Český trojblok třiadvacítek

Dnešní dramatický závod mužů do 23 let vyvrcholil bronzovou medailí pro Jaroslava Kulhavého, čtvrtým místem pro Jiřího Friedla a devátým místem pro Jana Škarniztla. Vynikající úspěch mladých bikerů, kteří potvrdili vzrůstající formu po mistrovství Evropy. Do dnešního dne byl nejlepším českým výsledkem této kategorie 9. místo Filipa Eberla na MS v roce 2004. Od 7.9. bude vše jinak, hned dva muži rekord překonali a jeden vyrovnal. Dnes jistě v v Roy Bridgi, kde česká výprava sídlí, poteče "skotská" na oslavu.

Závod na 5 okruhů (42,8 km) nejlépe rozjel favorit a obhájce duhového trikotu Švýcar Nino Schurter, během prvního okruhu si vypracoval 20ti vteřinový náskok na druhého Dána Jakoba Fuglsanga. Ve druhém kole stačil ještě přidat k dobru dalších 10 vteřin. V polovině závodu však chytil Dán druhý dech a začal Nino Shurtera stahovat. Drama začalo vrcholit ve čtvrtém okruhu, kdy se Jakob dostal před Nina. Málokdo by předpokládal, že Nino svůj náskok neudrží. Závod o titul mistra světa vyvrcholil až v posledním okruhu, kam oba najížděli společně.

Celý "MTB stadion" pak čekal, jak souboj o duhový trikot dopadne. Navrh měl tentokrát Fuglsang, na cílové pásce políbil svého Scalpela, několikrát si zařval "YES" a odebral se přijímat gratulace.

"Věděl jsem, že je Nino daleko přede mnou, ale říkal jsem si, že to nesmím vzdát, stát se může cokoliv. Jel jsem na maximum. Když na mě začali lidi kolem trati řvát, že Nina stahuju byl to perfektní pocit a úplně jsem ožil. Chvíli jsme jeli spolu, předjížděli jsme se, asi to Nino neunesl psychicky. V medaili jsem začal věřit až ke konci, když jsem vyjel z lesa a viděl cílovou bránu," odpověděl Jakob novinářům na dotaz, jestli ho neodradilo, že si Nino vypracoval tak velký rozestup ihned po startu. "Tohle byla moje poslední příležitost ve třiadvacítkách získat zlato, v minulých letech jsem měl smůlu, nikdy jsem si na medaili z mistrovství světa nesáhnul. Nečekal jsem, že to bude dnes zlato, takže jsem strašně šťastný."

Naopak velmi zlomený přijel jako druhý Nino Schurter. Na stupních vítězů sotva zvednul ruce nad hlavu a úsměv nevyloudil ani vteřinu. "Nejsem vůbec spokojený s dnešním závodem, přijel jsem sem vyhrát. Dnes byl silnější Jakob a po právu vyhrál. Musím přiznat, že on byl jediným, koho jsem se před startem obával. Trať mi úplně nesedla, vyhovuje mi více techniky a prudší kopce," řekl na tiskové konferenci.

Podobně dramatický závod se odehrával i o třetí místo. Pro české fanoušky o to zajímavější, že se o něj prali hned dva Češi - Jaroslav Kulhavý a Jiří Friedl. Zpočátku závodu to však vypadalo, že s nimi do hry vstoupí i Jan Škarnitzl. Společně totiž vytvořili malý český trojblok na čtvrté až šesté pozici. Honza se však z vláčku v polovině závodu začal pomalu vytrácet. Boj o bronz pokračoval pak již mezi Polákem Dariuszem Batekem a našimi reprezentanty Kulhavým a Friedlem.

Stejně jako v souboji o zlato, se i o majiteli bronzu rozhodlo v posledním kole. Češi z něj vyřadili Poláka, Friedl, který měl na Kulhavého náskok 15ti vteřin byl v tu chvíli bronzový. Slavit ovšem ještě nemohl, Jaroslav Kulhavý sice vypadal, že je se silami na dně, jenže mistrovství světa je mistrovství světa a Jára zariskoval ve sjezdu a Jirku dotáhnul. Předjíždět svého kamaráda v této situaci musela být jistě nezávidění hodná situace, škoda, že nebojovali o druhou a třetí příčku. Jára dotáhnul svůj zdrcující atak až do cíle získal bronz, po zlatu v juniorské kategorii v roce 2003 je to druhá medaile ze světového šampionátu. Zklamaný Jirka dorazil o 24 vteřin později. Honza Škarnitzl sice do bojů o medaile nepromluvil, nicméně se udržel v první desítce, deváté místo je jeho dosavadním nejlepším umístěním.

