Merida zmodernizovala svůj gravel Silex

Více než pět let uplynulo od prvního představení první generace čistokrevného štěrkoletu Silex, než se Merida rozhodla vypustit do světa druhou generaci tohoto veleúspěšného projektu. Možná se ptáte, proč to trvalo tak dlouho? Merida na to odpovídá zcela logicky, že přeci když je něco dobré, není potřeba to za každou cenu měnit.

No a tohle rčení tak trochu provází i charakter inovací, které se týkají nové generace tohoto modelu. Merida od počátku říká, že nechce v případě Silexu nabídnout terénní silničku, zaměřenou na výkon a závodění, ale čistokrevný štěrkolet, který se více svým charakterem blíží horskému kolu a této charakteristiky se drží i druhá generace Silexu, která sice přináší několik výrazných úprav, ale svou "drsnou" bikovou tvář si ponechává.

Ostatně pro gravel "závoďáky" Merida primárně nabízí svou Scultutu Endurance, kterou jela na letošním gravelovém šampionátu většina jezdců Meridy. Paradoxem, otázkou ovšem zůstává jestli plánovaným, nebo nikoli, bylo vítězství Mateje Mohoriče z týmu Bahrain Victorious, který jako jediný sedlal právě nový Silex.

Co se tedy Merida rozhodla mezigeneračně změnit a co naopak ponechat? V první řadě, zostřila a zmodernizovala design rámu, kterému přidala vnitřní vedení kabeláže vlastním hlavovým složením tak, aby bovdeny nepřekážely před řídítky případným brašnám. Byť se to někomu nemusí líbit, pro Meridu to je čistě systémové řešení, na které přechází postupně u většiny svých modelů napříč kategoriemi.

Co se designu týká, tak si rám zachoval integrovanou sedlovou objímku, ale také specifické chladiče pod kotoučovými třmeny, které Merida nabízela už u předchozí generace.

Stejná také zůstává jízdní pozice, to jest délka horní rámové trubky, potažmo vzdálenost špičky sedla od řídítek, nicméně neznamená to úplně identickou geometrii s první generací. Právě geometrie se v některých případech docela dost posouvá. Jelikož Merida cílí novým Silexem jednoznačně na bikery, položila hlavovou trubku o 1,5°. Nyní je tedy hlavový úhel 69,5°. Současně s tím se Merida rozhodla o něco zkrátit své super dlouhé hlavové trubky, ale současně s tím prodloužila délku (výšku) svých karbonových vidlic tak, aby se v případě osazení kola odpruženými gravel vidlicemi neměnila geometrie kola.

Ve výsledku se sice malinko snížil stack (výška kokpitu), ale pokud vám vyhovovala ta původní, spraví to pár podložek pod představcem (u velikosti L jde o 18 mm). Délka zadní stavby zůstala stejných 430 mm, ale řetězové vzpěry jsou nově situovány výrazně níž pod úrovní středového složení, a to kvůli možnosti použít širší pláště. To bylo ostatně jedním z hlavních omezení předchozí generace, která si musela pro své "drsnější" terénní jednoplackové verze půjčovat 27,5" kola, aby mohla zájemcům nabídnout větší, pohodlnější balóny. Nový rám už zvládá papírově šířku plášťů 45 mm a s blatníky pak až 42 mm. Řeč je pochopitelně o klasickém gravelovém průměru s označením 700c. S 27,5" koly se Merida tak definitivně loučí, protože jejich role již nyní pozbývá smysl.

Co se zadní stavby týká, tak je zde potřeba dodat ještě jeden údaj, a to prostupnost zadní stavby z pohledu jednopřevodníkových klik pro maximálně 46z. převodník, což je celkem luxusní velikost i pro hodně rychlé štěrkoletce.

Standardem jsou zde samozřejmě klasické pevné osy 100x12 mm vpředu a 142x12 mm vzadu, ale co standardní naopak rozhodně není, je velikost sériově použitých kotoučů. Merida se totiž rozhodla, že bude na své štěrkolety osazovat 180mm kotouče na přední i zadní kolo. Váhový nárůst oproti dosud používaným stošedesátkám je podle ní natolik minimální a brzdový účinek o tolik lepší, že se tento krok vyplatí.

Rámu pak zůstávají poměrně velké možnosti pro uchycení rozmanitého příslušenství a doplňků. Na vidlici jsou z každé strany umístěny tři piny, které jsou připraveny nést až 10 kg zátěže. Počítá se zde jak s blatníky, tak nosiči a na rámu najdete celkem 11 pinů v rámci předního rámového trojúhelníku, které můžete vesele kombinovat s různými brašnami, nejen s logem Merida samozřejmě.

Nová je zde i ochrana řetězové vzpěry před kontaktem s řetězem, ale také závitové středové BSA složení, které nahrazuje lisovaný Pressfit. Pro někoho bude naopak možná zklamáním, že Merida nenabízí u nového Silexu vnitřní úložný prostor a místo něj integrovala do karbonových rámů výměnnou plastovou platformu pro Fidlock úchyt.

Další, většinou logické rozdíly oproti první generaci pak najdeme také v sériových specifikacích, které nejsou skoupé ani na jednopřevodníkové specifikace, které jednoznačně převládají, ale ani na teleskopické sedlovky, se kterými jsou všechny rámy kompatibilní.