Matouš Ulman: plány a cíle do první půlky sezóny

Z pohledu své kariéry ušel biker z Černošic u Prahy v posledních letech kus cesty. Před lety, kdy byl ještě členem týmu Scott&Hagget, patřil do republikové špičky mezi XCO závodníky (rozhovor s tehdy čtyřiadvacetiletým Matoušem z roku 2009 čtěte zde: Londýn mě láká, přiznává Matouš Ulman). Olympijskému cross-country se určitě nevyhýbá, ale svou budoucnost teď vidí více v bikemaratonech. Propracoval se mezi maratónskou špičku a společně s Pavlem Boudným, týmovým kolegou z Česká spořitelna-Accolade, dominuje seriálu Kolo pro život i řadě dalších tuzemských závodů. Navíc skončil čtvrtý na mistrovství Evropy v bikemaratonu, což mu dodává chuť a sebevědomí zkusit se prosazovat častěji i v mezinárodní konkurenci.

Matouše Ulmana jsme zastihli před jeho startem v závodě kategorie C1 v rakouském Langenlois, kde skončil sedmý (viz reportáž Langenlois ovládli Wloszczowska, Vogel a čeští mladíci), a požádali o krátký rozhovor.

Matouši, zkusme se nejdříve pozastavit u shrnutí loňské sezony. Jak se ti povedla?
Pár výsledků vloni bylo, se kterýma jsem byl spokojený, ale pak samozřejmě byly i závody, které se mi nepovedly. Ať už kvůli technickým problémům nebo kvůli tomu, že se to prostě nesešlo. Tím narážím třeba na mistrovství republiky, kde jsem se sice necítil moc špatně, ale bohužel mi technika zhatila boj o případné medaile. Spokojený jsem s ME v Irsku, kde mi to vyšlo nad očekávání dobře (4. místo – poznámka redakce). Zklamaný jsem zase z MS (31. - poznámka redakce), kde jsem od sebe čekal víc, ale holt se to nesešlo, jak bych si představoval. Ať už hrál roli pozdní odlet, špatná aklimatizace nebo nevím, kde v tom hledat chybu.

A doma?
V českých závodech se nám dařilo, jak mně, tak celému týmu. S výsledky v KPŽ, na které se náš tým soustředí především, spokojený jsem. A čtvrté místo na mistrovství republiky v XCO je určitě výsledek, se kterým nemůžu být nespokojený. I když ten bronz nebyl daleko…

Jaké máš plány do letoška?
Letos to v zásadě bude podobné. Rád bych se po roce zase podíval na Alpen Tour Trophy v Rakousku, na kterou se těším. Měl bych startovat na ME a MS v maratonu a chtěl bych jet i více maratonů v zahraničí, například Dolomiti Superbike, Zillertal Bikechallenge a potom možná v září další maraton v Ornans, kde vloni Kristián vyhrál. Uvidíme, jak se to povede nakombinovat termínově.

Co od sebe očekáváš na Alpen Tour?
Vloni tam nebylo moc dobré počasí, ale aspoň letos vím, do čeho půjdu. Když se mi povede se dobře připravit, tak bych snad o první pětku mohl bojovat.

Další velká možnost poměřit své síly se zahraniční konkurencí bude i v Novém Městě na Moravě. Pojedeš tam?
Určitě bych chtěl na Světovém poháru v Novém Městě na Moravě zase startovat. I proto pojedeme s týmem několik závodů kategorie C1, protože body pro lepší startovní pozici je dobré sbírat, kde to jde. Každý bod je dobrý, protože člověk má šanci si vylepšit startovní pozici. Byť třeba jen o řadu, ale i to je dost poznat.

Tvůj kamarád a tréninkový parťák Kristián Hynek jezdí třetím rokem v zahraničním maratónském týmu a probojoval se do světové bikemaratonské špičky. Je to pro tebe motivace, že není nereálné dostat se do zahraničí?
Co se povedlo Kristiánovi, je samozřejmě motivace, a to i do tréninku. Ale je potřeba jezdit i ty akce v zahraničí, aby se člověk ukázal a upozornil na sebe. Jiná cesta, než přes závody v zahraničí, nevede. Českými výsledky se člověk nemůže prezentovat, v mezinárodní konkurenci nejsou výsledky na závodech vůbec nosné. KPŽ nemá špatnou sportovní úroveň, ale to venku nikdo neví, protože sem cizinci nejezdí. Výsledky v KPŽ se při vyjednávání o potenciální smlouvě bohužel nedá ohánět.

