Češi budou závodit v Kostarice

Že jste o takovém závodě ještě neslyšeli? Je to možné, protože na La Ruta de los Conquistadores dosud žádný Čech nestartoval. Přesto ale domácí cyklistická média této akci pár zmínek věnovala. Stručně řečeno jde o čtyři dny a 362 kilometrů v podmínkách deštného pralesa, kostarických hor a sopek. Jinými slovy lze také říci, že trať vede od břehů Tichého oceánu k Atlantiku, přičemž bikeři přejedou tři tisíce metrů vysoké kostarické hory. Trať ročníku 2008 se na poslední chvíli v pár detailech změnila. Počínaje loňským ročníkem se závod jede ne na tři, ale na čtyři etapy, a letos startuje 12. listopadu v městě Jacó na břehu Tichého oceánu. První etapa je tradičně nejnáročnější (proto taky závodníci startují v pět hodin ráno), vede blátivými traverzy džunglí Národního parku Carara, brody přes řeku Turrubares a na 115 kilometrech nastoupají bikeři čtyři a půl tisíce výškových metrů. Druhý den čeká na účastníky jen 75 kilometrů, projíždět budou singly indiánské rezervace Grifoalto a kávovými plantážemi. Třetí etapa zavede účastníky vůbec nejvýše, do nadmořské výšky přes 3000 metrů na svah vulkánu Irazú, a poslední čtvrtá etapa, jejíž součástí je i úsek vedoucí po pražcích železnice, končí u Golfského zálivu na pobřeží Kostariky — v Bonita Beach.

Ač by se mohlo zdát, La Ruta de los Conquistadores není adventure v pravém slova smyslu — na trati každých 20-25 kilometrů občerstvovací a technická stanice, vyspat se mezi etapami mohou závodníci v hotelových pokojích. Co je na tomto podniku asi nejtěžší jsou podmínky, které představují nejen na technickou a fyzickou stránku jezdců, ale i na jejich psychiku. Pořadatelé účastníkům mimo jiné doporučují trénovat pohyb v horách a kopcích, protože “hike-a-bike” je synonymem pro tento závod.

V Jižní Americe se tento závod těší obrovské popularitě, ale poslední léta do Kostariky odlétá čím dál více Evropanů. Prvním z nich byl v roce 2005 švýcarský bikový matador Thomas Frischknecht, který svůj premiérový start v Kostarice proměnil ve vítězství, ale také se tehdy nechal slyšet, že něco tak těžkého nikdy neabsolvoval. Není tajemstvím, že po své první účasti „Frichi“ prohlásil, že už ho startovat v tomto závodě nikdo neuvidí. Bylo to však vyřčeno v afektu a Thomas se příští rok na „místo činu“ znovu vrátil a dojel desátý.

Konkurence v kostarickém podniku bývá každoročně poměrně solidní a zvláště domácí závodníci jsou pro mnohé Evropany nemilým překvapením. Za patnáct let existence měl závod La Ruta de los Conquistadores jen dva zahraniční vítěze — zmíněného Thomase Frischknechta a pak Kolumbijce Leonardo Páeze, mimochodem letošního vítěze SP v XCM. V loňském ročníku se musel francouzský šampion Thomas Dietsch (Gewiss-Bianchi) sklonit před uměním Kostaričana Ramiréze a dojel „až“ třetí. Pro letošek tedy oznámil bronzový muž loňského MS pokus o reparát a do Kostariky míří i letos stejně jako obhájce vítězství z loňska. Dalšími bikery světové třídy, kteří poprvé La Rutu okusí, jsou Italové Marzio Deho a Johnny Cattaneo (Olympia), kteří letos vyhráli kanadský etapový závod Trans Rockies. Z domácích hvězd se nejvíce věří Federico Ramírezovi (BCR-Pizza Hut), loňskému vítězi, který se bude letos pokoušet o páté vítězství v tomto závodě. Tradičním účastníkem je vytrvalec Tinker Juarez a svou účast potvrdil stříbrný z letošního MS v silniční časovce jednotlivců Svein Tuft závodící za kontinentální kanadský tým Symmetrics. Dalším jménem známým z profesionálního pelotonu je trojnásobný vítěz španělské Vuelty Roberto Heras, který se po své dopingové aféře z roku 2005 už k profesionálnímu závodění nevrátil. Přesto to tento Španěl ale asi na biku umí, protože vyhrál letošní závod v marocké poušti s názvem Titan Desert. Jak si poradí s tropickým podnebím se uvidí....

Na startu šestnáctého ročníku se však o přední příčky budou hlásit také bikeři s českými pasy: Jéňu Kopka a Radka Šíbla netřeba představovat, dalšími dvěma Čechy budou Bohuslav Bábor a Lukáš Mráz. Radka s Honzou jsme poprosili, aby nám o plánovaném startu něco málo pověděli....

