Cannondale Scalpel vs. Merida 96 TEST (2/2)

Jak jsme vám slíbili v pátek v závěru první části historicky prvního srovnávacího testu Cannondale Scalpel vs. Merida 96, přinášíme vám dnes jeho druhou část, která bude zaměřená jednak na naše praktické zkušensti a také na závěrečný verdikt a úvahu na téma Cannondale versus Merida.

Jakou velikost vybrat ?
Pojďme tedy na věc. Abychom se mohli plně věnovat porovnání obou kol, museli jsme vyřešit první dilema a tím byla volba správné velikosti. Z historického hlediska jsem jako dávný majitel tří Cannondale biků ještě v předchozím století věděl, že nemusím složitě zkoumat geometrické tabulky a sáhl jsem automaticky se svými 189-ti centimetry po eLku. Kaňasovské XL-ko totiž vozili vždycky jenom velcí čahouni a Michal Vokolek a ačkoliv jsem měl možnost se i na této velikosti párkrát svézt, věděl jsem, že tohle je opravdu již pro nadrozměrné. Volba velikosti u Meridy mě ale opět přesvědčila o tom, že jiný kraj, jiný mrav. Pokud jsem totiž chtěl alespoň přibližně stejnou délku rámu, a vycházel jsem z rozměrů, na které jsem tak nějak zvyklý, a které jsem dostal s eLkovým Cannondalem, musel jsem u Meridy sáhnout po její největší velikosti XL. I tak byla Merida o jeden centimetr (měřeno vodorovně) kratší než Cannondale, ale doháněla to delším představcem.

Posez a ergonomie
Tak, kola jsme konečně dostali a hned první věc, která je odlišuje, je posed. Jakmile jsme si nastavili optimální výšku sedla a v rámci možností poladili i jeho vzdálenost od řídítek, zjistili jsme následující. Cannondale je střižen opravdu sportovně. Díky o cca 8cm níže položeným řídítkům do něj zalehnete jak do kokpitu závodní okruhové motorky, nedočkavě čekajíc na startovní výstřel. Oproti tomu Merida, ve své základní konfiguraci, je o poznání pohodlnější. Vyšší úchop a vzpřímenější posez oproti Cannondalu jde sice malinko upravit vyhozením podložek a zaříznutím krku, ale vysoká hlavovka spolu se 155mm hlavovou trubkou toho zas tak mnoho neumožní.

A dostáváme se konečně do terénu. První na řadu přišel Cannondale v zápětí ho následovala Merida a pak vyměnit a znova vyměnit a na stejnou trasu a pořád dokola, aby si člověk stačil uvědomit opravdové rozdíly v chování obou kol.

Jestliže se jakkoliv bráním tomu, že je pro mnohé jedním z hlavních měřítek při koupi celoodpruženého kola jeho schopnost nechat se zcela zneaktivnit a udělat tak ze sebe hardtaila, u XC speciálu tuto "úchylku" zčásti chápu. A musím konstatovat, že v obou dvou případech je dotažena prakticky k dokonalosti. Jak Lefty, tak Fox vepředu, tak X-Fusion i druhý Fox vzadu, jdou poměrně jednoduchým manévrem zablokovat a z obou kol se rázem stávají časovkářské silniční speciály, které nespotřebují ani Ň z vaší energie. Z pohledu čistě ergonomického vede Cannondale a jeho Lefty před meriďáckým Foxem, po jehož zavření se musíte natahovat o poznání níž. U tlumičů je naopak situace s dostupností opačná, protože vyšší rám Meridy má tlumič dostupnější, než páčka na Foxu u Cannondale pod prohnutou a tedy níže situovanou horní rámovou trubkou. Rozdíl je zde ale oproti vidlicím nepatrný.

Proč ale kupovat celopéro, když byste nechtěli využívat jeho tlumících vlastností ? Takže jsme začali páčky pomalu otevírat. Hraní si s kroužky, vysokotlakou pumpičkou a páčkami na tlumičích trvalo celkem dlouho. Každý má rád malinko jiný styl jízdy a očekává od kola, že se bude chovat tak, jak to bude vyhovovat jeho majiteli. Já osobně jsem zastáncem toho, že se odpružení má využívat naplno. Jestliže tedy dostanu kolo s deklarovanými 100mm zdvihu, očekávám, že pode mnou bude likvidovat vše do 70mm a zbytek si nechá jako rezervu pro krizové situace. Sami výrobci ve svých manuálech uvádějí, že kolo je nastaveno optimálně ve chvíli, kdy po nasednutí pod vámi tlumič zajede o cca 20-25% svého zdvihu a právě tak jsem se snažil nastavit oba biky před hlavní částí testu. Tou byla v jednom případě poměrně svižná 55 km vyjížďka, v případě druhém pak testovací závod Trans Brdy.