Jak jsi se chystal na novou sezonu?
Přípravu na sezonu jsme začali týmovým soustředěním v Piešťanech. Tam to bylo ještě takové volnější, i když jsme každý den ty tři čtyři hodiny na kole seděli. Ale odpoledne jsme měli regenerační program v lázních, což bylo fajn, a večer tmelící program, což bylo taky fajn (smích). Pak v lednu na Mallorce začala příprava v teple. Byli jsme tam 14 dní a odtrénovali jsme všechno, co bylo potřeba. Navíc tu byla početná skupina Čechů, takže ty tréninky byly nápadité. Vyšlo to fakt parádně i počasím. Dokonce i líp než teď v březnu, když jsme se na Mallorku vrátili a počasí bylo dost proměnlivé. Mezitím jsme byli s Jahodou (Jan Rajchart – pozn. redakce) ještě na Kanárech, kde jsme se už věnovali tréninkům síly a rychlosti. Navíc tam byli i Škárna s Vastlíkem, takže jsme měli dobrou skupinku. Někdy až moc dobrou (smích).

Ty sis ale nudnou zimní přípravu zpestřil ještě účastí v Sunshine Cupu…
Na Kanárech jsem se rozhodl, že pojedu etapák na Kypru, že bych se tam zkusil porovnat s větší konkurencí, takže týden po návratu jsem tam odletěl.

A co jsi na Kypru s ohledem na formu zjistil?
Tenhle test mi řekl, že to není úplně špatné, ale ukázal mi i nějaké slabiny, na kterých jsem se teď na Mallorce snažil ještě zapracovat. Hlavně na síle, která mi ještě trochu chyběla.

Přesto jsi byl v prvních dvou etapách nejlepší z Čechů, v prologu sedmý a v první etapě osmý…
První dvě etapy se mi povedly hodně dobře, to jsem byl spokojený. Ale ve třetí etapě jsem chytil v brodu defekt a špatně jsem to vyhodnotil. Myslel jsem, že je to kousek do cíle, tak jsem bez opravy pokračoval dál, ale po deseti minutách jízdy jsem dojel teprve k ceduli 10 km do cíle, tak jsem nakonec stejně musel opravovat. Tam jsem ztratil hodně času.

Během závěrečného soustředění na Mallorce jsi tam vyhrál silniční závod v Montuïri…
Chtěli jsme si to soustředění trochu zpestřit a dostat se do závodní intenzity. Silnici využíváme k rozjetí do bikových závodů každý rok, týden po Langenlois pojedeme klasiku Brno – Velká Bíteš – Brno.

Takže do Langenlois chceš jet už rozjetý?
Ano. Jet do Langenlois jen na zkoušku nemá cenu. Ten okruh je tak těžký, že když na to člověk není připravený, tak se tím závodem tak protrápí, že ani nemá smysl tam jezdit.

Jak bys tam chtěl zajet?
Cíle nerad říkám nahlas, ale třeba do top 5 bych byl spokojený (dojel 7.- poznámka redakce; viz reportáž Langenlois ovládli Wloszczowska, Vogel a čeští mladíci).

Co vás čeká po Langenlois?
Jak jsem už říkal, pojedeme Bíteš, pak nás čekají C1 v Chorvatsku a v Teplicích a na konci dubna už odstartuje v Brdech Kolo pro život.

Jarní formu ladíš na Nové Město na Moravě?
Chtěl bych být ve formě ještě dřív, protože 10. května se jede v Německu mistrovství Evropy v maratonu. Ale výkonnost bych si chtěl udržet i v červnu, protože na začátku června se pojede v Mostě MČR v bikemaratonu a pak před prázdninami je mistrovství světa v Itálii.

Mistrovství světa se letos jede v Dolomitech, v Selva Val Gardina.
Bude to v rámci Südtirol Selaronda Hero, což je dost těžký závod. Na 87 kilometrech máme nastoupat 4700 metrů, takže to bude super těžký závod. Ale těším se na to.

Tak to tě čeká takové alpské turné: mistrovství světa, Zillertal Bikechallenge a týden na to Dolomiti Superbike…
Jo, vychází to hezky. Představa je jasná, ale jsem sám zvědavý, jak to rozdýchám (smích).

Hodně štěstí a díky za rozhovor!

Foto: Michal Červený, Jan Reiner