jezdím, je to ideální kolo. Nejezdíme technické okruhy jako v cross-country, ale naopak využijeme dobrou setrvačnost kol při delších přejezdech a taky jejich lepší průchodnost terénem,“ říká Jan Hruška a hned přidává teorii o nájezdovém úhlu při překonávání 10ti centimetrového kořenu s kolem o průměru 26 a 29 palců. „Na loňském kole byly takové kořeny a díry prostě rána, s větším průměrem to ale ani nezaregistruju. A až mi přijde nová celoodpružená devětadváca, tak to už se nebudu starat vůbec o nic. Na takovém kole – přiznejme si to nahlas – může prostě jet i největší kopyto,“ směje se „Hanes“. Nezapomene vyzvat všechny majitele devětadvacítek k ostražitosti a nepolevení pudu sebezáchovy. „Velká kola prostě skvěle jedou a dobře drží v zatáčkách, každý si na nich dovolí víc a jde až na hranu. A když to ulítne v mezní situaci, tak to může skončit bolestivě. Je to jako se čtyřkolkou. Jdete na limit v zatáčkách na sněhu, pořád dobrý, dobrý, a pak se auto utrhne a letíte přes střechu. Podobně to cítím na velkých kolech a sám jsem se o tom tvrdě přesvědčil. Takže pozor na to!“ doplňuje Honza Hruška.

Fotogalerie