Jakkoliv jde o test, berte následující řádky a postřehy jako subjektivní názor jedince, který se snažil při pokud možno podobných podmínkách zjistit jak se od sebe kola liší, v čem je to které lepší než to druhé a naopak a pro koho bude lepší volbou Cannondale a pro koho Merida.

Kdo je tedy lepší ?
Dlouholeté zkušenosti s projektem Scalpel, na kterých Cannondale staví a díky kterým loni představil druhou generaci tohoto modelu s jinak umístěným tlumičem, nemohou nebýt znát. Oproti tomu čerstvá, dva roky stará koncepce Ninety-Six od Meridy pro změnu také využívá zkušeností továrního závodního MTB týmu, takže oba modely jsou dílem hlav nemálo mazaných :-) V terénu jsem se nakonec utvrdil v názoru, že na mě Cannondale lépe působí v techničtějších pasážích a jízdě z kopce, zatímco Merida má navrch v jízdě do kopce. Scalpel, pokud mu necháte volný průběh pružení,, prostě nezapře jednočep. Ačkoliv hbitě reaguje na šlapání, neodpustí si zejména při silovější jízdě všudypřítomné někdy možná ale až zbytečné, pohupování. Jeho o deset milimetrů vyšší zdvih vidlice a zejména pak položenější úhel hlavy dává jízdě grády a větší jistotu čím rychleji jedete. Oproti tomu Merida překvapí chováním zadní stavby. Ta je aktivní když to potřebujete a pochytá nerovnosti až se chvílemi budete divit, že nejedete na nějakém 120mm trail biku. V okamžiku, kdy potřebujete zabrat do kopce se z ní rázem stane velmi distinguovaný stoupač a nemohu se zbavit pocitu, že ačkoliv jde o přepákovaný jednočep, jeho vlastnosti jsou velmi blízké tak zvaným virtuálům. Ty jsou totiž známé tím, že právě s plně otevřenými tlumiči velmi dobře a téměř bez ztrát stoupají, zatímco při stejném nastavení v terénu pochytají a vyžehlí většinu nerovností.

Konstrukce rámu Cannondale díky prohnuté horní rámové trubce navíc lépe umožňuje s kolem zdolávat techničtější pasáže. Máte totiž více prostoru pro manévrování koleny a tím pádem i více jistoty a možností pracovat s těžištěm. Merida naopak kontruje vyšším úchopem řídítek. To ale působí ve sjezdu spíš psychologicky, protože strmější hlavový úhel, nižší zdvih vidlice a delší přestavec na jistotě v prudkých klesáních mnoho nepřidají. I tak jsem si na ní ale těch pár rozbahněných sjezdů na Brdech docela užil a proplétal se mezi nemohoucími a technikou nepoznamenanými jedinci kteří se v mnoha případech s kluzkými šutry a kořeny nedokázali vyrovnat vůbec a zůstávali tak věrni neoficiální přezdívce seriálu "kolo o život". V cíli jsem ale cítil okopaná kolena od horní rámové trubky, kterou má Merida opravdu proklatě vysoko, a kterou jsem ještě týden poté proklínal při pohledu na dvě modřiny...

Sečteno a podtrženo
Tím se tak nějak dostáváme k závěru celé testovací ságy. Věřte, že když jsme připravovali tento test, nevěděli jsme pořádně do čeho jdeme. Jediné co jsme věděli, že chceme napsat skutečně nezávislý test a zjistit, jak se od sebe obě kola opravdu liší. Jen přesvědčit česká zastoupení obou značek, aby k něčemu podobnému svolila, nebylo vůbec jednoduché. Cannondale totiž ještě nikdy nikdo v Česku přímo nesrovnával s konkurencí. Jeho cenová politika byla totiž po léta na hony vzdálená běžně prodávaným značkám a jeho modely zpravidla se základním osazením začínaly s cenou tam, kde mnohé jiné značky končily. S Meridou to bylo trošku jiné. Jelikož jsem si z nějakého nepochopitelného důvodu vysloužil u pánů v Brně, kde Merida sídlí, přezdívku "antimeriďák" koukali se na mě zprvu trochu přes prsty, když jsem přišel s nápadem postavit proti sobě NinetySix a Scalpel. Nakonec se ale vše podařilo a já musím oběma shodou okolností brněnským zastoupením poděkovat. Bez jejich souhlasu bych totiž nemohl konstatovat následující :

Kdybych si měl vybrat já jedno z těchto dvou kol, měl bych velké dilema. Přiznám se, že srdcem bych volil Cannondale, rozum by ve mě ale hodně nahlodával myšlenku zvolit Meridu. Pokud se totiž oprostím od skutečnosti, že tu proti sobě stojí americký matador, který v mnohém určil co se bude používat a jakým směrem se bude MTB ubírat a globální gigant, který se mezi renomované značky dostal zcela jinou cestou, leč rovněž zaslouženě, tak musím uznat, že jde o srovnatelná kola, jež se od sebe sice liší v mnohém, ale současně si jsou v mnohém podobná.

