Malevilské otočení: 18 let - to už je sakra historie a je na co vzpomínat

Letos se na Ranči Malevil slavilo. Tým Radka Patráka dotáhnul káru s nálepkou Malevil Cup do cíle už po osmnácté. A hostí přijelo hodně, a rozhodně to bylo startovní pole hodné oslavence. Radek Patrák a jeho družina sklízí ovoce ze stromů, které zasadili už hodně dávno. Udělat i v českých poměrech závod světové úrovně se jim vydařilo...

"Jsme spokojení a motivovaní zase udělat něco víc. Letos se sjela výborná zahraniční konkurence, a to nejen v kategorii elite. Když vám pak „druhý“ při letošním Malevilu napíše do e-mailu „Hello Radek, Thank you for the great Marathon! Top Course! Top Organisation! I will be happy to return to you. Nicola Rohrbach“. Není co dodat..." říká Radek. Jen pro jistotu, kdyby vám jméno tohoto Švýcara nic neříkalo - Nicola a jeho parťák byli třetí na letošním nejprestižnějším a velice sledovaném etapovém závodě Cape Epic, kde ho porazily jen týmy Nino Schurtera a Jaroslava Kulhavého. V neděli pak dojel šestý na mistrovství světa XCM v Singenu...

"Musím říci, že mě překvapilo několik věcí, a to příjemně - musím vám poděkovat, oproti letům zpátky jsme při úklidu trasy posbírali minimum tub od gelů, tyčinek a podobně. Na KPŽ píšou, že budou pořizovat tajné kamery a hříšníky penalizovat. Jsem rád, že k nám jezdí asi trochu jiní bikeři. Ono vybojovat každoročně souhlas a povolení orgánů k maratonu není jen tak. A když nám odpadky v lese nemohou otlouct o hlavu, je to moc dobře..." pokračuje Radek, který si libuje i nad tím, že letošní závod proběhl až nečekaně hladce.

"V podstatě se závod obešel bez vážnějšího zranění. Vlastně jediné bylo šití ošklivě potlučeného lokte. To svědčí o tom, že k nám jezdí lidi, co mají bike rádi a většinou to na něm umí. A pak teda byla ještě ledvinová kolika vítěze Johnny Cattanea. Toho do nedělního rána hospitalizovali v Liberci, kde mu kapačkama rozpustili ledvinový kamínek, který se mu dehydratací uvolnil. No a pak teda po letech došlo prý ke ztrátě dvou drahých kol. V osadě Naděje je nechali Holanďani v dodávce ze soboty na neděli. Ráno kola fuč. Přitom to je 5 minut autem. Celodenně střežené depo na kola bylo k dispozici od pátku za symbolické 1 Euro. Policie ČR taky fungovala celou dobu, a to i v noci s kamerou a nočním monitoringem. Takže tohle byla zcela zbytečná vada na kráse letošního ročníku," vypráví Radek.

A co dál Patrákovi? "Jsou věci k zamyšlení, jak to za rok udělat jinak. Holky si třeba taky zaslouží ocenění za vítězství na horské prémii Hochwald. Nevím, jakým klíčem, ale nějak budeme muset vyřešit startovní vlny. Taky psali lidi, že se trasa zkracuje a vlastně i zrychluje. Což je pravda, ale Lesy ČR cesty stále upravují a CHKO nás na pěšiny jaksi nechce pustit. Úplně se mi nechce přesouvat závod víc za německé hranice, kde s ochranou přírody problém nemají. Jsme přeci jen český závod. Myslím také, že je nedoceněn závod resp. kategorie dvojic. Kdo se toho zúčastnil, je většinou nadšen. Takže se pokusíme zvýšit motivaci k přihláškám. Pak mě mrzí, že lidi po marathonu odjíždí, i když je na Malevilu program až do neděle. To je ale spíš české specifikum. Cizinci se většinou baví, přijedou v pátek a zůstanou do neděle," přemítá velký malý šéf z Jablonného v Podještědí.

Ten si velmi rád zavzpomíná na starší ročníky, každý z nich s sebou přinesl desítky či stovky příběhů. "Na 1. ročník k nám nečekaně přijelo přes 500 závodníků a my jsme pro ně neměli čísla. Protože, kdo by s tím počítal, ale prostě se to dalo i se startem odloženým o víc než hodinu. Druhý ročník jsme měli krásný žlutý startovní čísla. Byly ale papírový laminovaný jen z boku a ten rok bylo příšerný počasí, které se snad potom už takhle nikdy neopakovalo. Čísla závodníkům rozmokla, přiváželi je různě zastrkaný pod dresy nebo je drželi v zubech, výsledky bez čipů se dávaly dohromady celý následující týden. A taky na ročník, kdy záchranka odvážela z ranče ušůrovanou uklizečku, chudák úplně se úklidem zlikvidovala. Na šíleně vypadající Purmenův pád do cíle. Na nečekanou a jednou i vymyšlenou dopingovou kontrolu, kterou jsme s Tomášem Hauptvoglem vyhlásili na startu. To jsme se pak divili, kolik lokálních hvězd nedojelo pro technickou závadu do cíle a hned zmizeli z ranče.  Na 7. ročník, kdy jsem si 10 dní před závodem o čarodějnicích zlomil na 3x nohu a ležel v nemocnici.  Čekal na operaci a nevěděl, zda mě pustěj vůbec do závodu dom. To mně všichni kamarádi moc poděkovali. Taky jeden ročník přišla větrná smršť či tornádo, vzala s sebou nejen prázdný kadiboudy, ale i podium. Škoda byla bezmála 200.000,-. No a pak taky v roce 2012 jsme pořádali mistrovství Evropy. Vyhrál Kristian Hynek, hrála se česká hymna. Krása veliká. To prostě nevymyslíš. To musíš zažít," vzpomíná a usmívá se Radek nad tím, jak jeho dítě procházelo životem do dospělosti.

Radek Patrák rozhodně nepatří mezi ty, kteří si po každém ročníku řeknou "Tohle byl poslední ročník! Končím!" Podobných prohlášení bylo v českém rybníku hodně. Ale Radek to má naopak. Jen co zmizely z Malevilu poslední stopy bikerů, už už přemýšlel o ročníku 2018. Co dodat...

"Díky vám všem za přízeň po dobu 18 let a pak snad jen to, že se těším s mnohými z vás na viděnou při Salzkammergutu v Bad Goisernu a pak třeba zase za rok 9. června 2018 na Malevilu u nás v Jablonném."