Jak vás, kluci, napadlo startovat zrovna v Kostarice?
RŠ: Člověk přece nemůže každý podzim trávit v Austrálii (smích). Láká mě tropická teplota, obrovská náročnost, údajně pure biking na rozdíl od Austrálie a hlavně top konkurence, co se tam schází. Na všech etapácích, co jsem objel, se pohybují často pořád ti samí lidi, kteří už zkusili co se dá. A od těch všech jsem na La Rutu slyšel jen chválu.
JK: O samotném závodě vím samozřejmě déle a chystal jsem se tam už dva roky. Když jsem předminulou zimu dojel na Aljašce Iditarod, padl mi do ruky nějaký americký časopis s reportáží právě z La Ruty. Tenkrát jsem si řekl, že jsem při Iditarodu docela promrzl, a že by nebylo špatný se zas trochu ohřát. Takhle vlastně funguje moje plánování akcí. Bohužel vloni mi nevyšel čas kvůli psaní a vydávání knížky z Aljašky, takže se chystám až letos.

Tento závod českým bikerům dlouho unikal a dnes již je jasné, že tam poletíte nejméně čtyři - domlouvali jste se nějak společně, nebo je to shoda okolností?
JK: To, že tam letí ještě další bikeři z Česka jsem se vlastně dozvěděl náhodou až nedávno. Já o své účasti v La Rutě mluvím už déle, takže jestli tohle byl impuls i pro ně nebo to je úplná náhoda nevím.
RŠ: S Bohušem Báborem a Lukášem Mrázem, co tam s námi letí, se znám z Krokodýla. Jsou to super parťáci, byli letos i v Itálii a když jsme se bavili, že tam chci jet, byli nadšení dost na to, aby dlouho neváhali. A já když jsem věděl, že do toho nepůjdu sám, tak už bylo úplně jasno. Ale o Jéňovi jsem taky do poslední chvíle nevěděl.

Jak si ten závod zatím představujete? Čím myslíte, že to bude nejtěžší?
JK: Těžký bude určitě klimatem — vedro, vysoká vlhkost, deštné pralesy, možnost tropických lijáků. Díky jílovitému podloží se pak na kole všechno zalepí a nehneš se. Jede se i přes Andy, takže nás čekají i solidní kopce a velice špatné cesty. Snad kromě dvou ročníků to vždycky vyhrál Kostaričan. Díky tomu se prý lidi sází, jestli vyhraje domorodec nebo někdo ze zbytku světa. A zjišťuju, že zbytku světa nikdo moc nevěří.
RŠ: Já zatím nic nezjišťoval, včera jsem se třeba dozvěděl, že pojedeme do třech tisíc nad mořem...

Je něco, z čeho máte v souvislosti s La Rutou obavy?
JK: Před každým závodem, který neznám mám plno obav. Jsou ale spíš neurčitý, protože ani pořádně nevím, co všechno mi tam může hrozit — zničující klima, ztracení, zvířata, infikovaný hmyz, ...
RŠ: Už jsem jel Ironbike v Brazílii, tam se jelo taky zčásti v džungli, takže předpokládám, že co do klimatu a prostředí by to mohlo být podobné. Vyhovuje mi extremní náročnost, nelidské vedro sice nemusím, ale asi mi vadí méně než ostatním.
 
S jakými ambicemi do Kostariky letíte?
RŠ: Tady od stolu se těžko dělají závěry, pořadatelé pořád ještě nemají uzavřenou startovní listinu.
JK: Vždy jedu s nejvyššími ambicemi, ale nikdy nevíš, kam až budeš schopný dosáhnout. Člověk odjíždí do prostředí, které vůbec nezná a neví, jak se s tím jeho organismus vypořádá. Obecně nemám vedro rád. A když se k tomu přidá ještě vysoká vlhkost deštných pralesů, neumím si to představit vůbec. To je ale právě to, proč tam jedu, abych poznal, jak budu fungovat. Takže každý takovýhle závod je v první řadě boj sám proti sobě a teprve pak proti soupeřům.
RŠ: My jsme s Fojou vždycky říkali: zaprvé přežít, zadruhé přežít ve zdraví, zatřetí dojet do cíle a pak přemýšlet abychom něco zajeli. Takže chci domů odlétat s tím, že to stálo za to.

Předpokládám, že na tento start byla potřeba pomoc sponzorů....
JK: Těch sponzorů je plno a každý by si zasloužil zmínit. Největší trn z paty mi ale vytrhla firma TOI TOI a stala se mým hlavním partnerem tohohle závodu. Osobně jsem se poznal i s majitelem firmy panem Karlem Svobodou a je to velice příjemný člověk. A biker, i když dnes vzhledem k nedostatku času spíš jen duší.
RŠ: Mně podpořilo materiálně MRX a pak tradiční sponzoři z Holešovska — Obchodní dům Morava a Ekodrill Zlín.

Díky a za čtenáře vám oběma přeji hodně štěstí!

Nezkrácený rozhovor s Radkem Šíblem si můžete přečíst na serveru BikeZone.cz.

Více informací o závodě na www.adventurerace.com

Foto: Rob Jones & www.adventurerace.com