Pohledem čistě praktickým bych zřejmě rám a Lefty vidlici uzmul z Cannondale a zadní stavbu naopak odebral z Meridy, abych vytvořil z těchto dvou kol celek, který bych mohl nazvat ideálním.

Cannondale

- jezdivá geometrie	- horší osazení
- vidlice s dostupným ovládáním	- vyšší cena
- více místa nad rámem pro kolena

Merida

- nízká cena	- krátký a příliš vysoký rám
- vyladěné zadní odpružení	- horší image značky
- lepší a vyrovnanější osazení

Ve skutečnosti to ale samozřejmě udělat nelze a je tedy potřeba omezit se na konstatování, že si každý bude muset vybrat podle svých vlastních priorit. Znám plno lidí, kteří by si v principu nekoupili Meridu, protože tvrdí, že je to šrot a přiznám se, že jsem patřil sám mezi ně. Stejně tak ale znám i plno lidí, kteří se nestydí za svou zášť vůči Cannondale a považují ho za zbytečně předražený a navíc technologicky zastaralý šrot. Pravdou ovšem je, že zatímco Cannondale prochází velkými změnami, jejichž jedním z výsledků je i přijatelnější cenová politika, Merida naopak v posledních letech hodně zapracovala na svých celopérech a posunula je na úroveň, o které se nebojím říct, že je špičková. Na konkrétním případě našich dvou kol se dá krásně demonstrovat, že u Cannondale stále platíte nemalé peníze za značku. Rozdíl více než dvaceti tisíc ve prospěch Meridy je v tomto případě velký, zvlášť když vezmeme v úvahu, že na Meridě najdeme lepší osazení. Jenomže Cannondale zase nabídne ručně vařený rám v Americe a jedinečný image podpořený Lefty vidlicí, který Merida prostě dohnat nemůže a to alespoň z části onen propastný cenový rozdíl snižuje. V podstatě je to něco podobného jako když si vybíráte automobil a rozhodujete se mezi koncernovým evropským prémiovým modelem a korejskou novinkou. Kvalita za vyšší cenu hovoří pro Němce, užitné vlastnosti a cena pro Slováka. Skutečnost je ale taková, že obě dvě volby jsou dobré, jen každá pro jinou skupinu lidí a podobné to je i v případě našich dvou kol. Nelze jednoduše říct, že jedno je lepší než druhé, protože... Prostě obě mají něco, co ten druhý nemá a díky tomu jsou jedinečná. Obě kola si své piloty určitě najdou a o obou se nebojím po tomto testu říct že po právu náleží mezi XC elitu a to ačkoliv jde "jen" o levnější sourozence opravdu závodních celokarbonových topmodelů, které mají ve své nabídce jak Cannondale tak Merida, a které v obou případech atakují trojnásobek cen námi testovaných kol.

Technické parametry
	Cannondale Scalpel 4	Merida 96 HFS 3000-D
velikosti	S, M, L, XL	16, 18, 20, 21,5"
A - úhel hlavy *)	69,5°	71,5°
B - úhel sedlovky *)	74°	73°
C - délka rámu *)	625 mm	615 mm
D - výška rámu *)	480	546 mm
E - rozchod kol *)	1135 mm	1095 mm
F - délka zadní stavby *)	424 mm	425 mm
G - výška středu *)	neudává se	neudává se
hmotnost kola	11,66 Kg	11,84 Kg

Tak a to je vše. Rozepisovat se víc o problematice by asi bylo zbytečné. Věříme, že náš první srovnávací test vnesl do vašich duší alespoň pár zajímavých postřehů a pokud cítíte, že se i vy chcete o nějaké podělit, budiž vám k tomu poskytnut prostor v našich debatách na toto téma pod článkem.

Jinak pokud chcete studovat modely jednotlivých značek pak tak můžete učinit pochopitelně jak na stránkách výrobců (www.cannondale.com a www.merida-bikes.com), tak dovozců (www.cannondale-bikes.cz a www.merida-bikes.cz) a nezapomeňte, že na online srovnávání je nejlepší náš bikekatalog.

Kapitoly testu :
Díl první - použitá technika a její představení
Díl druhý - praktické zkušenosti a jejich hodnocení
Díl třetí - kompletní fotogalerie

Foto : Michal Červený & Petr Bureš