První čtyři místa shodně obsadili stejní závodníci jako na mistrovství Evropy v Turecku, tři z nich si jen prohodili místa, bohužel nepopulární bramborová medaile však zůstala pro stejné jméno - Jiřího Friedla.

Zde jsou krátké výpovědi, všech tří reprezentantů:

Jiří Friedl: "Mám smíšený pocity, furt to není ono. Pořád je lepší, když na tý bedně je někdo z Čechů, ale... Startoval jsem ze zadu, pak jsem kluky dojel, byli jsme tam ve třech ve skupině. Škarna pak někam zacouval a vyvíjelo se to vesměs tak, že jsem tam byl s Jardou v kontaktu o to třetí místo. Jarda pak ztratil na začátku posledního kola. Já jsem pak předjel Bateka (polský závodník, pozn. red.), abych si trošku orazil, popřípadě, aby k nám Jarda přiskočil blíž. To se moc nepovedlo. K vršku kopce jsem Batekovi odjel, v tu chvíli jsem byl na třetím místě a potom v tom sjezdu jsem jel sichr, aby se něco nepos...., abych neudělal nějakou chybu. Jarda v tom sjezdu riskoval, dojel mě. Pak měl víc sil v závěru a prostě Jarda byl třetí. Pro reprezentaci super, pro mě nic moc. Do závodu jsem šel s tím, že se cejtím dobře, pro Mistrovství světa jsem letos udělal hodně, neměl jsem žádné zdravotní problémy. Tu medaili jsem dneska chtěl, jelo se mi dobře. Neříkám, že ten výsledek je pro mě špatnej, je pro mě smolnej. Psychika je jenom jedna a bolí to, teď to bolí."

Jan Škarnitzl: "Ze začátku se mi jelo dobře. Měl jsem z toho trošku strach, protože sice jsem docela trénoval, ale forma nebyla taková, jakou jsem si představoval. Ale po startu jsem tam byl a bylo to celkem v klídku. Jenže pak jsem měl problém, že jsem ztratil ve sjezdu třeba pět deset vteřin a nedostal jsem se do háku na tu dlouhatánskou rovinu. Dvakrát jsem to ještě dojel, ale ve čtvrtým kole jsem je už nedojel. Trošku mě na ty sjezdy chyběla technika. Ještě jsem vezl brejle kvůli čočkám, jenže v prvním kole se mi tak zamlžily, že jsem je musel zahodit. No a ve druhým kole jsem dostal nějakou hroudu do pravýho oka a vytáhl jsem si jí i s čočkou. Naštěstí těch dioptrií nemám tolik, takže to docela šlo. Navíc v týhle mlze to nebyl až takovej handicap. Jsem tak nějak spokojenej, průměrnej výsledek. Mám ještě jeden pokus příští rok. A nebo radši budu dělat manažera ségře, ta je lepší. Dodává se smíchem."

Jaroslav Kulhavý: "Start byl docela dobrej, ale byla to docela rychlá trať a já nemám moc rád, když nás jede moc po kupě. Necejtil jsem se dobře ani v kopcích, hlavně na konci výjezdů, takže jsem pak ztrácel výhodnou pozici a ve sjezdech zase bylo těžký někoho předjet takže tím jsem ztrácel. V půlce závodu jsem už ani nevěřil v medaili. Nakonec jsem se z toho nějak vylízal a v posledním kole jsem před tím sjezdem ztrácel asi patnáct vteřin na Jirku. Ještě jsem to ale zkusil, byla to panna-orel. Zariskoval jsem, dalo mi to, Jirku jsem dojel a bylo jasný, že se mezi náma nějak rozhodne. Nakonec mi to dalo a jsem za to rád. Udělal jsem pro to maximum, příprava byla taky maximální, kolo bylo super. Ale stejně jsem čekal, že to pojede líp a jsem rád, že to takhle dopadlo. Je to pro mě asi nejcennější medaile, už je to víceméně elitní kategorie, je to o výkonnosti. Je to pro mě určitě cennější než zlato z juniorů nebo stříbro z Evropy. Nejvíc mě dneska mrzí, že jsme nejeli s Jirkou druhej-třetí, byli jsme tam dva Češi a jedna medaile. Rozdali jsme si to na férovku, tohle je mistrák světa a není možné, abychom se domluvili. Je to prostě sport. Bylo to těžký, jsme kamarádi, vím že Jirka pro to letos udělal hodně, určitě by si tu medaili taky zasloužil, takže mě mrzí, že jsme nejeli o pozici vejš, mohli jsme jí mít oba."

Výsledky ZDE

Text a foto: Jan Němec & Petr Dědina